Rozhodnutí orgánů státní správy vyslat do boje proti přemnoženým divočákům na severu Čech v oblasti postižené africkým morem prasat policejní odstřelovače vybavené termovizí, drony či vrtulníkem dalo do pohybu události, které se dají bez přehánění nazvat mysliveckou partyzánštinou. „Z vyjádření myslivců je patrné, jak jsou naštvaní, že mají v revíru "cizáky". Jsou totiž zvyklí být víceméně pány lesa a rozhodovat o tom, jak se bude se zvěří hospodařit,“ říká v podcastu 5:59 reportér Tomáš Novák. Místy mohou popisované události působit až komicky (i proto jsme si neodpustili odkaz na českou literárně-filmovou klasiku), v jádru jde ale o vážnou věc, jak taky Tomáš na závěr nezapomene dodat. Tuhle epizodu si rozhodně nenechte ujít.

„Je jasné, že Donald Trump měl nominace (lidí do své příští administrativy) už dopředu promyšlené a připravené. Nejmenuje do těch pozic lidi, kteří by mu mohli případně oponovat nebo ho držet v určitých mezích, ale především loajalisty, což taky znamená, že se chystá vládnout dost autokraticky,“ říká v dnešním vydání podcastu 5:59 Jiří Pehe. Jak dodává, v novém Kongresu mají republikáni převahu v obou komorách a svými lidmi Trump už během svého předchozího funkčního období obsadil Nejvyšší soud, takže „s výjimkou několika málo instancí v celém americkém systému nestojí Trumpovi v cestě vůbec nic, co by ho mohlo nějakým způsobem brzdit“. Podrobnější pohled na Trumpovy nominanty plus co od nich čekat, pokud projdou během svého schvalovacího slyšení v Senátu (např. u kandidáta na post ministra spravedlnosti Matta Gaetze to podle Jiřího Pehe vůbec nemusí být jisté - možná má ale spíše sehrát roli lakmusového papírku pro test loajality republikánských senátorů k Trumpovi), nabízí dnešní epizoda 5:59.

„Amerika vstoupila (zdánlivě) podruhé do stejné řeky, ta řeka je tentokrát ale podstatně hlubší a její proud je mnohem silnější než napoprvé,“ říká americký novinář Alex Kliment, který v rozhovoru pro dnešní vydání podcastu 5:59 rozebírá pravděpodobné příčiny i možné důsledky Trumpova volebního vítězství. A přináší celou řadu zajímavých postřehů. Například, že snaha demokratů postavit otázky spojené s genderem (včetně reprodukčních práv) do centra volební kampaně se jim nevyplatila, protože Trump dokázal účinně kontrovat a skrze myšlenky spojené s maskulinitou oslovit tradičně ne příliš aktivní voličskou skupinu mladých mužů, kteří v demokratické agendě vidí útok na jejich mužství. Volební výsledek tak krom jiného ukázal, že demokraté se potřebují invovat, protože se v očích rozhodující většiny stali elitářskou stranou odtrženou od reality, respektive vnímání světa ze strany obyčejných Američanů. A Harrisová prohrála nikoli proto, že je žena nebo příslušnice etnické menšiny, ale proto, že nebyla dobrou kandidátkou, což padá rovněž na vrub rozhodování Demokratické strany. Moc zajímavý pohled na to, co se stalo, i co se dá očekávat od Trumpa 2.0. Určitě si poslechněte celý rozhovor.

Rozhodne letošní prezidentské volby v USA bouřlivé dění na Blízkém východě? Preference obou kandidátů jsou podle průzkumů tak vyrovnané - zejména v tzv. swing states, kde se nakonec o celkovém vítězi bude rozhodovat -, že se to podle Jiřího Soboty z týdeníku Respekt rozhodně nedá vyloučit, byť by to v amerických dějinách byl jev celkem výjimečný. V dnešním vydání podcastu 5:59 reportér sdílí své postřehy právě z těchto klíčových států, které před volbami objel, a snaží se vylíčit i celkovou náladu v zemi před listopadovým hlasováním. Donald Trump podle něj teď v kampani udává tón a - jak říká - “je to spíše tak, že Kamala Harris se posouvá směrem k němu než on směrem k ní“. Vítěze předem odhadnout nelze, zato se zdá být jisté, že se Amerika ze své nynější rozpolcenosti hned tak nedostane. I k tomu má Jiří Sobota v podcastu 5:59 co říct.

Česká levice na tom snad nikdy nebyla hůř než teď, tvrdí v rozhovoru pro podcast 5:59 šéfredaktor deníku Alarm Jan Bělíček s tím, že to může ovlivnit další politický vývoj v zemi, např. to, jak bude vypadat vládní koalice po příštích sněmovních volbách. „Pro liberálně demokratickou společnost je autenticky levicová politika určitou hrází před nástupem krajní pravice,“ říká a na příkladu Slovenska dokazuje, že když sociální demokracie přestane být skutečnou sociální demokracií hodnou toho jména, může se snadno posunout do krajně pravicových, národoveckých a kulturně válečnických poloh, které dnes podle něj zaujímá Robert Fico a ke kterým má prý nakročeno např. i Kateřina Konečná se svou koalicí Stačilo! I proto si Bělíček myslí, že za současné situace by spojenectví SOCDEM se Stačilo! mohlo českou levici strhnout podobným směrem. A Andrej Babiš sám žádnou hrází proti krajní pravici podle Bělíčka rozhodně nebude, spíše motorem, který ji může dostat k moci. Koho zajímá dění na české levici a důsledky její nynější krize pro širší politiku a společnost, najde v dnešním vydání 5:59 myslím spoustu zajímavých postřehů a podnětů k přemýšlení.

Bylo by chybou se domnívat, že po likvidaci dlouholetého vůdce Hizballáhu Hasana Nasralláha je toto radikální šíitské hnutí existenčně ohroženo. Jak v dnešním podcastu 5:59 vysvětluje expert International Crisis Group Heiko Wimmen, který v Libanonu působí, Hizballáh zdaleka není na kolenou. Aby se ho Izrael úplně zbavil, musel by nejen provést mnohem větší invazi než doposud, ale musel by Libanon dlouhodobě okupovat. A to by ho stále velké ztráty. Stejně tak se nedá počítat s tím, že proti Hizballáhu povstanou sami Libanonci. To by pro kohokoli z nich bylo příliš nebezpečné, protože jestli je v Libanonu někdo, kdo se nezdráhá použít násilí, je to právě Hizballáh. Zároveň izraelské bombardování oživuje v zemi přízraky z časů vleklé občanské války. Je to znepokojivý, ovšem iluzí prostý pohled někoho, kdo situaci v Libanonu opravdu rozumí. Doporučuju si poslechnout celý rozhovor.

Nevelká obec Horní Lideč ze Zlínského kraje se ocitla v centru pozornosti, o kterou zcela jistě nestála. Tamní obyvatelé v referendu rozhodli, že nechtějí mít naproti základní škole, a vlastně vůbec nikde v katastru obce, domov pro seniory, který už byl přitom zafinancován z externích zdrojů a začal se stavět. Jedním z hlavních argumentů odpůrců přitom bylo, že by se děti z vedlejší školy musely každý den dívat na staré, umírající lidi, což by je mohlo traumatizovat. V podcastu 5:59 téma rozebíráme s reportérkou Ivanou Svobodovou z týdeníku Respekt, která s místními rozmlouvala, a do celospolečenského kontextu pak hornolidečské NE domovu pro seniory zasazuje sociolog Pavel Pospěch z Masarykovy univerzity v Brně, který upozorňuje na politickou dimenzi celé věci. Vidí za tím totiž nejen obecnou tendenci zdejší společnosti vytěsňovat a zneviditelňovat stáři, umírání a péči o nemohoucí, ale také zprávu pro tuzemské politické špičky, aby téma zvedly a promítly do veřejné politiky.

Je izraelská pozemní invaze do Libanonu skutečně na spadnutí? Bezpečnostní analytik a znalec Blízkého východu Josef Kraus z Masarykovy univerzity v Brně to nevylučuje, ale nepovažuje to ani za příliš pravděpodobné. přinejmenším ne do té doby, než v USA proběhnou prezidentské volby. Navíc je taková operace dvojsečná zbraň. Bez ní sice Izrael změny stavu věcí, o kterou podle slov premiéra Netanjahua usiluje, nedosáhne, pokud ji ale provede, může to Hizballáh i posílit, protože - jak Josef Kraus upozorňuje - toto hnutí uvnitř Libanonu má značný mobilizační potenciál a lze předpokládat, že by se za ním libanonská společnost semknula, protože reálně představuje větší sílu než libanonská armáda. Celá Krausova analýza je k poslechu v dnešním vydání podcastu 5:59.

Jak vypadá úkolování bojovníků informační války, kterou vede se Západem Kreml? Díky nedávnému úniku dat z prostředí ruské Agentury pro sociální projektování si o tom teď můžeme udělat poměrně dobrou představu. Estonský investigativní reportér Martin Laine se k uniklým interním dokumentům dostal a přibližuje jejich obsah posluchačům podcastu 5:59. Za jedno z nejzásadnějších zjištění on sám považuje skutečnost, že do operace jsou přímo zapojeni lidé z Putinovy prezidentské kanceláře. A také to, že sami tvůrci ruské propagandy považují za jedno z měřítek úspěchu nárůst preferencí německé krajně pravicové strany AfD. Jejich ambice ovlivňovat politiku a volby v Evropě je podle Martina zcela zjevná a je podle něj dobré to neztrácet ze zřetele.

Český občan Jan Darmovzal uvízl v osidlech venezuelského režimu, který jej viní ze zapojení do zmařeného pokusu o atentát na prezidenta Madura. Ministr vnitra Cabello ve státní televizi mluví o českém žoldákovi ve službách komplotu řízeného CIA. Jenže jak v dnešním vydání podcastu 5:59 vysvětluje náš kolega Eduard Freisler, který ve Venezuele strávil tři roky a napsal o tamní situaci knihu Venezuela: Rozklad ráje, takovéhle divadlo sehrává Madurův režim celkem pravidelně. Zejména, když je v úzkých, což teď, po volbách zhusta považovaných za zmanipulované, je. Poslechněte si, co se o případu ví - zjistitelná fakta shrnuje investigativní reportérka SZ Kristina Ciroková a cenný kontext pak přidává již zmiňovaný Eduard Freisler, který má ve Venezuele řadu kontaktů a tamní prostředí důvěrně zná. Tohle vás rozhodně nudit nebude.

Jestli v české žurnalistice opravdu někoho dlouhodobě bezmezně obdivuju, respektuju a strašně rád čtu a poslouchám, tak je to Petra Procházková. Nevím, jestli někdo u nás přivedl k novinařině víc lidí než ona. Přitom se podle mě vůbec nezměnila a přistupuje k práci pořád stejně pokorně a poctivě a nic si neulehčuje. Opravdová legenda hodná toho označení. A tenhle rozhovor, který s ní vedla pro nové vydání podcastu Mediální cirkus Marie Bastlová (mimochodem jedna z těch, kdo se na studium žurnalistiky hlásili s tím, že chtějí být jako ona), její obdivuhodnou kariéru, která samozřejmě ještě nekončí, moc pěkně shrnuje a dostává se i k podstatě profese válečného zpravodaje. Určitě si to poslechněte, nebudete litovat.

Z rybníka na Pašince u Kolína mezi legendy Sparty i reprezentace. Jan “Gusta” Havel byl u toho, když na sebe na jaře 1969 vzal československý hokejový výběr roli mstitelů za sovětskou okupaci a dvakrát sbornou na mistrovství světa přejel. „Vy nám tanky, my vám branky!" zněl jeden z tehdejších sloganů. I když z toho byl "jen" bronz, vítali lidi hokejisty po návratu ze Stockholmu do Prahy jako morální mistry světa. Okupace trvala dalších dvacet let, takže se dá říct, že to byla slabá náplast, ale nejde si nevšimnout, jak i 55 let poté cloumají hokejovou legendou emoce, když na to vzpomíná. Moc zajímavé povídání. Ostatně, doporučuju sledovat na Seznam Zprávách nebo v podcastových aplikacích celou sérii "Nosičů ledu" (vychází vždy ve čtvrtek jako bonusová epizoda Nosičů vody).

Slováci budou o víkendu rozhodovat v prvním kole prezidentských voleb o nástupci Zuzany Čaputové. Podle politoložky Soni Szomolányi, kterou vyzpovídala pro podcast 5:59 Bára Sochorová, nabírají tyto volby na důležitosti především z důvodu možné koncentrace moci v rukou koalice vedené Robertem Ficem v geopoliticky nejisté situaci, kdy by pootočení kormidlem zahraničně-politické orientace Slovenska mohlo mít nedozírné následky. Chování slovenského elektorátu se přitom - jak ukázaly i nedávné parlamentní volby - odhaduje mnohem hůř než kroky víceméně čitelných politických aktérů.

Česko a Filipíny toho mají společného mnohem víc než jen podobu státní vlajky. Vzájemné vazby jdou hluboko do historie. Přesto je to teprve podruhé v dějinách, co do Prahy na státní návštěvu přijíždí filipínský prezident. V roce 1997 vítal na pražském Hradě generála ve výslužbě Fidela Ramose bývalý disident a dramatik Václav Havel. Kolo dějin se pootočilo a tentokrát na Hradě generál ve výslužbě Petr Pavel přivítá syna a jmenovce někdejšího diktátora Ferdinanda Marcose, jehož režim Fidel Ramos pomohl svrhnout. To jsou ale paradoxy, že? V tomhle textu jsem se pokusil postihnout to nejzásadnější, co se mise Ferdinanda "Bongbonga" Marcose týče - té státnické i té osobní, která spoustě pamětníků vlády jeho otce, ale i mladším Filipíncům vadí.

Stává se ze Slovenska po příchodu Roberta Fica k moci další trojský kůň Ruska v EU? „Není náhoda, že v Evropské unii je Ficově rétorice ohledně Ukrajiny blízká a podobná jedině ta Orbánova. Musím ale dodat, že svými posledními výroky Robert Fico překonal i samotného Orbána,“ říká k tomu v dnešní epizodě podcastu 5:59 slovenská novinářka Beata Balogová, která situaci v Maďarsku zná bezmála stejně dobře jako ve své rodné zemi. Fico podle ní k Putinovu Rusku inklinoval už v minulosti, a není prý proto nijak překvapivé - jakkoli jeho výroky mnohé pobuřují - že se tak chová i nyní, na pozadí války na Ukrajině, kde o tom, kdo je oběť a kdo agresor, nemůže být pochyb.

Britsko-americké údery na Jemen Húthíjům víc prospějí než uškodí, varuje jemenská analytička Majsá Šudžá ad-Dín, která dnes v podcasu 5:59 vysvětluje, proč se rozhodnutí potrestat jemenské šíitské hnutí Ansár Alláh (jemuž se přezdívá Húthíjové podle jména jeho hlavních vůdců) za jejich útoky na námořní dopravu v Rudém moři může Washingtonu a Londýnu (a jejich spojencům) vrátit jako bumerang. Húthíjové dosud neměli většinovou podporu obyvatelstva na území, které ovládají, a také jejich mezinárodní legitimita byla mizivá, ale tím, že dokázali propagandisticky zdatně osedlat “palestinskou věc”, si doma i v regionu jednoznačně pomohou. Pro západní spojence je to zapeklitá situace, ale bez pochopení a zohlednění toho, jak celou záležitost vnímají Jemenci (a právě v tomto odvádí dnešní epizoda 5:59 mimořádně cennou službu), nemají jejich akce naději na úspěch a budou spíše kontraproduktivní.

„Ukazuje to na vícevrstevné selhání soudního systému a na to, jak policie a justice posuzují násilné trestné činy,“ říká v dnešním vydání podcastu 5:59 reportér Seznam Zpráv Tomáš Svoboda o případu, ve kterém odvolací soud zmírnil trest za sexuální zneužívání nevlastní dcery otčímem na podmíněný, což zvedlo vlnu nevole, pohoršení i demonstrací. Tomáš s dotyčnou mluvil a o to víc pochybností má ohledně toho, jak justiční systém nejen v tomto případě zafungoval.

Video Víta Rakušana z volejbalové šatny propagující nadcházející výjezdy šéfa STAN do regionů a debaty „bez cenzury“ je výkopem k volebnímu roku a svůj úkol - upoutat pozornost a signalizovat rebranding strany - nepochybně splnilo, říká v dnešním vydání podcastu 5:59 Jan Tvrdoň z Deníku N. Ostré reakce z řad koaličních partnerů podle něj souvisí především s obavami, že STAN může jako typická strana druhé volby s nepříliš velkým tvrdým voličským jádrem, ale značným voličským potenciálem přebrat voliče komukoli z nich. V podcastu se řeší i budoucnost Mariana Jurečky v čele KDU-ČSL. Podle Tvrdoně je jen otázkou času, než ho tam nahradí někdo jiný, protože jeho konec je s ohledem na rostoucí nevoli uvnitř strany a nervozitu z dlouhodobě nízkých preferencí „v zásadě nevyhnutelný”.

Tisíce dolarů a 2-3 dny mimo domov vs. krátká procházka do volební místnosti za rohem. Jsou v zahraničí žijící čeští občané kráceni na svém volebním právu? Návrh na zavedení korespondenční volby, kterou už dávno mají zavedenou v naprosté většině zemí EU, i záludnosti v politické debatě kolem ní, kterou nyní můžeme sledovat v přímém přenosu na jednání Poslanecké sněmovny, rozebírají v dnešním vydání podcastu 5:59 z osobního i odborného pohledu politolog Milan Babíka z Colby College v americkém státě Maine a (politická) socioložka Anna Durnová z Vídeňské univerzity. Velmi zajímavé postřehy, které mj. uvádějí na pravou míru řadu falešných argumentů, které v debatě padají.

„V Česku pořád vycházíme ze zákonů 90.let, po všech stránkách velmi liberálních, a u těch zbraní to zůstalo. Místo toho, abychom debatovali o tom, jaký má pro společnost smysl, aby soukromé osoby držely zbraně,“ říká v dnešním vydání podcastu 5:59 Jaroslav Spurný z týdeníku Respekt. Zároveň přiznává, že na absenci debaty nesou část viny i média, pro která zbraňová legislativa dlouho nebylo žádné téma, a tak si výrobci zbraní i jejich držitelé bez jakéhokoli zájmu veřejnosti - a díky své vlivné lobby - prosazovali zcela mimo rámec evropské debaty o držení zbraní vše, co potřebovali