To jsou ty moderní "ohledy" co ty postižené lidi spíš sráží.
Ale parafrázujme to na pochopitelné příklady. Řekněme že máte kamráda co má 150cm. Když mu u večeře s dalšími přáteli jako jedinému nabídnete podsedák, aby lépe viděl na ostatní spolustolující, myslíte žo ho to potěší? Říkáte - já vidím že jsi nějaký jiný, nejsi jako ostatní, proto s tebou zacházím speciálně, jinak, jsi divný...
To samé třeba nabídka širší židle někomu s nadváhou. Myslíte že takovéhle ohledy ty lidi těší?
Měl jsem strejdu po obrně - celý život na vozíku. A ten například nesnášel když mu někdo řekl pojď a pak se opravil na pojeď...(použítí jednoho z obou výrazů v pohodě, ale dráždila ho ta "oprava") Čili zase signalizace - nejsi "normální" a já to moc dobře vidím, chovám se k tobě jinak než k ostatním lidem.
Myslím že tohle řeší pouze jedinci, kteří mají potřebu dávat na odiv svou ohleduplnost. Přičem já osobně se domnívám, že potřeba veřejné proklamace ohleduplnosti nejčastěji nevzniká u ohleduplných jedinců...
Mne to co pisete pripada trochu prehnane. Jsem take na voziku a je mi uplne jedno jestli mi nekdo rekne pojed nebo pojd... je to jen slovickareni, ktere se mnou nedela vubec nic!
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Mně napadá, že by měl být kokpit během letu zajištěny proti otevření a možnost kdykoliv to odjistit by mohl jenom instruktor. Škoda mladého zivota
4 odpovědi