Pro mastňáky doporučuji trasu Ramzovské sedlo (dostupné vlakem včetně rychlíku z Brna, který přijíždí v cca 9 hodin) - Červenohorské sedlo - sedlo Skřítek (odjezd autobusem). S přespáním na Švýcárně, s malým batůžkem obsahujícím peněženku, doklady, pláštěnku, kartáček na zuby, láhev na vodu a sušenky 🙂 Výkonnější členové výpravy stihnou i odbočku na Praděd, slabší členové výpravy se mohou svézt z Ramzovského sedla na Šerák lanovkou.

Ano. Zvorala to, dle článku, praktická lékařka.

Diagnostická kolonoskopie prakticky okamžitě - po absolvování diety. Preventivní kolonoskopie - tam je termín delší, několik měsíců. Brno.

Tak to se moc omlouvám - měla jsem dojem, že jsme ve sporu.

Současné typy inzulinových pump jsou opravdu geniální a kompenzace diabetu jsou na nich vynikající. Ale pořád platí, že je nutné dodržovat dia režim, respektovat řadu pravidel, vyvarovat se chyb, umět reagovat na mimořádné situace, nepanikařit, když pumpa pištěním hlásí chybu, nosit s sebou náhradní set s kanylou a umět ho zavést, nosit s sebou glukózové tablety nebo glukózový gel, nosit s sebou pro jistotu glukometr... (všechny ty věci by mělo mít dítě uložené ve škole nebo ve školce)

Úplně jednoduché to není a není to tak, že by rodiče či učitelky mohli všechny starosti hodit za hlavu.

Všem rodičům dia dětí přeji pevné nervy nejméně do té doby, než bude dítko schopné obsluhovat pumpu a řídit si tu blbou nemoc zcela samostatně.

Podle Wiki měli Kohoutovi svatbu v roce 1965, nikoliv 1970, jak uvádí tento článek. A (v diskusi zmíněné) knize Kde je zakopán pes je popsáno, jak se již coby (hádající se) manželé dozvěděli o okupaci Československa v roce 1968.

Se mnou se nehádejte. Já vidím dia dítě ve školce dost jako problém, i s tou chytrou pumpičkou.

Kromě toho, kdykoliv se může stát, že selže senzor, ucpe se kanyla, je toho fakt hodně, co se musí hlídat.

Bolus u pumpy se dá taky rozložit do delšího časového intervalu (lze to v pumpě předem naprogramovat) a pokud dítě skutečně odmítá dojíst, tak ho lze stopnout. Ale to už je "vyšší dívčí" a tím se učitelky asi zabývat nebudou.

U dítěte ve školce bych postupovala stejně - podle jídelníčku napsat, kolik čeho mají navážit a jaké mají do pumpy zadat množství sacharidů. Učitelky pak musí dohlédnout, aby dítě celou porci snědlo.

Ovšem to riziko, že se obsluha pumpy splete v naťukání počtu gramů sacharidů tam pořád je.

V páté třídě už měla dcera dost rozumu, aby navážené jídlo snědla. Porce dostávala spíš menší a kdyby měla po obědě ještě hlad, měla k dispozici krekry, slané tyčky apod., u kterých také věděla, kolik inzulínu si má dopíchnout. Se starším děckem už se ta blbá nemoc přece jenom dala nějak zvládat. Holčička od sousedky onemocněla ve čtyřech letech, a to byl masakr.

Moje dcera onemocněla dm1 v 5. třídě ZŠ. Praxe byla taková, že jsem do vytištěného jídelníčku každý týden napsala kuchařkám, kolik čeho mají navážit. Inzulín si dcera musela píchnout sama perem nebo později poslat přes pumpu (tehdy ještě nebyly plně automatizované pumpy, zadávaly se jednotky inzulínu, ne gramy sacharidů).

Ještě bych dodala, že ten řízek s bramborovou kaší na sobě nemá množství sacharidů napsané. Každá složka jídla se musí zvážit a podle tabulek, které udávají procentuální obsah sacharidů v potravinách, sacharidy spočítat. Není sice k tomu potřeba matfyz, ale...

Samozřejmě že dá, a k čemu to bude dobré? Může se stát, že jak sousedovi nevadí škaredý plot, nebudou mu vadit ani uschlé túje a nechá je tam. Není lepší čučet na zelené túje než na suché?

Jak jsem psala, buďto pořídit sousedovi nový plot za vlastní peníze (pak by se dal třeba ukecat na zkrácení tújí) anebo ještě jedna možnost, pokud jsou túje opravdu husté, domluvit se s ním na odstranění starého plotu a nechat jen túje jako živý plot.

Totiž, nikdo není povinen oplocovat svůj pozemek, když nechce.

Neochota vyměnit starý plot za nový téměř jistě souvisí s neochotou operaci financovat. Pokud nechcete hledět na škaredý plot, nezbývá než pořídit nový za svoje peníze. Soused se jistě zlobit nebude.

Vzrostlé túje dokonale pohledově oddělující obě zahrady bych brala jako velkou výhodu. Tam, kde stíní, založte záhony stínomilných keřů a kytek - možností je nekonečně mnoho.

Ten odkaz je super, díky.

Jak jsem psala, byt i zatížený hypotékou se dá prodat a vyrovnat se jak s bankou, tak případně s expartnerem, který na hypotéku přispíval.

To za předpokladu, že cena bytu významně neklesne.

Jak napsala paní Jeníková, hlavní riziko by pro slečnu Zorku představoval sňatek a následný rozvod v případě, že by hypotéku splácela převážně ze svého.

Jenže jak vyplývá z článku, slečna má sice stálý příjem, ale její přítel vydělává víc. Tedy by do bytu, jehož majitelkou by byla ona sama (pokud by jí samotné dala banka hypošku, což ale nepředpokládám) nejspíš investoval hlavně on a slečna by na tom mohla jedině vydělat. Zvlášť jestli je mrcha a vzala by si po rozchodu dobrého právníka. Tedy riziko vidím hlavně pro jejího přítele, který by mohl být značně oškubán.

Vy vše zřejmě vidíte tak, že jakmile si mladí ten byt koupí, budou tam optimálně trčet dokud je smrt nerozdělí, jenže tak to vůbec není. Byt je investice dočasně nebo trvale využitelná k vlastnímu bydlení, nic víc a nic míň.

Díky za upřesnění.

Neříkala bych mu nic. Pochybuju, že by slečna dostala za současných podmínek hypotéku sama, bez spolužadatele. Stačí zajít do banky a bude po problému 😀

Partner by neměl závazek žádný, ale také by mu byt nikdy nepatřil. Ani po pozdějším sňatku. Jenom by toho případně strkal peníze.

Tedy z hlediska slečny není ten plán nijak v její neprospěch - i kdyby se rozešli a hypo sama neutáhla, byt může kdykoliv prodat i zatížený hypotékou. Otázka je, zda v současné době jako jednotlivec na hypošku dosáhne, to by musela mít horentní plat.

Takže nakonec buď požádají oba společně, nebo z toho asi nebude nic

Můj manžel taky moře nemusí, tak jsem byla několikrát u moře sama se dvěma dětmi (někdy se přemohl a jeli jsme všichni). V čem je problém - že osmiletý syn taky nechce k moři? Hahaha.