Samozřejmě že dá, a k čemu to bude dobré? Může se stát, že jak sousedovi nevadí škaredý plot, nebudou mu vadit ani uschlé túje a nechá je tam. Není lepší čučet na zelené túje než na suché?

Jak jsem psala, buďto pořídit sousedovi nový plot za vlastní peníze (pak by se dal třeba ukecat na zkrácení tújí) anebo ještě jedna možnost, pokud jsou túje opravdu husté, domluvit se s ním na odstranění starého plotu a nechat jen túje jako živý plot.

Totiž, nikdo není povinen oplocovat svůj pozemek, když nechce.

Neochota vyměnit starý plot za nový téměř jistě souvisí s neochotou operaci financovat. Pokud nechcete hledět na škaredý plot, nezbývá než pořídit nový za svoje peníze. Soused se jistě zlobit nebude.

Vzrostlé túje dokonale pohledově oddělující obě zahrady bych brala jako velkou výhodu. Tam, kde stíní, založte záhony stínomilných keřů a kytek - možností je nekonečně mnoho.

Ten odkaz je super, díky.

Jak jsem psala, byt i zatížený hypotékou se dá prodat a vyrovnat se jak s bankou, tak případně s expartnerem, který na hypotéku přispíval.

To za předpokladu, že cena bytu významně neklesne.

Jak napsala paní Jeníková, hlavní riziko by pro slečnu Zorku představoval sňatek a následný rozvod v případě, že by hypotéku splácela převážně ze svého.

Jenže jak vyplývá z článku, slečna má sice stálý příjem, ale její přítel vydělává víc. Tedy by do bytu, jehož majitelkou by byla ona sama (pokud by jí samotné dala banka hypošku, což ale nepředpokládám) nejspíš investoval hlavně on a slečna by na tom mohla jedině vydělat. Zvlášť jestli je mrcha a vzala by si po rozchodu dobrého právníka. Tedy riziko vidím hlavně pro jejího přítele, který by mohl být značně oškubán.

Vy vše zřejmě vidíte tak, že jakmile si mladí ten byt koupí, budou tam optimálně trčet dokud je smrt nerozdělí, jenže tak to vůbec není. Byt je investice dočasně nebo trvale využitelná k vlastnímu bydlení, nic víc a nic míň.

Díky za upřesnění.

Neříkala bych mu nic. Pochybuju, že by slečna dostala za současných podmínek hypotéku sama, bez spolužadatele. Stačí zajít do banky a bude po problému 😀

Partner by neměl závazek žádný, ale také by mu byt nikdy nepatřil. Ani po pozdějším sňatku. Jenom by toho případně strkal peníze.

Tedy z hlediska slečny není ten plán nijak v její neprospěch - i kdyby se rozešli a hypo sama neutáhla, byt může kdykoliv prodat i zatížený hypotékou. Otázka je, zda v současné době jako jednotlivec na hypošku dosáhne, to by musela mít horentní plat.

Takže nakonec buď požádají oba společně, nebo z toho asi nebude nic

Můj manžel taky moře nemusí, tak jsem byla několikrát u moře sama se dvěma dětmi (někdy se přemohl a jeli jsme všichni). V čem je problém - že osmiletý syn taky nechce k moři? Hahaha.

Mám to ale štěstí, že Karel May nezakázal hrát Vinnetoua modrookému bělochovi! Pierre Brice byl moje první láska 😀

Přitom o rasové téma (indiáni versus běloši) jde v mayovkách taky, tudíž by se Pierre Brice dal rovněž považovat za "nedostatek respektu".

Naštěstí před šedesáti lety měli lidi ještě rozum 😉

Existují smlouvy na dobu určitou.

Jako pronajímateli se Vám může úplně lehce stát, že si vezmete do bytu nevystěhovatelného nájemníka, ať máte smlouvu jakou chcete. Máte představu, kolik lidí je schopno si vytřít pozadí nejen se smlouvou, ale i s rozsudkem soudu a můžete doufat teprve v exekutora?

Od obce bych čekala, že bude smlouvu dodržovat.

Nájem bude platit taky obec, a ne nájemník. Prostě se ten byt pronajme obci

Zas úplně pitomé mně to nepřijde. Až na to riziko vyvlastnění. Stát je zloděj a obec taky 🙂

Podle pana Fischera se musí domluvit celá společnost, zda je důležitá kvalita díla nebo morální integrita autora

A to jako proč? Proč se musí domluvit celá společnost? Proč nemůže jeden poslouchat morálně neintegrálního Nohavicu a jeho skvělé písničky, a druhý jít na koncert Hutky, který je sice morálně integrální, ale zpívat neumí plus má blbé texty? Jsme doufám ještě natolik svobodná společnost, aby si mohl každý vybrat dle svého vkusu, či už ne?

A co takový Kundera, náš v zahraničí nejvíce ceněný prozaik, který vstoupil 2x do KSČ? Půjdou jeho knížky do trezoru nebo rovnou ekologicky do spalovny?

Nesouhlasím s názorem pana Hausmana, že dvojice si potřebovala psem "vyfutrovat vztah". Je to totéž, jako kdyby napsal, že si dvojice potřebovala vyfutrovat vztah dítětem - může to tak být, ale nemusí!

Mnoho mladých dvojic si pořizuje psa místo dítěte. Pokud pes nahradí dítě trvale, je to (z mého konzervativního hlediska) špatně, ale jako "trénink" na dítě se pes hodí. (Jen pozor, aby po příchodu dítěte nezačal žárlit. Je potřeba se mu stále věnovat, jak byl zvyklý. A taky je potřeba počítat s tím, že ten trénink je hodně nedostatečný, dítě je asi tak 100x náročnější než pes, ale lepší něco než nic 🙂) Také kynologie není vůbec špatný koníček a způsob trávení volného času, i kdyby to měly být jen vycházky a házení klacíků. Proč by dvojice mladých lidí nemohla pěstovat tento koníček?

Nyní k péči o psa po rozchodu: záleží na rase a povaze psa. Někteří psi jsou "psi jednoho pána", nikoho dalšího, ani z nejbližší rodiny, neuznávají a neposlechnou. A tím pánem nemusí být nutně ten, kdo se o psa nejvíc stará. Takže toto je potřeba zohlednit. Pokud pes takto vyhraněný není, má rád a respektuje oba bývalé páníčky, střídavka mu vadit nebude. A ten druhý bude mít od psa aspoň někdy volno, ono se to taky může často hodit. Úplně ideální by bylo střídat se u psa denně, aby nebyl nikdy dlouho sám.