Myslím, že naši předkové toto věděli a také praktikovali. Když jsem pomáhal upravit prababičku do rakve, moje matka ji umývala a normálně s ní mluvila, jako by to byl normální , běžný den. Stejně tak při oblékání. I potom se na prababičku mluvilo s tím, že jí to sluší že si pěkně odpočine atd. Proto si myslím, že v těchto věcech přicházíme na věci, které jsme znali, ale nevěnovali jim pozornost a tak zapadly. Pravda, nebyly vědecky dokázané, ale vida, je tomu tak. Možná bychom se měli nejen v těchto smutných chvílích, ale i v jiných životních záležitostech vrátit trochu do minula. Ať už je to výchova v úctě k rodičům, pravdomluvnosti, pracovitosti, ale i k manželské věrnosti, toleranci generací a odložení honu na nesmyslné požitky za každou cenu. Zkrátka, mít úctu k životu nejen svému, ale i těch druhých a také ji dokázat projevit. A pokud jde o poslední věci, připadá mi odporné, jak někteří pozůstalé se "loučí v soukromí", to znamená že šetří i na pohřbu a potom se rvou o nemovitost za několik milionů. Popadavost je také jedním ze znaků současnosti.
Také jsem manžela umyla,oblékla,pak jsem si k němu lehla a celou noc s ním byla v objetí a mluvila na něj. Strašný když mi ho druhý den odvezli
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Prostě to musel někdo i pochválit takže článek na zakázku. Ale stejně to nepomůže. Děs
1 odpověď