Nedávno byl těžce nemocný jeden náš příbuzný. Já jsem se našeho zdravotnictví vždycky zastávala, ale v jeho případě musím uznat, že bez známého lékaře nebo titulu před jménem je pro některé lékaře člověk na posledním místě. Pana profesora obdivuji, je určitě kapacita, jen v poslední době mi přijde, že se hodně rád ukazuje v televizi a stará se o ty všechny "celebrity". Ne každý má to štěstí...

Se pomalu bojím otevřít konzervu...že najdu Pagáčovou a Žilkovou . Ještě by tam mohla být Agáta !! Kajnarová je skvělá, nechápu, proč to mění. Myslím si, že to odradí plno lidí. Škoda.

Nevím....Za mě byl nejlepší ten kovový kůň, Imagine, no a k taťkovi Šmoulovi (ten pán, celý modrý , údajně představoval ..,co vlastně? ) nemám slov, to je něco, co už mě míjí mílovými kroky. Na lodích sportovci a sportovkyně, alespoň tam to bylo jasné.

Tak hlavně, ať to všichni zvládnou se ctí a ve zdraví.

Smutné čtení...Je mi pána líto a děkuji autorovi, že si našel čas. Pořád koukáme na hodinky, někam spěcháme a říkáme si, že příště třeba už vyjde čas. Nevyjde, musíme si ho na své blízké a kamarády udělat teď. Kolik osamělých lidí takto žije ? Zavřeni ve svých bytech čekají. Mohou to být třeba naši sousedi. Někdy stačí málo, zaklepat a zeptat se , zda něco nepotřebují nebo si chvilku popovídat. A vidím problém i v tom, že dnes máme 88 leté rodiče a ještě sami musíme pracovat, protože odchod do důchodu se oddaluje. Těžké je to. Přiznám se, že se stáří bojím.

"je to vůl"

"jakej ? "

"velkej !!! "

Půjčím si úryvek z komedie Světáci, nic jinýho se na to říct ( napsat) nedá....