No taky jsem měla finanční problémy.. a vše se dá řešit.. na ÚP mi nabídli možnost rekvalifikace.. no z toho co nabízeli mi nic nebylo po chuti, jako na ošetřovatelku do DD nejsem, na PC bych mohla učit já ty učitele.. no tak sem přišla s vlastním nápadem a udělala si papíry na kamion.. a víte co? Chytlo mě to a moc se mi ta práce líbí, jezdím mezinárodku, teďka hlavně Itálii a je to perfektní.. peníze z kamionu mi velmi pomohly všecko poplatit a dostávám se z finanční nouze.. teďka si z fleku mohu jít koupit klidně i notebook a s rozpočtem to nezahýbá tak znatelně...

Rekvalifikaci lze v jakémkoli věku, tak ať Standa jde taky jezdit, měli by jen jeden příjem minimálně 50tisíc a to už je na výplatě řádně poznat... není to sice práce pro každého, ale chlap to má jednodušší a hlavně na minimálně přechodnou dobu to jde přežít...

Lidská blbost nezná mezí, já vždycky když jsem chtěla jít někde krmit koně, tak sem zazvonila nebo přišla do toho areálu a vyhledala si někoho z té stáje a buď mu jablka/mrkve předala ať je sám rozdělí, nebo sem se zeptala zda mohu dát taky 🙂. Když řekli ne, nevadí, neurazila sem se. Vím co to je zodpovědnost za zvíře, časem sem se vyučila jako chovatel koní a jezdec a taky jsme na škole hodně hulákali po lidech, ať nevozí do výběhu tu čerstvě posekanou trávu a plné přívěsné vozíky jablek ze zahrady... ono je fajn, že chcou přilepšit, ale radši ať to dovezou do stájí a majitel si při krmení sám rozhodí, protože jen ten dokonale ví, co který kůň smí a kolik toho smí.. místo aby si vážili té fauny a flóry, kterou zde máme, tak to všechno jenom ničí.... hnus toto..

Rozhodně bych se zvířete nevzdala. Nikdy!! Zažila jsem si podobnou věc a po zkušenostech s lidma bych nikdy zvíře nedala.. bejvalej se mě taky ptal, že v novým bytě kocoura ne.. tak sem mu pak taky řekla sorry, ale ten kocour je tu se mnou 9 let, ty jenom rok.. a během týdne sem se zvládla odmilovat. Protože po těchle jeho slovech mi najednou začalo docházet, co všecko mi na něm vadí... a jedno starosvětské moudro praví, že kdo nemá rád zvířata, nebude mít rád ani lidi.. co mu bude vadit příště? To je prachsprostý manipulátor... pryč od něj, však od se najde někdo jiný.. proč kupovat celej masokombinát kvůli kusu jedné uchcané klobásy....

Rozmazlení hajzli.. já sem taky dostávala oblečení a hodně kosmetických balíčků, z těch sem byla dycky unešená.. naopak sem byla vzteklá, když mě táta o prázdninách před střední vzal do těch značkových obchodů.. 10 tisíc v p*deli, a odnesla sem si jedny rifle, jedny 3/4 rifle, boty, batoh, dve tricka, mikinu, satek a ksiltovku.. kdybysme sli ke klasickým vietnamcům, mám toho haldy a ještě ve třeťáku by bylo co nosit... a to nemluvím o tom, že sem nastupovala na jezdeckou školu a paradoxně na rajtky a boty sem si musela vydělat na brigádě. Po škole jsem chodila do místní restaurace umývat nádobí za 18kč/h a byla jsem děsně happy, když sem si odpoledne odnesla 100kč za skvělou práci.. a to se nebavíme o nějak dávné době, toto bylo v letech 2012-2013. Navíc mamka o té brigádě ani nevěděla, podpis rodičů sem zfalšovala s kamarádkou na pokoji 🤣🤣

To je všecko o výchově, nedostali by nic.. já jako dítě nedostávala žádné kapesné, ale přesto jsem chodila v zimě odklízet sníh, nosit nákupy babičkám a dycky se mi podařilo nějakou tu korunku ušetřit a pořídit alespoň nějakou tu levnější kosmetiku. Nebo sem našla recept na domácí masku na obličej, různé koupele a tak jsem si vyrobila poukaz a to jsem dala pod stromeček. Z toho mi jako malé bylo trapně, že nemůžu nikomu nic pořídit a sama sem dostávala kde co.. tu blok, tu pastelky, tu hodinky, tu telefon (po sestře, ale měla jsem obrovskou radost), tu hračky, a já nikomu nic.. teď jak jsem dospělá, tak to vynahrazuji :)