No ono je to taková móda rozdávat antidepresiva. ....jak se cítíte teď v důchodu...nic nestíhám tak jako když jsem byl mladý....víte co já vám napíšu antidepresiva. Máte průjem, antidepresiva. Průjem nezmizí, ale přestane vadit.
Máte takovou zkušenost? Mnoho lidí má v seniorském věku opravdu psychické potíže a AD mohou být život zachraňující. Nicméně i u lidí středního věku jsou ty psychické potíže dost patrné, zvláště u mužů, kteří se často rozhodnout pro sebevraždu. Podle odborníků je to často proto, že byli vychováváni stylem: nebreč, jsi kluk. Nesvěří se potom s problémy. A také na sebou kladou velké nároky - což může souviset s rodičovskou láskou, která si kladla podmínky: budu tě mít ráda, když... z toho bohužel pramení workoholismus, perfekcionismus apod.
Jestli je problémem klesající počet pracujících, jak píše autorka v posledním odstavci, tak zvyšování věku odchodu do důchodu přinese sice opticky více pracujicích, ale ve skutečnosti to žádná sláva nebude.
Proč na to nejít odráceně, vrátit se k osmileté školní docházce, zrušit hloupé požadavky na kvalifikaci pracovníků (tam kde stačila střední škola, dnes musí být blb.c). Zrušit přihlouplé vysoké školy, učení o ničem.
To by najednou bylo lidí k zaměstnání!!!
To by především klesla naše produktivita práce a problém by to nejen nevyřešilo, ale ještě více zkomplikovalo.
Mě se to týká, protože mi stát neustále posouvá věk odchodu do důchodu, protože mu chybí příjmy, když OSVČ neplatí plné odvody a neustále jich přibývá a nás zaměstnanců v soukromé sféře ubývá.
Odvody se výrazně zvedly, ty minimální dnes znamenají cca 7500 Kč , od ledna 8500 plus daně. To si myslím není málo. Jsem OSVČ a protože mám malé dítě, mohu pracovat jen několik hodin denně - a takové odvody jsou pro mne skutečně vysoké.
Hoďte všechno na společnost...Zvážil někdo z humanistů možnost, že prostě nejsou všichni dobří a dokonalí a že nechtějí a nebudou přispívat společnosti?
Žádnému živočišnému druhu nepřežívá 100% jedinců a je to tak správně, protože chyby se stávají. Kolik dětí v děcáku je z bohatých spořádaných rodin, kde rodiče zemřeli při autonehodě a děti si neměl kdo vzít? Kolik je z rodin, které jsou podělané už celé generace a ačkoli jim dopřejete cokoli, tak geneticky jsou to jedinci v podstatě předsouzeni k tomu, že nebudou uznávat autority a že nebudou přemýšlet o hodnotě života nikoho, než jich samých?
Jako civilizace narážíme na limit, kdy hledáme externího viníka, ale přitom jedinej viník jsme my sami tím, že jsme se pokusili eliminovat Darwina - přirozený výběr. Ten ve změněné formě fungoval celou dobu, kdy i ve středověku člověk musel držet "hubu a krok", jinak skončil...a jeho rodina taky. Tam, kde byla přísná pravidla civilizace vykvetla, jakmile šla vymahatelnost do kytek, šla i civilizace.
V biologii se chováme absolutně stejně, hledáme externího viníka rakoviny a přitom v době, kdy kouřilo 90% evropy byly rakoviny plic desítky kusů. Neříkám, že nejsou rizikové faktory a že člověk do určité míry nemůže ovlivnit svůj osud, ale statistika je neúprosná.
I teď je to jednoduché, tak dlouho budem natahovat strunu až se civilizace zbortí a začnem zase od nuly, od základních pravidel a od odstranění těch, co je nedodržují...ale bude to zase znamenat 1000 let temna, než se situace vyčistí natolik aby něco nového mohlo vzniknout.
Prosím vás, věnuji se náhradní rodinné péči, vím tedy, o co jde. Tahle dojmologie je opravdu pitomá.
Prakticky nemám zkušenosti s dětmi z dětského domova, jen jeden kamarád ze základky, se kterým se ještě sem tam v dospělosti vídáme, je z dětského domova. Nemůžu tedy zobecňovat, jestli to platí pro víc dětí z dětských domovů nebo jen pro něj a pár lidí kolem něj, ale vždycky mi přišlo, že nedotahují věci do konce. Že nad sebou nemají toho dospělého, který by jim řekl, když už jsi začal, tak to prostě musíš dodělat/ dostudovat atd., i když se ti nechce a je to těžké (+ pokud ti to nejde, tak ti s tím zkusím pomoct).
Asi to tak může být, ale dnes už je dobře popsáno komplexní vývojové trauma a porucha attachementu a ukazuje se, proč to tak je. Když se cítíte celý život nevítaně, zahanbeně, nepřijatě, je těžké najít v sobě motivaci pro některé věci. Když mají toho jednoho člověka, který o ně stál, snil s nimi v dětství a záleželo mu na jejich štěstí a budoucnosti, je to jiné. Zkrátka vybudovaná citová vazba, bez ní to v životě nejde a buduje se bohužel už v nejútlejším dětství. Někdy to lidi strašně podceňují - myslí si, že děti v DD mají všechno - materiální zabezpečení, ale to paradoxně není to nejpodstatnější. Důležité je vědět, že je tu někdo, komu na mně záleží, komu mohu důvěřovat.
Článek je na jedné straně objektivní, především ve shrnutí k odchodu děti z ústavní výchovy a hovoří se správně o podpoře těchto dětí při studiu. Jen doplním, že to nemusí být pouze vysoké či vyšší odborné školy, kde děti získají tuto možnost, ale rovněž střední školy, nástavby, ba dokonce učební obory. Dále se někdy do statistik zahrnují výchovné ústavy pro mládež či dětské domovy se školou, což je velmi zavádějící a do statistik negativně ovlivňuje dětské domovy, jejich pedagogickou a výchovnou práci. Nesmíme zapomínat, že dětské domovy nejsou všechny kvalitní a opravdu někdy je možné, takové případy v některých z nich objevit. Možná právě úspěšnost dětí po odchodu z dětských domovů do života, by měla být základním parametrem jejich ohodnocení. Stejně jako jejich vzdělání a základní finanční gramotnost.
Skutecnym problemem.je ustavni vychova a absence hlavni pecujici osoby, takto vznika porucha attachememtu. Nezbytnosti je rodina, pestoun nebo nahradni rodic, bez toho bohuzel nejsou dwti do zivota dobre vybaveny, nemaji zakladni duveru v to, ze svet je dobry a ze oni jsou v nem vitani.
Omyl, tedy znova a speciálně pro vás, cituji " Pojídání ryb o vánočních svátcích je doloženo v Českých zemích od 17. století, ale prostý lid tento zvyk moc nedodržoval.[1] Vůbec nejstarší zmínka o kaprovi, pojídaném na Vánoce, se váže k roku 1253, kdy jej vlámský mnich Vilém z Rubruku jedl na dvoře mongolského chána Möngkeho, jehož manželka byla nestoriánská křesťanka" ( kromě jiné historie) . Pletete se tedy o 2 stoleti. Jen takový detail.Jinak až v 19 století se prosadil do pisemnosti "kapr Obecný" díky Rettigove v její knize, tím se rozšířila jeho povědomost a stal se jídlem i pro tzv střední vrstvu . ( Měšťanstvo). V pohodě o nic nejde. Ještě dovětek, proč myslíte, že při klášterech se budovali rybníky. Ano právě proto,aby nakrmili mnichy a chudinu právě na vánoce
Ano, ryby jistě ano. Je to tradičně postní křesťanské jídlo - ryba ICHTYS ostatně byla symbolem křesťanů, alespoň těch prvních. V evangeliích Kristus také povolával rybáře, jedl ryby, používal podobenství o rybách - ta vazba tam jistě je a silná. V kláštěrech také jistě o postech jedli ryby, byť rybníkářství mělo i velký smysl ekonomický, aby se kláštery uživily. O Vánocích ryby kláštery chudým nepodávaly, to už je interpretace, kterou tam doplňujete sama. Jinak kupříkladu v raném novověku se hojně konzumoval losos, protože jejich hejna byla hojně zastoupena ve vltavě - lidé je považovali za nedobrou a "chudou" rybu, holt snadno dostupných věcí se nevážíme. Ale vyloženě kapr jako tradice či zvyk? Pořád tam vidím počátek v 19. století, a to skutečně v bohatších měšťanských vrstvách, na našem území nebyly ani po 1.sv. válce, kdy byla bída, až postupně se stal dostupným jídlem na Vánoce pro všechny.. Zmínka o 13. století na dvoře mongolského chána taky přeci nezakládá žádný zvyk - mnich jistě volil postní jídlo a rybu v oblasti dostupnou...
Neřekla bych. Něco jiného je zvyk a něco jiného je rozsireni na tradici..Odkaz
Vídím, že tam píší, že kapr se ke štědrovečerní večeři podává teprve od 19. století. Takže?
Nebudu vám brát vaše iluze, on je potom život jednodužší. Stačí se Rozhlednou po dětských hřištích, matky sedí u telefonu a děti se vychovávají sami a běda, když na ně někdo houkne, že třeba betou cizí hračku. To je potom taková matka buď hluchá nebo agresivní. Zeptejte se rodičů, kdo čte dětem večer pohádky. Téměř nikdo. Děti potřebují hranice a zájem rodičů a potom nejsou ve stresu. Je to problém takzvaně vyspělého světa. Rodiče visí mimo realitu na PC a děti se plácají v realitě.
Nevíte, jak moc se mýlíte. Na dětských hřištích trávám dost času a takto se chová minimum žen, zejména ty, které si výchovou hlavu nelámou a přebírají doporučení, která se tradují v rodině - tedy běžné jsou fyzické tresty, zahanbování dítěte, neschopnost či neochota hrát si s dětmi, protože teplá večeře pro manžela je důležitější než potřeby dítěte. Mne je sice 50 let, ale žasnu nad tím, jak skvěle je naprostá většina dnešních matek a otců poučena, jak se snaží vzdělávat, jak si umí určit priority a jak se jim daří překonávat patriarchální představy o jejich roli. Někdy je snazší osočovat druhé, než projít vlastní sebereflexí. Třeba v tom, že dříve bylo běžné děti zanedbávat, nechat je osamocené dlouhé hodiny, používat fyzické tresty. A také to, že to mělo skutečně závažné důsledky. Ano, dříve projevy ADHD nebyly tak zřejmé, tyto děti dostávaly permanentně velmi negativní vazbu, byly fyzicky trestány, bylo jim vyhrožováno. Mnohé "zamrzly" vlivem traumatu, které jim to způsobily. V dospělosti, zejména ve středním věku problémy prosáknou. Třeba tak, že jde o člověka trpícím závislostmi na alkoholu či jiných látkách, skrytými depresemi, partnerské problémy, které neumí řešit, protože jeho emoce byly považovány za nežádoucí... nebo třeba workholismem a s ním souvisejícími těžkými komorbiditami, a to včetně depresivních stavů spojenými se sebevražednými myšlenkami. Ta je, respektive byla, u dětí s ADHD mnohem vyšší než u běžných dětí (ostatně info k tomu máte i v jedno z těch studií, na které je v textu odkazováno).
Já nenálepkuji děti, které opravdu ADHD mají. Já nálpkuji děti, které se díky svým líným řidičům za ADHD schovávají. Můj starší syn měl lehkou mozkovou disfunkci (dnešní ADHD) je a byl dislektik a dizgrafik. Mladší syn k tomu měl výraznou hyperaktivitu a mírně poškozené autistické spektrum. Přesto to nebyli děti nezvládnutelné a neposlušné. Dalo to hodně práce, ale stálo to za to. Oba jsou vzdělání a pracují a vydělávají si na život. Mě nevyprávějte o tom, které dítě má kolik naloženo do vínku. Mimochodem, dneska vyrůstá generace dětí, která je totálně neodolá proti stresu.
Prosim vas, znate priznaky adhd? Zrejme tezko. To, ze vase.deti nemely.vsechny priznaky neni vysledkem vasi vychovy, ale zjevne velmi lehke formy nebo tim, ze v jejich pripade slo ve sltecnostu treba o ADD. Skutecne vam neni blbe navazet se treba do matek nedonosenych deti? Mimochodem, je fascinujici, jak vinite matky, nikoliv oba rodice... inu, deti maji dnes problemy se zvladanim stresu, nebot ziji v jine dobe, celi nprosto jinym.vyzvam. je to celosvetovy trend, ktery nesouvisi s vychovou. Ostatne vetsi psychicke problemy maji podle dat stataku lide 65+ . Tam je nejvetsi spotreba amtidepresiv i nejvyssi sebevrazednost.
Ne to vypovídá hodně o jejich rodičích, já jsem z velkou láskou většinu svého života dělala trenérku dětem 6-10 let. Do dneška mi někteří volají a přijdou i na návštěvu.
Je uplne jedno,co jste delala. Placate hlouposti, byt v clanku mate dost relevantnich odkazu. Co je horsi je to, ze tu nalepkujete lidi a deti, ktere dostaly od zivota nalozeno. A ken tak mimochodem: dmesni matky delaji mnohem vice, nez v dobe, kdy se deti na cele dny odkladaly do postylek, nechaly se vyrvat a bezne se fyzicky trestaly.
1
Sledujících
1
Sleduje
1
Sledujících
1
Sleduje
Ocenuji vtip.