Známky jsou strašlivě jednoduché pro učitele, a zdánlivě jednoduché i pro rodiče. Přitom všichni si pamatujeme, že ani v rámci jedné školy nehodnotili všichni učitelé stejně - za co jeden učitel dával jedničku, druhý třeba i trojku. Co na jedné střední škole je na sotva dokončení ročníku, na jiné může být na dvojku. Známka objektivitu pouze předstírá a ujednodušuje nám život, ale je jen málo vypovídající.
.
Slovní hodnocení je pro učitele složité. Musí skutečně žáka znát a výstižnými slovy popsat jeho výkon tak, aby žák i rodič věděli, co mají zlepšit. Proto se to nelíbí ani části učitelů, ani části rodičů. Je to práce navíc, a když se dělá špatně (odbude se), je to ještě horší než neobjektivní známka.
.
Myslím, že je poměrně rozšířenou chybou vnímat, že škola je od toho, aby se sbíraly známky a jeden se proti druhému poměřoval. Účelem školy má být předání vzdělání, a to je u každého žáka tak trochu individuální. U jednoho je nutné považovat za úspěch, že si v životě dokáže spočítat rodinný rozpočet, u druhého je potřeba stimulovat hlubší výuku. Žák by měl být učitelem hodnocen v rámci toho, jaké jsou jeho možnosti, a škola by se měla snažit na každého žáka naložit, co odpovídá jeho schopnostem a možnostem.
.
Ve vybraných ročnících není problém pak dělat srovnávací testy, kde se dá zjistit úroveň vůči ostatním žákům ve škole, nebo i v rámci celé země. Srovnávací testy jsou důležité při přechodu na vyšší školu, ale to je potřeba jen párkrát za celou školní docházku.
Tak jste se vyjádřil - "projevil v plné kráse". Neunavil jste se příliš? Děkujeme za školení.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Další pohádkář.