Hm,to znám, můj bratr díky půjčce,kterou si za něho vzala naše matka a on nesplácel,připravil naši matku o byt. Já,jelikož žiju v záp.Čechách a oni na Slovensku,jsem o tom neměla ani tušení. Do toho zemřel otec, u notářky se zjistilo,že uložil velké peníze na účet, ale nepodařilo se zjistit,u které banky. Matka s bratrem si vzali do hlavy,že ty peníze mám já. Matka mě proklela,bratr se mnou nemluví.Snažila jsem se o narovnání vztahů,ale vždy to skončí u peněz. Trvá to od r.2008.Od tohoto roku jsem svoji matku neviděla.A bratra taky.Je mi to líto,že jsem pro ně přestala existovat, nic jsem neprovedla.Matka mi dokonce kdysi řekla,že mně neměla nikdy porodit,že mně nemá ráda. To jsem cítila od malička. Trápí mně to celý život. Žít s pocitem,že jsem pro matku nechtěné dítě...nepřeji ten pocit nikomu.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Za dva dny mi bude 58 let...chodím do práce,mám dceru,dvě vnoučata...i přesto se cítím osamocená....snažila jsem se seznámit,ale je to v dnešní době nemožné.Nevadil by mi i mladší partner...Ale muži už nechtějí vztah,chtěji jen sejít se a užít si...je to opravdu realita dnešní doby.Taky je hodně mužů,co lžou,jsou ženatí nebo ve vztahu a hledají jen milenku. Je mi z toho smutno,nemám příležitosti k seznámení.
1 odpověď