Tohle bohužel nedokážu posoudit.
Obecně by se ale voda měla svádět tam, kde napáchá nejmenší škody případně je toto svedení technicky nejvhodnější.
Obecný postup je jedna věc, praxe je věc druhá. Soused nade mnou mohl zachránit víc objektů, navíc má zahradu nevyužívanou a zanedbanou. Ale dokázal říct "ne", tak přišli hasiči za mnou. Kdybych si byla vědoma následků, asi bych se svolením svedení vody z okolních polí na můj pozemek taky váhala. Ale nejspíš bych je neodmítla, jen bych si líp ošetřila následnou kompenzaci. Ale po bitvě je každý generál...Každopádně je to jakž takž za mnou a beru si z toho ponaučení - příště bude lepší se na všechny vy...t a koukat jen na sebe.
to mě strašně moc mrzí, pokud to máte pořád v sobě, zajděte si někam na terapii, kamarádce s podobným traumatem pomohla kraniosakrální terapie. Hodně sil.
Děkuji za účast. Terapie bohužel není "za hubičku" a mám pocit, že by mi náklady nikdo neproplatil - je to už promlčené. Zlomenina se léčí "na pojišťovnu", ale zlomená "duše" vidět není a nikoho nezajímá. Síly zatím jakž takž "paběrkuju", ale kdo ví, kdy přijde ona pověstná poslední kapka.
Chápu. Každopádně nemá smysl zatopit souseda, když sám jsem zatopený.
Sousedé taky byli zatopení. Šlo jen o to vybrat nejslabší článek, který kladl nejmenší odpor. Stejně jako ke mně mohli vodu pustit k sousedovi nade mnou a taky by se mu na jeho zanedbaný pozemek spousta kubíků vešla. Ale soused se bránil vlastním tělem, tak voda šla do mojí udržované zahrady a mého sklepa. Já jsem pochopení měla. Ale ti, kterým jsem pomohla, už ne. Včetně představitelů obce.
Neříkám, že bych nebyl naštvaný, pokud by voda byla násilím držena na mém pozemku. Myslím, že by obec rozhodně měla tuto skutečnost kompenzovat. Není přece možné jen tak nějaké pozemky obětovat před jinými
Bohužel to možné je. Přesně tak se to stalo mně před 4 lety - už jsem to v komentářích zmiňovala včera. Cíleně byla voda svedena na můj pozemek, aby byl ochráněn majetek sousedů. Ti nakonec dostali náhradu od pojišťovny, zatímco mně obec kompenzaci slíbila a ve finále se mnou podle zametli (výstižnější by byl jiný výraz, ale ten není slušný). Prý se to musí projednat na radě - o.k., chápu. Zasedání proběhlo po měsíci od mojí žádosti a po dalším měsíci mi do schránky hodili dopis (bez známky - někdo z radních měl asi cestu kolem), že se mám obrátit na záchranné složky. Už se mi nechtělo jitřit svoje rány, ale zahojily se jen povrchově a uvnitř ve mně hořkost zůstala.
Sama jste teď napsala, že jste nakonec i pochopila práci hasičů. Oni tu vodu musí někam odčerpat, nejde aby se jen tak vypařila. A mají v popisu práce zabránit ještě větším škodám, tak je logické, že budou chránit ještě nenapadené stavby. To jak se k vám nakonec zachovala obec je smutné a o vedení obce ti leccos vypovídá, ale řekl bych, že hasiči jsou v tkm nevinně. V tu chvíli dělají co je v jejich silách. Asi nikdo by si s nimi tu práci teď nevyměnil.
Já jsem ta poslední, která bych si dovolila stěžovat na práci hasičů. Vyrůstala jsem v prostředí, kde všichni muži z mého okolí byli dobrovolní hasiči. Chápu jejich nelehkou práci a nezávidím jim rozhodování, i proto jsem se jejich plánu zatopit můj majetek a pozemek nebránila. Až následně jsem se dozvěděla, že majetek, který mým "obětováním" chránili, byl pojištěný. Všem zachráněným sousedům škody nahradila pojišťovna, bohužel u mojí pojistky už byla výjimka proti záplavám. Obec mi slíbila, že to půjde z jejich "blbostky", ale nakonec to na zasedání přehodnotili. To mi na tom celém přijde nejsmutnější. Ale chtěla jsem tím vším jen říct, že chápu pocity lidí, kteří se cítí poškozeni a "hozeni přes palubu".
Smutný příběh, který jste měla medializovat a věřím, že ne jenom já, ale i jiní bychom vám určitě minimálně dle možností svého příjmu finančně pomohli.
Přeji vám jen to nejlepší.
Děkuji, mně ale vůbec nešlo o peníze. Sama dle svých možností přispívám na různé účely. Hmotná škoda ve finále nebyla nijak zásadní oproti jiným osudům. Sklep jsem nakonec vyčerpala, zahrada se částečně vzpamatovala, chodník je rozpadlý, ale stanou se horší věci. Já jsem i pochopila postup hasičů, kteří zvolili cestu nejmenšího odporu...ale následný přístup obce, která na zastupitelstvu projednávala moji žádost a smetla ji ze stolu - to beru jako křivdu. Čas hrany obrousil, ale při podobných situacích zjišťuji, že to ve mně zřejmě pořád zůstává...
Podobně jsem byla obětována při povodních před 4 lety a dodnes si tu křivdu nesu v sobě. Aby hasiči ochránili majetek ostatních, svedli vodu z polí na můj pozemek. Z pytlů udělali koridor a zatímco jinde ze sklepů a pozemků vodu odčerpávali, můj sklep a zahradu napouštěli celou noc. Ve sklepě jsem měla metr vody a odčerpávala jsem ji průběžně na svoje náklady dalších 14 dní, protože se tam stahovala voda z promáčené zahrady. Když jsem následně žádala aspoň malou kompenzaci od obce, dali ode mě ruce pryč, a to dost nehezkým způsobem. Další následky např. v podobě rozpadajícícho se betonu v chodníku se projevily až s odstupem času, a při pokusu požádat o náhradu mi bylo řečeno hasiči, že je věc promlčená. Po svých zkušenostech už bych příště bránila svůj majetek vlastním tělem a podobný manévr bych nedopustila...
A všichni sousedi hasičům tleskali - po jejich "super nápadu" všem v okolí totiž voda konečně začala klesat. A přitom koukali, jak se můj pozemek a sklep plní kalnou vodou. Že mě zvuk proudící vody budil ze spaní další dva měsíce nikoho nezajímalo. O.K., chápu, jsem zbytečně přecitlivělá...
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Váš příběh mě mrzí a je to smutné... Ale: "soused dostal od pojišťovny, já ne" ... ehm, není to třeba tím, že soused měl pojištěno, vy ne? Jen hádám... A za další.. "přišel mi do schránky dopis kam se mám obrátit, na to jsem se ale vykašlala, protože se mi nechtělo"..
1 odpověď
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ehm...ano soused měl ještě starou pojistku, ve které šlo proti vodě pojistit. V nových pojistkách už je na vodu výjimka, protože se časem ukázalo, že je v této oblasti problém se spodní vodou, takže jsem měla smůlu i při záplavě.
A ano, máte pravdu, vykašlala jsem se na na to, protože se mi jednak nechtělo obnovovat v sobě ten pocit křivdy, když jsem konečně zase mohla jakž takž spát, a jednak si práce záchranných složek vážím a v porovnání s katastrofálními příběhy na leckterých jiných místech byla moje materiální škoda s odstupem času zanedbatelná.
Z celé situace pro mě vyšla nejhůř obec, která mi jako "poděkování" rozjezdila podmáčenou zahradu těžkou technikou při sbírání pytlů, moji žádost o kompenzaci smetla ze stolu a ještě ušetřili za poštovné, když mi vyjádření strčili pokoutně do schránky. Chápete aspoň trochu, o co mi jde? Proč mi slíbili náhradu a pak jsem jim nestála ani za prosté "Děkujeme"?. Teď docela lituju, že jsem sem svůj příběh psala, protože kdo to nezažil, tak nepochopí. A na komentáře, ve kterých mě "nestranní pozorovatelé" označují za hloupou osobu, která si není schopná pojistit majetek ani vydupat si odškodnění na IZS, nejsem zvědavá. Psala jsem to jen proto, že jsem podobnou situaci zažila a dokážu se do ní vcítit a nezávidím ani těm poškozeným ani těm, kteří pomáhají a často se musí rychle rozhodnout o postupu, který někdy není příznivý pro všechny. A doufám, že k postiženým se jejich obec zachová lépe než tomu bylo u mě.
1 odpověď