Rodič odpovídá za výchovu dítěte, má být pro dítě osobností, ne jen kamarádem. Dítě se má co nejdříve naučit respektovat rozhodnutí rodiče (který určuje morální hranice) a dítě ani nemusí vždy mít vysvětleno, proč to rodič vyžaduje - většinou rodič ví, proč to dělá..v opačném případě to může vést i k tomu, že rozmazlené dítě bere drogy, protože chce !!!!..a rodič, který dosud nic nedělal, jen zapláče.
Navíc děti, které mají jasně určené hranice, většinou nemají psychické problémy. Cítí se prostě bezpečně a milované.
Nesmírná úleva. Bohužel jeden můj kamarád tento víkend to štěstí neměl. byl nalezen pozdě. Když pak čtu, že každý den si vezmou život 3 lidé, tak nechápu, proč zdravotnictví pro to nic nedělá. Předepsat antidepresiva umí, i zdravým, ale s lidmi, co mají problém, se tyto problémy i musí řešit. U našeho kamaráda to bylo jasné selhání zrovna léčebny v Kroměříži...a jestli se to nezačne řešit, bude to horší a horší !!!
Není třeba se rozčilovat, já jsem také "ambiciózní rodič", který je otec samoživitel s šílenou nezaměstnanou matkou v zádech.
Takže ty řeči velmi dobře znám - a věřte tomu, že mnohem horší je, když to přímo dětem "vtlouká do hlav" jejich matka, která žije se svou matkou v jednom bytě (není schopna se o sebe postarat, přitom je zdravá a pracovat by mohla). Takže v očích dětí jsem ten zlej, kdo je nutí do řádu, učení, uklízení atd. Syna jsem "dostal" na víceleté gymnázium, ale od matky jsem se dozvěděl, proč ho nutím (to samé říká synovi), že jemu se tam nechce, protože se musí učit.
To samé mi již vykládají děti, že "u mámy" je to lepší, protože se nemusí učit, hrají jen na mobilu atd. Někdy už mám toho vážně plné zuby a přitom jen chci, aby děti měly dobrý start do života.
Jen vydržte , na řeči nehleďte, i ty děti jednou pochopí, co je pro ně dobré. Mám 3, v podobné situaci, a pochopily. Občas proběhly rozmluvy. momentálně jsem na ně pyšná - studují, pracují - brigády a chtějí vše vidět a všude být (ale za své). Myslím, že se nenudí a ví, o čem ten život je či má být.
Mluvíme tady o lidském životě!!!! Jeho součástí by měl být přirozený odchod. Je spousta utišujících léků, ale čím dál tím méně lidské podpory, pochopení. Většinou jsou lepší a horší dny nemocných. Je hrozné, když někdo zneužije horších dnů těchto nemocných k přemlouvání k eutanázii. To není normální.
Eutanázii ano opravdu jen těm, kteří jsou na tom špatně. Jinak by měl v nás zůstat pud boje o přežití a vidina ještě spousty prožitků s blízkými, i když v nepohodě. V mnoha případech stačí jen najít nový smysl života, i když jsem handicapovaný, v bolesti - mně na to pomáhá spousta pohybu, v depresích. Život je vzácný a mělo by se o každý den bojovat.
Ne všechny děti mají přeci skvělé rodinné zázemí. Je tady spousty proměnných. I skvělý rodič může mít drogově závislé dítě. Souhlasím s tím, že by i ve školách měl být předmět, něco jako Psychohygiena, kde si děti mohou sdílet své pocity, svůj zralostní posun, atd. právě se svými vrstevníky a člověkem, co je dobře zná - třídní učitel třeba. Děti si chtějí povídat. Ani je už nebaví více a více předmětů typu informatika, programování, atd.
Pan psycholog Ptáček vydal knihu o tom, co vlastně děti chtějí po rozvodu...jen hezký vztah s mamkou a hezký s taťkou (když už bohužel není možný hezký vztah mezi rodiči). Rodiče by u soudu měli vždy podepsat, že se o dítě budou starat jak nejlépe budou moci, s láskou a že neshody mezi expartnery vůbec před dětmi nebudou řešit, taktéž finance, atd. Bylo to pro mne velmi těžké období vychovávat 3 děti skoro sama, ale nově nastavený vztah s dětmi, bez partnera, důsledný, ale pěkný, se vyplatil. Po 9 letech z dětí vyrostli slušní lidé, studují VŠ či SŠ, pracovití, atd. Dítě musí být středem zájmu, ne jej rozmazlovat, trvat na pravidlech, hodnotách, atd. Spousta rodičů v tom zůstane samo. Vy to ale dáte. Držím palce:-)
Také mi bylo ctí, spoustu dobrých věcí jsem od něj pochytila a líbil se mi jeho pohled na svět.
Co jej vedlo k sebevraždě, je už jen mezi ním a nebem. Rodině přeji velkou sílu k boji s bolestí. Ale život jde dál a s dětmi to dopadne dobře. V přesně stejném věku mé 3 děti 2 holky, kluk) přišli o otce. Teď o 10 let později jsou na VŠ a SŠ a jsou spokojení.
Myšlenky a názory pana Ptáčka se mnou zůstanou, hezká vzpomínka rodiny na něj také.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Celkově proti zdravému rozumu...a lidé zcela zbytečně umírají..Hipokratova přísaha už asi lékařům nic neříká..smutné