Už s DMO žiji 54 let. Jde to, ale chce to slunce v duši. Je to takový celoživotní závod kdo z koho, který stejně jednou prohrajete.
Já mám DMO 37 let a tu nejtěžší formu , všechno už dost bolí , ale to už je taková daň . Dá se to zvládnout , ale chce to mít štěstí na rodinu , což já naštěstí mám a jsem za to vdečná ,
Sama mám stejnou diagnozu jako Jakub a znám oba osobně . Ono to je trochu jinak - paní se celý život chová ,že pomoc nepotřebuje a k lidem se chová obecně velmi vulgárně . Neustále vyhrožuje , že na tu či onu osobu podá žalobu atd. ( i třeba kvůli blbému fotbalovému zápasu ) . Sama jsem byla svědkem několika jejích výpadů a nedivím se ,že se od nich lidi odvracejí . Sklízí , co zasela .
Fotbal miluju od mala a bohužel jsem taky od mala na vozíku, ale jezdím na mužský zápasy .Jen jednou jsem byla na holkách a nikdy víc. Tolik nadávek jsem za celej zápas neslyšela nikdy ani u chlapů. Taky nejsem žádná květinka, ale tohle byl extrém a nesedí mi to. Vlasy to má do pasu a mluví to jak kanál . Jestlipak takhle mluví doma s přítelkyněma?
Jsem od narození na invalidním vozíku a kvůli diagnoze nemůžu mít řidičák , takže jsem odkázaná na MHD . Upřímně říkám,že pro nás vozíčkáře jsou kočáry největší nepřítel . Pár matek se chová slušně , třeba požádá jestli bych se nemohla posunout nebo tak , ale většina se do busu nacpe naprosto bezohledně a vůbec nevadí ,že stojí na vozíčkářích a tak dále . Pokud to jde , tak jezdím hodně brzy , abych žádnej kočár cestou nepotkala .
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Jsem na vozíku od narození , kvůli diagnóze nemůžu mít řidičák a nezbývá mi než se přepravovat MHD . Jezdím často - hlavně autobusem . Z vlastní zkušenosti vím , že spousta řidičů vezme několik kočárů i nad limit . Málokterej má koule říct ne , když je plno .
1 odpověď