Tak si tady pročítám příspěvky a zjišťuji, že zapomínáte na krizové situace, které může život přinést. Upřednostňujete pořízení bydlení na hypotéku - může se ale např. stát, že jednoho dne nebudete moci hypotéku splácet. Co bude následovat a jak to budete řešit ?
Já preferuji nájem. Na stáří mám naspořeno a důchod mi pokryje náklady na nájemné a energie. Nepotřebuji hromadit majetek až do smrti. Naspořených financí si budu užívat.
Vlastní nemovitost, která prakticky není ještě moje z důvodu hypotéky, mně bude akorát finančně zatěžovat. Na stará kolena sice budu mít vlastní nemovitost, ale budu bez finanční rezervy a každý měsíc se modlit, abych s důchodem vyšel do dalšího důchodu.
Jóó pokud někdo vydělává měsíčně desetitisíce, tak to je jiná.
A situace "nemůžu splácet najem" nastat nemůže?
Na stará kolena budu mít nemovitost, a budu mít finanční rezervu (doufam). A nebudu se muset modlit, aby mi vlastník nezvýšil neúnosne nájem nebo rovnou nedal vypoved.
Jenže dospělí už mají zkušenosti, společenské návyky, ví co se ,,sluší,,. To se děti teprve učí. Pokud nepomůže slovní upozornění musí přijít ráznější způsob vysvětlení. Pokud by ,,trest,, byl příjemný neměl by efekt. Nebo myslíte, že se děti všechno naučí jen tak tím, že budou?
Dospělí mají zkušenosti, návyky, a ví, co se sluší. A podle Vás to vždy dodržují? Podle me zkušenosti ne.. nebylo by tedy vhodné jim ty slušne návyky rázněji vysvětlit, upozorněni už byli jistě mnohokrát
Jakože je Tom tou církví fakt posedlý, o tom asi žádná...nicméně já budu asi za hyenu, ale Katie tenkrát věděla, do čeho jde, ovšem penízky ji taky extra nesmrděly...a že jich Tom má...ona rozhodně nikdy tak slavná nebyla, můj názor samozřejmě.
Každý/každá "ví, do čeho jde". Přes to je rozvodovost jaká je.. ,,
Jaképak cejchování? žena, které se NECHCE dobrovolně stát matkou, je buď kariéristka, nebo sobec, to je prostě fakt, na kterém nic nezměníte. A že důvodem je to, že si není jistá v partnerství? No pokud je sobec, pro kterého je na prvním místě jen ona, její zájmy a její pohodlí (jak to teď tvrdí fmeinistiky, že je správé), tak je logické, že s ní žádný partner dlouho nevydrží. A tak jsme opět u původního důvodu - sobectví.
Prosím vás co je na tom sobeckého? A týká se to jen žen? Děkuji předem za odpoved
Souhlasim, take to na me tak pusobi.
Ja bych ale rozlisovala, jak ke ztrate partnera doslo. Uvedomuju si, ze ve vysledku je to jedno, clovek je proste SAM, a hlavne jde o ty deti. Ale nejak mam vetsi soucit s ovdovelymi, nez s pripady "nevim s kym" (2 extremy). A ten druhy pripad se chlapovi proste nestane.
Kdyz porovnam obdobne pripady, ze matka/otec proste odesel za lepsim. Tak osamely otec je borec nejvetsi. Jak jen to zvladne, chudak, a podobne.. Osamela matka si za to muze sama, prinejmensim volbou nespolehliveho partnera. A jen at si sni, co si nadrobila...
Taky kdyz ma kazde dite jineho otce, je na zenu nahlizeno skrz prsty. Kdyz ma chlap deti tam a onde.. tak vlastne je to rozsevac od prirody, tak co.. a vina je opet na zene, ze s nim dalsi dite privede na svet.
Bylo by hezke, kdyby spolecnost nahlizela na ruzne situace spravedliveji. Sama bych se predsudku rada zbavila, priznavam, jsou ve mne.
Já jsem třeba děti chtěla mimo jiné kvůli nim samotným. Aby mohli existovat, žít, milovat atd. jako my ostatní. Prostě jsem měla chuť rozdělit se o to dobrý, co mám s někým dalším... Můžete říct, že lidí je dost (a je to pravda),ale on ten jeden konkrétní člověk je tak rád, že je. Řeknete mu, že je tu navíc...
Je to tedy sobecké? Jo, to víte, že by mi nevadilo se celý den válet v posteli, ale vytvářela bych aspoň nějakou hodnotu? To alespoň ten útulek 🙉
S takovým přístupem by mi přišlo logičtější, kdybyste si deti adoptovala nebo se pustila do pestounstvi. Mohla byste se s nimi podělit o radost z byti, které obecně asi moc nemají.. resp. Vy byste mohla radikálně zvýšit radost z jejich již existujícího zivota. Dokonce by na světě ubyla kapka utrpení...
Pokud jste chtěla SVOJE VLASTNI děti, za mě sobecké (neříkám, že špatné)
2
Sledujících
0
Sleduje
2
Sledujících
0
Sleduje
Myslím, že se tady můžeme navzájem "trumfovat" do aleluja. Vše závisí na finanční situaci každého z nás a na tom, co kdo preferuje. Já prostě vím, že na nájem budu mít vždy a finanční rezervu si též vytvořím. Pokud jste (a budete) na tom finančně dobře a máte na splácení hypotéky a současně naspoříte dostatek financí, pak Vám nic nebrání si pořídit nemovitost.
1 odpověď
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Souhlasím, že každý podle sve situace a preferencí.
Ale.. 🙂 proste mě udivuje, že máte jistotu, že na nájem mít budete, a na hypo ne, tam to jiste není. Možná narážíme na příspěvky na bydleni...?
Hodně tak slyším argument o svobodě stěhování, nebo naopak otroceni bance.. ale vybavuji si teď jen 1 kamaráda, co opravdu hodně cestuje po světě, a bydlí teda po nájmech. Jinak se všichni stěhují ne tak úplně ze své vůle.
Ale nesouhlasím ani úplně s tím, že nájem jsou vyhozené peníze. Člověk si prostě platí službu ubytovani
1 odpověď