Ne, v Indii jsou stále kasty. Ti podvedení nechtěli získat lepší práci jen pro sebe ale i pro své potomky. Pravděpodobně jsou takové poplatky na denním pořádku, když to nikomu nepřišlo divné.

K moravskému původu se hlásí i Slovensko.

Chtěli opravdu být součástí jiného národa sami? Ta problematika má mnohem více rozměrů. Připomenu, že za císařství byli Rakušani úplně všichni v „německých zemích“ císařství, na které se vztahoval rakouský občanský zákoník.

Německými zeměmi byla myšlena celá císařská část dvojí monarchie, především země dříve spadající pod německého císaře Habsburka a k tomu navíc dříve benátská území dnešního Chorvatska a bývalého Kralovství Haliče a Lodomerie (které se měly stát Uherské výměnou za zbytek chorvatských území s Uherskem). Jen pro jistotu uvedu, že neuvádím jedinou a neoblomnou pravdu, ale že si na základě vědomostí o vývoji i tak trochu hraju.

Napadla ještě jedna věc: Slovo Čech nebo často uváděné slovo Č/Celověk klidně mohou mít naopak původ ve slově "Slovo", které se předpokládá pro původ slov "Slovák, Slovenec, Slovan". Protože nemáme žádné důkazy o původu, klidně si můžeme pohrát ještě jednou a opit se o "Slovo". Kdo byl nazván "Slovem"? Klidně mohlo jít o následníky onoho "Slova". Co tím chci říct, je, že vedle českých a německých nacionalistů v Českých zemích byly i jiné představy zahrnující více nebo méně obě a více skupin obyvatel.

V určitých rovinách tedy lze říci, že Češi byli jak Rakušané, tak Němci, pokud se člověk neomezuje jen na český jazyk a čechocentrické vnímání pojmů iv jiných jazycích. „Němec“ ve smyslu národním je také jen konstrukt 19. století, protože se Němci definovali především s regionem, kde žili.

Zrovna tak i Češi. Jestli je člověk Čech, Moravan nebo Slovák je dáno především hierarchickým uspořádáním zemi.

Dnes většinou vlastní bydlení ti, kteří byli alespoň částečně obdarováni nebo zdědili majetek. Aby se v rodině nashromáždil majetek, museli mít její členové možnost po dobu alespoň dvou generací dobře vydělávat, aniž by jim někdo majetek zabavil, nebo aby jim byl navrácen. Další možností je „dobře se oženit nebo vdat“ do rodiny s většími finančními prostředky. Pak tu jsou ještě zbohatlíci z devadesátek, z nich část byla napojena na komunistické elity.

Asi tak. Také znám lidi, co si v devadesátkách pořídili byt při privatizaci družstevních bytů i za za jeden tehdejší průměrný roční plat.

Má právo, nebo privilegium?

Vaše tvrzení, že bydlení není lidské právo, podle mého názoru přehlíží složitost socioekonomického a historického vývoje, který ovlivňuje dostupnost bydlení dnes. Privatizace bytového fondu po roce 1989 spolu s přechodem na tržní ekonomiku způsobily, že zajištění vlastního bydlení je pro mnoho lidí nedostupné. Navíc rostoucí ekonomická nerovnost a stagnující mzdy, spolu s neustále rostoucími náklady na bydlení, vytvářejí situaci, kdy si bydlení nemůže dovolit stále větší část populace. Tento problém už dávno přesahuje individuální odpovědnost, což dokládá i rostoucí krize bezdomovectví, která zasahuje i lidi s plným pracovním úvazkem.

Podle dat z Evropské unie je dostupné bydlení zásadní pro stabilní ekonomiku a fungující společnost, protože bydlení ovlivňuje oblasti jako zdraví, vzdělávání a sociální stabilitu. Tvrdý tržní přístup, který vylučuje velkou část obyvatel, má v dlouhodobém horizontu důsledky na sociální kohezi a celkovou kvalitu života. Společnosti, které investují do dostupného bydlení, mají prokazatelně vyšší míru veřejné bezpečnosti, zdravotního stavu populace a lepší ekonomické příležitosti.

Ten pán klidně může být nějak vážně nemocný a bez přátel. Takoví lidé tráví na seznamkách nadmíru času. Především na těch neseriózních, kde nemají nouzi o reakci na své zprávy. Znám jednoho - těžký epileptik, nízká inteligence, žádní přátelé a žádná šance na navázání jakéhokoliv vztahu. Ždímají ho jak sousedé, tak lidé na seznamkách. Kamarády má jen, když je pár dnů v měsíci při penězích.

Jen malá věcná: Východní Ukrajina (socialistická) se po 1918 stala součástí SSSR víceméně dobrovolně a ta Západní (tehdy nacionalistická) měla nepřátele jak v SSSR (a Východní Ukrajině) tak v Polsku, dokud se v reakci na postup rudé armády její vedení nedohodlo na začlenění do Polska. Za to se o dvacet let později Polákům odvděčili vražděním, když se změnil statut quo v jejich prospěch. Po 2. Světové válce jim pro změnu šli po krku zase Sověti, za podpory Polska i Československa. A s tím napadení Polska 1919-1921 (Západní Ukrajina už byla jeho součástí) to bylo víceméně oboustranné. Obě armády byly v pohybu a kdyby nezaútočila ta sovětská jako první, udělala by to ta polská. Bojovat a prosadit své nároky chtěly obě strany.

Přijde vám, že jsou ta města „Horní, Dolní"? Naopak by univerzit mělo být o něco víc, aby k nim měli přístup lidé ze sociálně vyloučených lokalit. Třeba Karlovarský kraj nemá ani jednu státní univerzitu. Ústecký kraj má jednu univerzitu a jedno detašované pracoviště technické vysoké školy, na kterém lze studium začít, ale dokončit se už musí v Praze. Obě instituce jsou mizerně podporované.

Nemáte pravdu. Pokud pracujete ve státním sektoru nebo určitých profesích, jsou platy v Německu určené tabulkami.Takové platy jsou všude stejné. Rostou s odpracovanými roky.

Nicméně jsou odlišné tabulky pro Spolek a pro jednotlivé spolkové země. Pak jsou ještě odlišné tabulky pro různé instituce i profese.

V rámci jedné spolkové země si ale vyděláte vždycky stejně jako kolega s obdobnou prací. Ať pracujete v Mnichově nebo Landshutu. Mohou se ale lišit s prací se pojící bonusy, jako například dostupnost firemního bydlení.

Největší problém spočívá v tom, že se do spousty věrnostních programů nedostanete například bez české sim karty nebo bez české adresy, takže jsou nákupy defacto dražší pro všechny přeshraniční ale třeba i bezdomovce. Pak jsou tu obchody jako třeba Lidl, Rossmann nebo třeba Alza, které mají jednu apku pro všechny země, ve kterých mají obchody, takže v jedné zemi založíte věrnostní program ale ve všech ostatních si připlatíte, protože byste jinak museli buď zdvojit aplikaci, nebo původní účet odhlásit. Další aspekt je problematika sběru dat od dětí a mladistvých na jedné straně a umožnění přístupu ke klubovým cenám i těmto skupinám na straně druhé.

Ne, nebyli občany říše. Až na obyvatele takzvaných Sudet s domovským právem mimo Protektorát, kteří se v roce 1938 nerozhodli optovat pro Československo, a německojazyčné rodiny z Protektorátu nežidovského původu, které si v letech 1939 až 1940 nechali občanství udělit.

Ale používalo. Například při invazi do Polska.

Zajde do banky a má papírové ;)

Stačí jednou zajít do banky.

Tak ona jsou i označení jako čeští, moravští nebo slezští Němci problematická, protože vycházejí z českého nacionalismu. Zatímco se část Bohemie česky nazývala Německé Čechy, byli nejen její obyvatelé nazýváni česky českými Němci, přičemž v Němčině zní obojí „Deutschböhmen“. Z hlediska českého státu a jazyka by tedy měly být nazýváni německými Čechy (Deutschböhmen), Moravany (Deutschmährer) a Slezany (Deutschschlesier).

Jinak Sudetoněmecký Landmanšaft se sice vzdal nároků ale jen za své členy. Protože se jedná o spolky, nemohou mluvit za všechny potomky takzvaných sudetských Němců. A to vám říkám jako někdo, kdo umí Sudetoněmecký landmanšaft ocenit, byť už se dnes jedná spíše o spolek důchodců a politicky jsem jakožto člen německé SPD na opačném spektru.

Dekrety ani jejich přímé dopady zrušit nelze, protože bezprávím o dvě až čtyři generace později nelze napravit bezpráví. Dalo by se ale přemýšlet o zjednodušeném udělení občanství.

Nechte si v Německu zapsat doby pojištění z ČR. Pokud jste studovala, nebo byla na střední ještě po 17. roce, tak se vám může započítat i tato doba. Je třeba podat žádost.

Obraťte se na ombudsmana. ČR tu dobu 10 let pojištění na Slovensku musí uznat.

Takže má podle Vás vysokoškolské studium být záležitostí děcek z bohatých rodin?