Výrok Petra Fialy o německých platech pro Čechy zní jako vzletná rétorika bez reálného základu. Je to klasický příklad populismu zabaleného do prázdných slibů. Tvrzení, že dohnání německých platů je možné, pokud neuhneme ze současného kursu, zcela ignoruje strukturální problémy české ekonomiky, politické chyby jeho vlády a hlubokou nerovnost v přístupu k příležitostem.

Premiér se odvolává na reformy školství a zákoník práce, které údajně zvýší produktivitu a flexibilitu. V reálu jsou však české školy dlouhodobě podfinancované, učitelé demotivovaní a vzdělávací reformy spíše kosmetické. K tomu přidejme „flexibilitu“ práce, která zpravidla znamená zhoršení jistot pro zaměstnance, ne zlepšení jejich pozice. Mluvit o růstu platů na základě změny zaměstnání, když část trhu stagnuje, je drzý výsměch většině obyvatel.

Co se týče „chytrých investic“, vláda sice mluví o infrastruktuře a high-tech odvětvích, ale realita je jiná. Česko zůstává montovnou Evropy. Výroba čipů nebo jaderná energetika mohou být vzletné projekty, ale zcela míjejí většinu české ekonomiky. Průměrný občan, který pracuje v továrně, službách či zdravotnictví, zůstává hluboko pod evropským průměrem.

Zmiňovaný optimismus je jen maskováním politického selhání. Tři roky vlády přinesly rekordní zadlužení, inflaci a sociální nejistotu. Fiala se snaží přesvědčit občany, že budoucnost je růžová, ale ignoruje skutečnost, že zatím pro zlepšení udělal minimum. Německé platy? Možná pro jeho okruh, rozhodně ne pro většinu národa. Skepse není problém Česka – problémem je vláda, která nabízí jen iluze.

Pane ministře,

váš přístup k bezpečnostním složkám je vrcholem pokrytectví. Rád se k nim hlásíte, když odvádějí skvělou práci – například při zvládání krizí nebo zajišťování bezpečnosti na veřejných akcích. Při každé příležitosti je povinně chválíte, ale když přijde na skutečné ocenění jejich práce a důstojné podmínky, selháváte.

Vaše sliby o desetiprocentním růstu platů se ukázaly jako prázdné řeči. Navýšení o 2500 Kč, z toho část ve formě stabilizačních příspěvků, je spíš urážkou než pomocí. Tvrzení, že jde o „maximum možného“, jen odhaluje, že si neuvědomujete, co taková práce vyžaduje.

Sliby o zvýšení platů v letech 2026 a 2027, které zavazují příští vládu, jsou jen výmluva a pokus zakrýt neschopnost jednat dnes. Vaše neochota systémově řešit podfinancování, přetížení byrokracií a nedostatek personálu jen zhoršuje situaci. Bezpečnostní složky nepotřebují vaše plané řeči, ale konkrétní činy.

Přijít před demonstranty bylo odvážné, ale k čemu to je, když jim dokážete nabídnout jen další zklamání? Vaše selhání ohrožuje nejen důvěru lidí ve vedení státu, ale i samotnou stabilitu bezpečnostních složek.

Pane Citovský, děkuji za vaši upřímnou odpověď a za to, že jste zmínil i své pozitivní činy, jako je podpora Ukrajiny. To si skutečně zaslouží pochvalu a uznání. Myslím, že právě tyto vaše dobré skutky a schopnost vidět věci v širších souvislostech jsou skvělým příkladem, kterým bychom mohli inspirovat i ostatní.

Pojďme tedy společně ukazovat, že je možné vést diskuzi na úrovni, bez vulgarit a osobních útoků, jak to bohužel často vidíme u dnešních politiků. Slušná debata má totiž větší sílu než jakákoli ostrá slova.

Přeji vám krásný den a děkuji za váš čas a energii, které věnujete těmto tématům! 😊 A Až budete někdy na severu Čech rád s Vámi zajdu na kávu

Postoj primátora Wolfa k plánované průmyslové zóně je smutným, ale výstižným obrazem současné politické kultury v Česku. Místo věcné diskuse a hledání kompromisů jsme svědky osobních výpadů, neochoty naslouchat a bagatelizace důležitých otázek. Kritika spisovatelky Karin Lednické, která poukazuje na nenávratné ničení historicky cenné lokality, není projevem „honu na čarodějnice“, ale legitimním apelem na ochranu kulturního dědictví. Její díla vrátila identitu hornickému regionu a přivedla do Karviné desetitisíce turistů. Výsměšné a útočné komentáře mluvčího karvinského magistrátu i primátorova neochota k dialogu ukazují, jak hluboko se propadla schopnost vést věcnou diskusi.

Primátorova slova typu „Najděte si peníze a vykupte pozemky“ odhalují, že místo odpovědného řešení slyšíme pouze výmluvy. Je alarmující, že se město rozhodlo pro zónu na území s památným významem, přestože existují jiné lokality. Absence garancí ohledně kvalitních pracovních míst jen zvyšuje pochybnosti, zda se opravdu jedná o krok pro blaho regionu, nebo o vítězství developerských zájmů.

Tento případ dokonale ilustruje zrání politické garnitury, která spíše útočí, než řeší. Postavit „plechovou krabici“ na dohled od Šikmého kostela není jen ztrátou kulturního odkazu, ale také selháním odpovědné správy. Potřebujeme politiky, kteří chápou, že jejich úkolem je chránit nejen přítomnost, ale i budoucnost. Je čas zvolit směr, kde historická hodnota a respekt k občanům převáží nad krátkodobými zisky.

Pane Citovský, možná by stálo za to si občas dopřát chvíli klidu a zamyslet se, co svými slovy vysíláte do světa. Věřím, že každý z nás má schopnost přispět k lepší debatě, ale je potřeba zvolit jiný tón – ten, který spojuje, místo aby rozděloval. Slova mají sílu, a vy ji evidentně umíte používat. Možná byste ji mohl zkusit nasměrovat tak, aby přinášela pozitivní změnu. Nikdy není pozdě začít. 😊

-Zoufalá doba - zoufalé činy. Kdyby Ujfaluši za něco stál, mohl reagovat jinak.

-Pro nemyslící voliče další dobrý tip.

-Tito lidé v předdůchodovém věku už jsou líní u věcí přemýšlet, nebo to nikdy neuměli.

-Nemyslící dezoláti, cca 37% se už těší, jak jejich dětem zlikviduje budoucnost estebák podle vzoru kamaráda Fica

Pane Citovský, váš tvrdošíjný důraz na "pravdivé hodnocení" očividně zahrnuje výrazy jako "nemyslící dezoláti," "lidé, kteří nikdy neuměli přemýšlet," nebo "pro nemyslící voliče další dobrý tip." Pokud toto nejsou urážky, pak jste právě přepsal definici slova „komentář“. Zdá se, že vaše „pravdivé hodnocení“ má jedno společné: vždy vyznívá jako peprná urážka a ne jako konstruktivní kritika. Možná by bylo záhodno přemýšlet o tom, jestli tento „výčet moudrostí“ svědčí spíše o pravdě – nebo o vás samotném. 😉

Pane Citovský, pokud je „pravdivé hodnocení“ založeno na urážkách, pak se zdá, že vaše pravda je poněkud kreativní. Možná by stálo za to zvážit, jestli by nebylo spravedlivější hodnotit více s rozumem a méně s emocemi – pravdivé hodnocení si totiž neplete upřímnost s pouhým provokováním. Co myslíte?

děkuji za váš postřeh. Zdá se, že si rád všímáte jmen, což je skvělé – vždyť i vy máte jméno, které si zaslouží respekt. Váš komentář ale bohužel působí trochu, řekněme, zmateně. Mícháte dohromady politiky s různými názory a životními příběhy, jako by snad jejich rozdílnost byla na překážku.

Možná je na čase se zamyslet, že svět není černobílý, stejně jako politika. Ne každý, kdo má jiný názor než vy, je automaticky špatný. Mimochodem, medúzy, které jste zmínil, jsou fascinující bytosti – přežily miliony let díky své přizpůsobivosti. Možná bychom si z nich mohli vzít příklad.

Pane Kaluza, rozdělování společnosti nezačíná ani nekončí jednou osobou. Je to spíše o tom, jak každý z nás přistupuje k diskuzi a rozdílným názorům. Kdybychom se méně zaměřovali na hledání viníků a více na hledání společných cest, mohli bychom toho dosáhnout mnohem víc – a to bez ohledu na to, kdo je nebo není v politice. Slova mají sílu spojovat i rozdělovat, volme je moudře.

Vážený pane Citovský,

váš příspěvek by mohl klidně soutěžit o nejvýstižnější politický horoskop měsíce! Chápu, že vás současná situace znepokojuje, ale označovat 37 % lidí za „nemyslící dezoláty“ je, s prominutím, dost ostrý kopanec do dialogu.

Když už jsme u toho „co se zlepšilo“, mohl bych se vás zeptat, co se zlepšilo díky vašim komentářům? Nezlevnila se náhodou alespoň míra tolerance a respektu v diskuzích? To by byl solidní začátek.

Každopádně, pokud máte konstruktivní návrhy, jak „pandemii omezenosti“ překonat, sem s nimi! Ale prosím, méně emocí, více faktů. Demokracie má totiž jednu výhodu: dává prostor i těm, kteří vidí svět jinak než vy.

právě reakce pana Ujfalušiho byla důkazem, že je možné zachovat klid a profesionalitu i v nečekaných situacích. Kdo zde ukazuje zoufalství, není fotbalová legenda, ale spíše ti, kteří si nedokážou odpustit podobné komentáře. Váš názor je samozřejmě váš, ale věřím, že diskuze na vyšší úrovni přináší lepší výsledky než sázení na zbytečné provokace. 😉

Zásadní hodnotou demokratické společnosti by měla být schopnost vést dialog s respektem a slušností, a to bez ohledu na naše názory na konkrétní osoby nebo jejich minulost. Incident, který se odehrál během přímého přenosu zápasu Česko–Gruzie, ukázal, že se tato základní pravidla často porušují. Útok na Andreje Babiše, ať už byl motivován jakkoli, nepřispívá k veřejné debatě, ale spíše ukazuje nedostatek úcty k druhému člověku a k prostředí, ve kterém se odehrává – v tomto případě sportovní události.

Můžeme mít různé politické názory, můžeme nesouhlasit s Babišovou politikou nebo jeho minulostí, ale útoky tohoto typu, které zasahují do sportovní události, jen zbytečně polarizují společnost. Navíc narušují kontext, který by měl být apolitický – sport spojuje lidi bez ohledu na jejich názory, a právě tento prostor je třeba chránit.

Tomáš Ujfaluši ukázal, jak se dá zachovat klid a profesionalitu, což je příklad, který bychom měli následovat. Kritika a diskuze mají své místo, ale měly by probíhat v kultivované formě a na vhodných platformách. Agrese a výlevy na veřejných místech nikomu nepomáhají a naopak ukazují nízkou úroveň toho, kdo je provádí.

Je na čase, aby skončilo období „antibabiš“, které spíše než na věcnou kritiku přispívá k rozdělování společnosti. Zaměřme se na budoucnost, na řešení problémů a na hledání společné cesty vpřed – bez nenávisti a s větší mírou respektu ke každému člověku.

Pane Citovský, děkuji za vaši obětavou snahu mě vzdělat – muselo to být vyčerpávající, když jste musel polopaticky manévrovat v kruzích vlastních argumentů. Ale nebojte, zůstaňte klidný, vaše schopnost povyšovat se nad ostatní zatím zůstává nedotčena – jste skutečný předseda tohoto umění.

Pane Citovský, tolik emocí kvůli čtení? Vypadá to, že jsem ve Vás probudil literárního kritika. Jen doufám, že Vaše příště nebude pokračovat básničkou – na tolik kreativity možná nebudu připraven

Paní Moltová, váš příspěvek by mohl být skvělý text k písni – škoda jen, že ta kytara hraje falešně. Díky za vaši upřímnost!

Mimořádná schůze k odvolání Markéty Pekarové Adamové z funkce předsedkyně Poslanecké sněmovny je krokem, který má své opodstatnění. Během jejího působení se ukázalo, že tato politička není schopna naplnit klíčové požadavky spojené s druhou nejvyšší ústavní funkcí v zemi. Pekarová Adamová se prezentuje jako moderní politička, ale realita jejího vedení dolní komory ukazuje spíše politickou aroganci, než důstojné řízení parlamentní debaty.

Opakované obcházení jednacího řádu, omezování prostoru pro opozici a selektivní přístup k projednávání návrhů jsou jen některé z jejích selhání. Například při projednávání důchodové reformy svévolně utla debatu, čímž ignorovala zásadní demokratické principy. Tato rozhodnutí nejsou důkazem efektivity, ale spíše ukázkou neschopnosti vést sněmovnu jako fórum pro otevřenou diskusi.

Její necitlivé výroky, jako slavné doporučení seniorům „naspořit si“ na drahé energie, zcela postrádají empatii vůči občanům, kteří se potýkají s ekonomickými problémy. Tato vyjádření dokládají její odtrženost od reálných problémů společnosti.

Na sociálních sítích pak místo umírněného vystupování často polarizuje veřejnost. Její komentáře, zaměřené spíše na budování mediálního obrazu než na řešení skutečných problémů, posilují dojem, že jí jde více o vlastní propagaci než o nestranné a férové vedení sněmovny.

Odvolání Markéty Pekarové Adamové je proto nezbytným krokem k obnově důvěry v Poslaneckou sněmovnu. Parlament potřebuje čestného a respektovaného moderátora demokratické debaty, nikoli političku, jejíž chování přináší spíše rozdělení a chaos.

Urážky jsou argumentem těch, kdo žádné jiné nemají.

sleduji, že ve zvládání urážek jste opravdu mistr svého oboru – bravo! Jste typickým zástupcem dnešní doby, kde heslo „nesouhlasíš se mnou, tak tě urazím“ zní až příliš často. Škoda, že místo této disciplíny nevynikáte spíš ve věcném dialogu, možná bychom se dostali i k nějakým zajímavým myšlenkám. Ale chápu, konstruktivní debata je dneska dost podceňovaný sport.

děkuji za Vaše upřesnění, že jste mě z chválení Kremlu obvinil pouze nepřímo – musím ocenit tuto sofistikovanou formu, kdy místo přímého výstřelu házíte jen drobky v náznacích. Nicméně pokud už se pouštíte do diskusí, doporučil bych méně úsilí věnovat intelektuální gymnastice a více samotnému pochopení smyslu sdělení. A ano, umím přečíst osm slov, stejně jako Vy jistě zvládnete spočítat, kolikrát jste při této debatě zvládl sklouznout k argumentačním kotrmelcům. Alternativní realitu nechám pro změnu na Vás – evidentně ji už docela slušně mapujete.

pokud jste mě slyšel chválit Kreml, tak máte buď velmi bujnou fantazii, nebo výborný signál z úplně jiné dimenze. Gratuluji Vám k této schopnosti – musíte mít doma buď zrcadlo pravdy, nebo rádio přímo napojené na alternativní realitu. Každopádně, pokud máte zájem o seriozní debatu, doporučuji se vrátit z výletu do sci-fi žánru a zkusit to znovu, tentokrát s fakty