Pokud vám můj rozbor přišel dlouhý, nikdo vás samozřejmě nenutil ho číst. Nicméně fakty zůstávají a stojí za zamyšlení – ne každý jednoduchý populistický argument odpovídá realitě.

Kritika Miroslava Kalouska se stále nese napříč některými částmi společnosti, ale je dobré si položit otázku: Jaké jsou výsledky současné vlády ve srovnání s jeho působením? Dnes vidíme chaotický přístup k veřejným financím, rozpočtový schodek, který narůstá závratnou rychlostí, a neschopnost najít udržitelné řešení. Lidé dnes na vlastní kůži cítí, že se vláda nedokáže postarat ani o základní stabilitu domácností. Ironií je, že zatímco někteří se Kalouskovi smáli za tvrdé reformy, dnes vidíme, že bez těchto kroků by bylo ještě hůř.

Za Kalouska byly státní finance vedeny s disciplínou a pevným řádem, i když to znamenalo přijmout nepopulární opatření. Nezodpovědné rozdávání peněz bez krytí, které je dnes na denním pořádku, jen prohlubuje problémy a běžní lidé si to odnášejí nejvíc. Odborářská hesla typu „Kvůli tobě, Kalousku, nemám ani na housku“ dnes spíše vyvolávají úsměv. Současná vláda totiž dělá z chleba luxusní zboží, a přitom ještě před pár lety se při rozumné fiskální politice dalo žít daleko lépe.

Kalousek možná nebyl oblíbený pro svůj přímý přístup a neochotu hrát populistické hry, ale pod jeho vedením jsme měli kontrolu nad veřejnými financemi. Dnes? Dnešní vláda rozhazuje peníze jako na nějaké párty, ale po probuzení čeká tvrdá kocovina – a to především na běžné občany.

Místo aby se vláda poučila z Kalouskových let, kdy byla prioritou rozpočtová zodpovědnost, rozhodla se jít cestou nekonečných výdajů. A co z toho mají lidé? Ničím nekryté sliby, rostoucí inflaci a nejistou budoucnost. Ať už se na Kalouska vzpomíná jakkoli, jedno je jisté – za jeho éry bylo líp,

pokud se rozhodnete někoho urážet, třeba i mě, měl byste si to sakra dobře rozmyslet. Jak se říká: ‘Když ukazuješ prstem na druhé, nezapomeň, že tři prsty míří zpátky na tebe.’

musím říct, že vaši poznámku jsem rozhodně pochopil, jen jsem měl pocit, že byste mohl zkusit pochopit i vy pár věcí. Předně, když tvrdíte, že Jaromír Jágr nic neplatí, zamyslel jste se nad tím, kolik toho zaplatil za své kariéry a kolik do Kladna přinesl peněz, prestiže a příležitostí? Na rozdíl od vás totiž jeho ‘příjem ze všeho, co se na stadionu šustne’, šel i na rozvoj klubu a mládeže, aby stadion vůbec nějak fungoval.

Pokud vám přijde, že je nepoužitelný manažer, zkuste si nejdřív spočítat, kolik jste toho v životě zvládl vy. Jestli to bude alespoň zlomek toho, co dokázal Jágr, tak se o tom můžeme bavit. A co se týče toho, co kdo má v hlavě – přiznávám, v tomto případě bych vám na ty tipy opravdu nesázel.

teď váhám, jestli jste tou odpovědí chtěl zesměšnit Jaromíra Jágra, nebo spíš sebe? Protože pokud jde o počty, Jágr by vám z fleku mohl spočítat nejen své góly, ale i úspěchy, které za něj mluví dost jasně. Možná by stálo za to si předem promyslet, kdo má v tomto případě opravdu problém s počítáním.

Děkuji za otázku. Co se týče inflace, podle dat Českého statistického úřadu meziroční inflace v České republice v posledních měsících roste, i když mírněji než v předchozích obdobích. Například v září 2024 dosáhla inflace 2,6 %. Zdroj: Český statistický úřad.

Samozřejmě záleží na tom, jak budeme inflaci hodnotit, ale tento růst je zřejmý a má dopad na ekonomiku. Růst cen zboží a služeb zpomaluje spotřebu, což ovlivňuje dynamiku ekonomického růstu, který byl tak radostně prezentován.

Milá paní Pekarová Adamová,

váš optimismus je skutečně obdivuhodný, ale možná by neuškodilo trochu více realismu. Vašich 1,3 % růstu ekonomiky je číslo, které vypadá hezky, ale ve skutečnosti se naše ekonomika spíše pohybuje na místě. Inflace roste, investice stagnují a automobilový průmysl, na kterém stojíme, čelí velkým problémům – především v Německu. Pokud se tam něco zvrtne, budeme následovat. Šampaňské bych proto ještě nechal v ledu.

Když tvrdíte, že “ekonomika roste a opozice mlčí,” možná přehlížíte to, že tento “růst” je ve skutečnosti boj o přežití. Naše závislost na automobilovém průmyslu, který v důsledku krizí a regulací klopýtá, nás může rychle vrátit zpátky na zem. Vaše šťastné vyhlídky by proto měly být podloženy i chladnými fakty, ne jen optimistickými čísly.

Shrnuto: je hezké slyšet o růstu, ale ten skutečný závod nás teprve čeká – a bude to spíše běh na dlouhou trať než důvod ke slavení.

je mi upřímně líto, že ve věci kladenského hokeje a Jaromíra Jágra děláte závěry, aniž byste si vyslechl obě strany. Rozumný a férový přístup vždy znamená, že člověk dá prostor pro vysvětlení a názory všech zúčastněných. Jaromír Jágr, který toho pro Kladno a český hokej dokázal nesmírně mnoho, takový prostor nedostal.

Místo toho, aby se hledalo konstruktivní řešení, přikládáte pod kotel jedné verze příběhu, což rozumný člověk nedělá. Mám za to, že veřejnost, která Jágra uznává a podporuje, by ráda viděla snahu o skutečný dialog. Navíc, když bude vyhlášena veřejná sbírka na podporu klubu, předpokládám, že budete stát v první linii, protože byste jistě nechtěl, aby vaše rozhodnutí vedlo ke konci tohoto ikonického klubu.

Věřím, že budete ochoten zvážit všechny aspekty této záležitosti, než budete dál přispívat k jednostranným závěrům.

Jaromír Jágr není jen hokejová legenda, ale i symbol, který dostal český sport na světovou mapu. Svým nezdolným nasazením, přirozenou autoritou a věrností ke Kladnu mnohokrát reprezentoval nejen své rodné město, ale i celou naši zemi. A teď, místo ocenění, čelí další překážce, kterou mu postavili ti, co zatím sami mnoho neukázali. Kladenský stadion, na který přitáhl tolik pozornosti, by tu bez něj možná ani neměl stejnou váhu.

Dnes bohužel čím dál více vidíme, jak politika místo spojování jen rozděluje a staví jedny proti druhým. Jágr byl ale vždycky ten, kdo nás dokázal spojit – a možná by bylo moudré si uvědomit, co pro nás znamená, než budeme dělat kroky, které by jeho i nás všechny mohly vzdálit.

Jaromír Jágr není jen hokejová legenda, ale i symbol, který dostal český sport na světovou mapu. Svým nezdolným nasazením, přirozenou autoritou a věrností ke Kladnu mnohokrát reprezentoval nejen své rodné město, ale i celou naši zemi. A teď, místo ocenění, čelí další překážce, kterou mu postavili ti, co zatím sami mnoho neukázali. Kladenský stadion, na který přitáhl tolik pozornosti, by tu bez něj možná ani neměl stejnou váhu.

Dnes bohužel čím dál více vidíme, jak politika místo spojování jen rozděluje a staví jedny proti druhým. Jágr byl ale vždycky ten, kdo nás dokázal spojit – a možná by bylo moudré si uvědomit, co pro nás znamená, než budeme dělat kroky, které by jeho i nás všechny mohly vzdálit.

souhlasím s Vaším komentářem, že současný stav koalice SPOLU vypadá jako zoufalý pokus udržet se u moci, přičemž u mnohých, včetně pana Výborného, zjevně chybí potřebná sebereflexe. Je smutné, že cesta ke křeslům v Poslanecké sněmovně se dláždí spíše taktikou než skutečnými hodnotami. Koneckonců, trojkoalici stačí společných 11 % k zajištění parlamentního prahu, zatímco ODS sama má v průzkumech stále kolem 12–14 %.

Otázkou zůstává, jak mohou ODS a lidovci udržet toto spojenectví, když jejich hodnoty a vize pro budoucnost nejsou vždy kompatibilní. Proč právě strana jako ODS, která se historicky profilovala jako pevný zastánce pravicových hodnot, potřebuje spojení s lidovci, jejichž priority se v mnohém liší? Podobná aliance pak spíše vzbuzuje dojem, že jde o slepenec bez jasné vize, a o to více si myslím, že by ODS mohla znovu najít svou sílu jako konstruktivní pravicová strana, která osloví občany pro své skutečné hodnoty, nikoli jen kvůli "antibabišovskému" postoji.

Koalice SPOLU bohužel často vypadá spíše jako spojenectví z donucení než jako jednotná síla se skutečnou vizí. Tento pragmatický tah pro udržení se v parlamentu nevypovídá o důvěře ve vlastní hodnoty, ale spíše o obavě, že by jednotlivé strany samostatně neuspěly. Není snad právě ODS tou stranou, která se historicky profilovala jako nositelka odpovědnosti a pravicových hodnot, aniž by potřebovala „záchrannou síť“? Co víc, kam se poděla ODS jako strana, která dokázala přitáhnout voliče na základě programu a hodnot, nikoliv na základě opozice vůči konkrétním jménům?

Česká pravice dnes působí, jako by svou existenci stavěla na „antibabišovském“ apelu. Tento přístup však nevytváří skutečné spojení s občany – místo toho posiluje rozdělení a zůstává povrchní. Z pohledu dlouhodobých potřeb společnosti bychom mohli očekávat, že právě strana jako ODS bude mít odvahu jít vlastní cestou a nabídnout voličům hodnoty, které jdou hlouběji než pouhé vymezování se vůči opozici. Potenciál pravicové politiky tkví v programu, který se nebojí těžkých reforem, ale zároveň reflektuje skutečné potřeby lidí.

ODS má příležitost stát se autentickým hlasem konstruktivní pravice, který by občany skutečně spojoval nejen proti něčemu, ale především pro něco – vizi silného, stabilního státu, kde se lidé mohou spolehnout na zodpovědné vedení. Ale bohužel ne se současným vedením.

Jak řekl Václav Havel: „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.“ Možná je čas, aby pravice našla své skutečné poslání – ne v boji proti konkrétním jménům, ale v prosazování hodnot a poctivé práce.

Vládní sliby Petra Fialy zůstávají z velké části nenaplněné, a to v klíčových oblastech, jako jsou veřejné finance, školství, digitalizace nebo zdravotní péče. Kabinet sliboval reformy, které měly přinést stabilitu a efektivitu, ale realita ukazuje na polovičaté kroky nebo dokonce regres. Namísto skutečného pokroku zažíváme stagnaci, například v digitalizaci stavebního řízení, které místo urychlení přineslo další byrokratické překážky.

Na školství stále chybí potřebné miliardy, které by měly zajistit důstojné podmínky pro učitele i žáky. Stabilizace veřejných financí, označovaná jako priorita, zůstává jen heslem – dluh roste, strukturální reformy se odsouvají, zatímco prostor pro dlouhodobé úspory zůstává nevyužitý.

Sociální služby jsou stále pro mnoho lidí obtížně dostupné a závislé na nedostatečných kapacitách. A i v oblasti zahraniční politiky, kde vláda slibovala silné vztahy se sousedy, je skutečnost jiná: rostoucí vzdálenost mezi Českem a Slovenskem naznačuje, že sliby nestačí. Vládní plány se tak jeví více jako politická deklarace než jako reálný základ pro rozvoj země.

Pavel Tykač se v posledních letech výrazně angažuje v podpoře konzervativních hodnot, tradičních institucí a otevřené diskuse o otázkách, které jsou v dnešní době často polarizující. Namísto toho, aby se držel stranou jako dříve, zvolil aktivnější přístup, který pro mnohé může být inspirací. Jeho podpora institucí jako Institut Václava Klause či CEVRO Institut naznačuje, že Tykač má záměr posílit konzervativní proudy v české společnosti – a to včetně diskuze o energetické politice, která potřebuje více než jen jednostranný pohled.

Kritika, že Tykač podniká v oblasti fosilní energetiky, by měla být vyvážena realitou. Je snadné kritizovat bez pochopení širších ekonomických dopadů nebo výzev, kterým energetika čelí. Přístup k fosilním palivům a k energetické soběstačnosti, na kterou Tykač ve svých aktivitách poukazuje, vyžaduje zodpovědnou a pragmatickou debatu, nikoli jednostranné odsouzení.

Bylo by rozumné, kdyby takový člověk, se svým vlivem a pochopením reálné ekonomiky, vstoupil do politiky. Osoba s takovým rozhledem a zkušenostmi by české politice poskytla cenné a praktické vhledy, zejména v době, kdy otázky energetické bezpečnosti a stability začínají nabývat na důležitosti. Tykač by mohl pomoci otevřít dveře k vyváženější energetické strategii a postavit se za dlouhodobé cíle, které budou v souladu s realitou českého průmyslu a ekonomiky.

Pokud se ODS bude nadále soustředit na antikampaň proti Babišovi místo řešení reálných problémů, které lidi skutečně trápí, nemusela by nyní čelit hrozbě, že ji STAN začne dohánět a předhánět v přízni voličů. Místo neustálého kritizování ANO a Babiše by se ODS měla zaměřit na to, co lidé očekávají od pravicové politiky – konkrétní řešení, která mají dopad na jejich každodenní život. A právě zde může být velkou inspirací Martin Kuba, jehož přístup by měl být pro vedení ODS jasným signálem. Kuba, jako jeden z mála, rozumí tomu, co lidé v regionech potřebují, a svými konkrétními výsledky ukazuje, že pravicová politika může být účinná, pokud je postavena na skutečných potřebách občanů.

STAN, i když aktuálně sbírá voliče Pirátů a získává na popularitě, rozhodně není bez poskvrny. Kauza Dozimetr stále rezonuje a pro mnoho voličů je připomínkou rizik spojených s STAN. Navíc STAN stále postrádá stabilní voličské jádro, o které se naopak může opřít ODS nebo ANO. Tato nestabilita je pro STAN zranitelností, kterou by ODS mohla využít, kdyby se zaměřila na vlastní silné stránky, tedy stabilní program a promyšlené vedení.

ODS však musí více naslouchat osobnostem, jako je Martin Kuba, který má blízko k lidem a chápe, co od politiky čekají. Je načase přestat s čistě negativní kampaní a nabídnout lidem reálné, praktické kroky, jak zlepšit jejich každodenní životy. Pokud si to ODS neuvědomí, riskuje, že STAN převáží v očích voličů, kteří hledají reálnou změnu a odpovědi na své problémy.

jste si jistý, že právě Ondřej si na soud bulvár pozval? Občas se zdá, že média skočí po příběhu, aniž by se jich někdo ptal. Možná bychom měli být opatrní s úsudky, než budeme někoho soudit.

Martin Kuba je ztělesněním pracovitosti a pragmatického přístupu k politice, což dokazuje nejen jeho opětovné zvolení hejtmanem Jihočeského kraje, ale také způsob, jakým vede svou stranu v regionu. S více než 47 % hlasů pro ODS se stal nezpochybnitelným lídrem, který umí oslovit široké spektrum voličů. Není to jen o volebním úspěchu – Kuba dlouhodobě prokazuje, že umí efektivně spravovat veřejné prostředky, přičemž se nevyhýbá žádným výzvám.

Jeho rozhodnutí snížit počet náměstků a přitom zachovat efektivitu krajské správy je důkazem toho, že nehledá zbytečná řešení, ale vždy preferuje jednoduchost a účinnost. S trojicí náměstků, mezi které rozdělil finance, sociální oblast, školství, životní prostředí a zemědělství, ukazuje, že správná volba spolupracovníků je pro něj klíčová. A právě Kuba si ponechal zodpovědnost za dopravu, což svědčí o jeho záměru zůstat aktivně zapojený do řešení jednoho z nejdůležitějších sektorů pro Jihočeský kraj.

Martin Kuba však nepůsobí jen jako regionální politik. Jeho pracovitost, schopnost vést a strategicky myslet by z něj měla činit hlavního kandidáta na lídra pravice v celostátní politice. ODS pod jeho vedením v Jihočeském kraji ukazuje, že pravice může být nejen silná, ale i kompetentní. Právě takového politika by potřebovala i celostátní scéna – člověka, který nezná prázdné sliby, ale který umí přinést skutečné výsledky. Kuba by měl být tím, kdo vrátí ODS na celostátní úroveň a stane se tváří pravicové politiky v České republice.

Pane Jiřišto, zdá se, že vás ten příběh opravdu zaujal. Každý má svůj pohled na věc, ale možná je dobré nechat životy ostatních běžet jejich vlastním směrem. Nakonec, kdo z nás má opravdu všechny odpovědi, že?

Naprostý souhlas, paní Tamchynová! Schopná žena, která dokáže být všude a vždy s grácií. Kdybychom my muži měli aspoň kousek z její efektivity, možná bychom si zvládli zapnout pračku bez instruktážního videa! 😄

Přestože nejsem příznivcem Markéty Pekarové Adamové a její výroky často vnímám jako nevyzrálé a mnohdy neuvážené, měli bychom se zamyslet nad tím, jakým způsobem hodnotíme její činy. Otevření Centra pro výzkum pokročilých čipů v Brně, které označuje za výsledek česko-tchajwanské spolupráce, může být důležitým krokem pro naši ekonomiku a technologický rozvoj. I když mnozí nadále pohlížejí na její cesty na Tchaj-wan s nedůvěrou, měli bychom se při hodnocení zaměřit na konkrétní výsledky těchto aktivit. Ať už si o Pekarové Adamové myslíme cokoli, snaha posílit ekonomické vazby s technologicky vyspělými partnery může přinést dlouhodobé benefity.

To však neznamená, že by měla být zcela ušetřena kritiky. Jak ukazují četné komentáře, některým občanům její aktivity neimponují. Jeden z uživatelů jí například vzkázal, že podle průzkumů by se její strana nedostala do Sněmovny, a další jí dokonce přál politický konec. Přesto by kritika měla zůstat konstruktivní a zaměřená na její činy, nikoli sklouzávat k osobním útokům.

Na druhé straně se našli i lidé, kteří ji obhajují a vidí v ní morální kompas v těžkých dobách. Někteří oceňují její pozitivní energii a hodnotové ukotvení, zatímco jiní jí radí, aby se zaměřila na témata jako dostupné bydlení, což by jí mohlo pomoci oslovit voliče ve volbách.

Naše diskuze o politicích by měla zůstat slušná. Kritika má smysl pouze tehdy, když je věcná, zaměřená na konkrétní kroky a neútočí na osobní rovinu. Výzvy, kterým Česko čelí, si zaslouží seriózní a kultivovanou debatu, nikoli hádky, které společnosti ani demokracii neprospívají.