Dítě bijí často lidé, kteří v dětství, popř. i v pozdějším věku zažívali pocit méněcennosti. Začalo to ve škole, kdy byli považováni za horší žáky, bylo jim to nepříjemné a školu víceméně protrpěli. Pokračuje to v zaměstnání, kde zastávají nějakou nízkou funkci a podvědomě dále trpí komplexem méněcennosti. Takoví lidé mají dítě často velmi brzy, protože se těší na ten doposud nepoznaný pocit nadvlády a možnosti poroučet někomu, zkrátka nebýt nejníž. Druhou skupinu bijících rodičů tvoří lidé, kteří se do rodičovství nechají dotlačit společností. Jedná se o klasický zvyk mít co nejdříve ne jedno, ale dvě děti, protože v opačném případě si budou sousedé a spolužáci šuškat cosi o nenormálnosti. Jde o jakýsi závod. Pokud má dítě člověk, který si ho opravdu přál z upřímných láskyplných důvodů, nikdy ho bít nebude. Vše se dá řešit ukazováním u těch nejmenších a postupným vysvětlováním u těch větších. Dále je důležité si uvědomit, že dítěti nikdo nedělá laskavost tím, že mu dává život. Ono se o to neprosí. To, že se narodí, je čistě z rozhodnutí rodičů, a proto by měli být ochotni věnovat mu čas, energii a trpělivost. A každý rozumný rodič by měl být schopen uznat, že není jisté, že ví všechno nejlépe jen proto, že je rodič. Věděl snad na ZŠ všechno nejlépe? Ať už ano nebo ne, vždy je správné dobře se zamyslet a nejdříve zpochybnit každé své rozhodnutí, které by mohlo dítě ranit. Není to slabost a dítě citlivější přístup ocení více než výchovu na principu pán - poddaný. Nicméně omezeného člověka toto nezajímá a se smíchem šťastně veřejně prohlásí, že on si své děti bude bít dál.

Moc hezký článek a děkuji za něj. Nicméně největším problémem a zároveň důvodem, proč bití dětí nikdy neskončí, je bezcitnost rodičů. Samozřejmě jsou i hloupí, protože jim nedochází, že to oni si své dítě vychovali tak, že teď třeba zlobí a neposlouchá. Nevychovalo se samo. Narodilo se jako velmi tvárná bytost a dál ho tvarují jen rodiče a další lidé, ke kterým rodiče dítě pustí. Tzn. děti ve škole, učitelé. Nicméně hloupost není tím hlavním problémem, protože i úplně hloupý rodič může mít cit a schopnost litovat. Jde o absenci soucitu, protože když rodič své dítě nelituje, klidně ho bije a omlouvá to lží, že to dělá pro jeho dobro. Každý, kdo bije dítě, by si měl pozvat nějakého obra a nechat si od něj dát facku nebo na holou, ať ví, jaké to je. A přesto to nebude stejné, protože pro dítě je to snad ještě horší z psychického hlediska. Bije ho totiž někdo, koho má vlastně bohužel rádo. Jenže zákon nepřinutí rodiče cítit lítost. To je dlouhodobý proces vzdělávání společnosti.