Je zajímavé, že místní komentující nejvíce štve to, že jim má být něco nařizováno nebo zakazováno. Nejčastěji se lze dočíst: ,,Nikdo mi nebude nařizovat, jak mám vychovávat své děti." Ale to, že stát všem logicky nařizuje a zakazuje desítky jiných věcí, nikomu až tak nevadí. Školní docházka, technická kontrola auta, ale hlavně spousty třeba i ne úplně důležitých činností jsou povinné. Nejvíc lidi však rozčílí to, že by snad neměli bít své děti. Nechtějí si nechat mluvit do toho, co je jakože jejich. Chtějí mít konečně něco, o čem si mohou rozhodovat jen oni. Auto je taky jejich a rozhoduje o něm ve velké míře stát, ale to jim tak nevadí. Zkrátka se bojí, že přijdou o ten slastný pocit moci. V práci ho asi nepoznali, tak můžou děsit aspoň toho prcka, když už si ho špatně vychovali. Stejně jako je důležitý dobrý stav auta, je ale důležitý i dobrý psychický stav dítěte. A jen doplním, že si nemyslím, že těm snaživým lidem, kteří chtějí bití zakázat, až tak vadí jedna lehká na zadek přes tepláky, která ve skutečnosti opravdu nebolí, ale dítě jen upozorní... Vadí opravdové bití, facka nebo na holou. To vážně bolí nesnesitelně a když takových ran dítě dostane víc za sebou a není možné se bránit, musí to pro něj být vážně hrozné. To je to, co nejvíc vadí těm oduševnělým lidem. Tahle pirátka a jí podobní si tohle nevymýšlejí proto, že chtějí lidi omezovat, zakazovat nebo přikazovat. Jim je opravdu jen líto těch bitých dětí.

Máte pravdu, nevím, jak vychovávat děti s autismem. Mohl jste to napsat rovnou. A samozřejmě není rady na vše. Dítě může mít kdokoliv a zdaleka ne každý je rozumný rodič, takže harmonie nikdy nevyhraje na plné čáře. Dělám jen, co můžu a věřím, že se spousta lidí, kteří dítě teprve plánují a tudíž zatím není nic zkaženo, zamyslí.

Především si myslím, že pokud by dítě bylo vychováváno rozumnými rodiči a nebylo příliš často vystaveno vlivu dětského kolektivu, ve kterém se samozřejmě objeví i nějaké divočejší dítě, od kterého ostatní jeho kousky okoukají, nebude mít tendence vás zkoušet kopat. To kopání muselo někde vidět. Ale i kdyby ne, myslím, že pokud je opravdu vychováváno rozumnými rodiči, lekne se zvýšeného hlasu. Pokud ne, podle mě je prostě problém ve výchově, ale uznávám, že ta správná výchova je extrémně náročná věc. Asi bych mu řekl, že si s ním nechci hrát, protože je zlé a třeba bych odešel. Rozhodně bych mu ale nedal facku nebo na zadek, protože vím, jak to bolí.

Dítě bijí často lidé, kteří v dětství, popř. i v pozdějším věku zažívali pocit méněcennosti. Začalo to ve škole, kdy byli považováni za horší žáky, bylo jim to nepříjemné a školu víceméně protrpěli. Pokračuje to v zaměstnání, kde zastávají nějakou nízkou funkci a podvědomě dále trpí komplexem méněcennosti. Takoví lidé mají dítě často velmi brzy, protože se těší na ten doposud nepoznaný pocit nadvlády a možnosti poroučet někomu, zkrátka nebýt nejníž. Druhou skupinu bijících rodičů tvoří lidé, kteří se do rodičovství nechají dotlačit společností. Jedná se o klasický zvyk mít co nejdříve ne jedno, ale dvě děti, protože v opačném případě si budou sousedé a spolužáci šuškat cosi o nenormálnosti. Jde o jakýsi závod. Pokud má dítě člověk, který si ho opravdu přál z upřímných láskyplných důvodů, nikdy ho bít nebude. Vše se dá řešit ukazováním u těch nejmenších a postupným vysvětlováním u těch větších. Dále je důležité si uvědomit, že dítěti nikdo nedělá laskavost tím, že mu dává život. Ono se o to neprosí. To, že se narodí, je čistě z rozhodnutí rodičů, a proto by měli být ochotni věnovat mu čas, energii a trpělivost. A každý rozumný rodič by měl být schopen uznat, že není jisté, že ví všechno nejlépe jen proto, že je rodič. Věděl snad na ZŠ všechno nejlépe? Ať už ano nebo ne, vždy je správné dobře se zamyslet a nejdříve zpochybnit každé své rozhodnutí, které by mohlo dítě ranit. Není to slabost a dítě citlivější přístup ocení více než výchovu na principu pán - poddaný. Nicméně omezeného člověka toto nezajímá a se smíchem šťastně veřejně prohlásí, že on si své děti bude bít dál.

Moc hezký článek a děkuji za něj. Nicméně největším problémem a zároveň důvodem, proč bití dětí nikdy neskončí, je bezcitnost rodičů. Samozřejmě jsou i hloupí, protože jim nedochází, že to oni si své dítě vychovali tak, že teď třeba zlobí a neposlouchá. Nevychovalo se samo. Narodilo se jako velmi tvárná bytost a dál ho tvarují jen rodiče a další lidé, ke kterým rodiče dítě pustí. Tzn. děti ve škole, učitelé. Nicméně hloupost není tím hlavním problémem, protože i úplně hloupý rodič může mít cit a schopnost litovat. Jde o absenci soucitu, protože když rodič své dítě nelituje, klidně ho bije a omlouvá to lží, že to dělá pro jeho dobro. Každý, kdo bije dítě, by si měl pozvat nějakého obra a nechat si od něj dát facku nebo na holou, ať ví, jaké to je. A přesto to nebude stejné, protože pro dítě je to snad ještě horší z psychického hlediska. Bije ho totiž někdo, koho má vlastně bohužel rádo. Jenže zákon nepřinutí rodiče cítit lítost. To je dlouhodobý proces vzdělávání společnosti.