Chce se minapsat: "Ahoj ségro."

Děti také chodily navštívit dědu, který řekl málokdy víc, než pár slov, ale zato vřelých, zatímco babička měla proslovy, ve kterých pochvalu uměl najít a dětem vysvětlit jen děda, moje sestry a snad i já (benjaminek).

Dnes je babičce přes devadesát a pochvalu už umějí najít i děti. Dozrály k tomu. Ale pomohl jim tenkrát děda, kterého rády navštěvovaly, babičku s ním. Měly čas pochopit.

O Vy zlý, autore! Že Vy závidíte, že mnozí kuřáci dají každý týden zhruba 1000 korun za cigarety a peníze poženou "komínem" - obvykle s několika stokorunami vylitými do kanálu formou alkoholu. 😋

Vpe vztahu k ekologii bude uhlíková stopa jedince za "Vaše" letadlo možná menší. A rodina si užije společně strávených, ne prokašlaných chvil.

Ať se dovolená vydaří, šťastnou cestu!

Kurz (třeba od ÚP) a dělat vychovatelku ve školce. Praxe má paní dost.

Zažil jsem, když naší dceru na podobné atrakci "vystřelil" do vzduchu chlapeček asi s dcerou starý, ale se mnou těžký. Pak si naše děti hlídaly samy, jestli s nimi heni nikdo přes metrák.

Motorkář si odloží helmu na krajnici a pak odjede na místo mimo dohled... To ho tam spíš nechal jiný ve "štychu". Nebo technická závada, při které zůstala z motorky jen přilba.

Samozřejmě, že když uvidím přilbu, zvýším pozornost - a ne proto, abych tu přilbu ukradl.

Na začátku tučný písmem napište: "Test opište stokrát na papír, pak na jednom zaškrtejte odpovědi a porovnejte je s výsledky."

Dělat papírové testy na počítači (i mobil je vlastně počítač)... To je jako rozdělávat oheň třením klacíku o indukční desku.

"...Leningrad, když se ještě jmenoval Stalingrad..."

Tak zajímavý článek pohřbít takovou chybou! Z Petrohradu/Pětěrburgu/Pítěru je to do Caricynu/Stalingradu/Volgogradu násobně dál, než z Aše do Čierné pri Čope (východní Slovensko). Tahle dvě města měla společného cara, generálního tajemníka, diktátora... ale stejně se nejmenovala.

Ukrajinci by měli jednat opačně, vzít vojáky, eliminovat velitele. Od nejvyššího dolů.

Dcera letos maturuje. Nikdy ji asi nikdo neviděl (spolužačky na domově mládeže (intru), my doma) učit se, na 1. hodinu chodila v lepším případě s učitelkou, spíše později. Prostě flink po tatínkovi (zde jsem). Ale o hodinách prý (říkala to) poslouchala a čte si - proti mně tak desetinu, proti dětem z okolí "skoro furt".

O didaktických testech z jazyků prohlásila, že neví, proč se sepisují petice, když byly celkem jednoduché (podle informací z Cermatu prošla s velkou rezervou, celkovou známku bude vědět v pondělí).

Takže naony těžké didakťáky stačí umět číst s porozuměním a myslet na něco jiného na "storýčka" a "gamesy".

Autorka navrhuje započítat poplatek za karetní operaci do ceny kusu zboží. Asi prodává své ostříhané nehty a použité prádlo, u těchto komodit zákazníci na cenu nehledí.

Joj, saldáty, půjdete do útoku a podle sovětského zvyku vás zastřelí ranou do týlu vlastní politruk.

A pak si maturanti stěžují na složitost zkoušky, když vidí články o tom, že základní výpočty značí vysokou inteligenci - a maturitu by měl zvládnout i člověk s průměrnou.

Uznávám, že ve třetí třídě ZŠ bych tohle do 15 sekund asi nespočítal.

Nějaký právník by mohl sepsat, jaké přestupky a trestné činy mladá paní spáchala.

Lézt cizímu člověku do bytu, nasadit broučky... Kdo ví, jestli by to stačilo potrestat podmínkou.

Pokud příběh není od umělé inteligence - podle některých vět to tak vypadá - první chybu udělal otec, kdyz synovi nevysvětlil, že našel prima ženskou a "nedovolil se", jestli se může oženit. V daném věku byl syn příliš mladý, aby mu sňatek rozmlouvat a dost starý, aby měl mít možnost poradniho hlasu. V pořádně už šlo jen o souboj dvou zatvrzelych stran, kde otec chtěl, aby terapeutka potvrdila jeho názor. Moudřejší ustoupil (kluk možná zjistil, že macecha není úplně špatná), ale zatvrzelost druhé strany trvá. Tak kluk hledá spojence, kteří mu pomohou s příměřím - a hledá je tam, kde předtím hledal pomoc otec. To je snad lepší, než kdyby si na pomoc přivedl partu starších "kamarádů", ne? Důvěřuje otcovým příbuzným, tedy rodině, otcovým kamarádům, táta je pořád jeho vzor...

Za mne je kluk v tomto příběhu ten lepší.

A co ZŠ?

Synovi jsem byl kdysi na "rodičáku", že propadal z angličtiny. Tak jsem se paní učitelky zeptal, co přesně probírají (protože jeho sešit neodpovídal ŠVP ani RVP pro ZŠ. Paní mi sdělila požadované znalosti, já na to řekl, že mu připravím vzorové věty, aby uměl mluvit. Ozvalo se: "Mluvit nééé, definice nazpaměť potřebuje!" Syn úspěšně dokončil jinou ZŠ i maturitu, paní učí AJ stále stejně na stejné škole. A stále se nedomluví.

To máte kočárek s volským čtyřspřežím, nebo potah (ti ze čtyřspřeží) sepisoval onen předpis? Další varianta, tedy že kočárek užíváte ke sběru šrotu, je nepravděpodobná, když píšete o dítěti.

A je ekologické koupit jogurt, který možná sním příští týden? Máme jich plnou ledničku, čerstvé sníst nesmím (neposlechnu - co si koupím, to sním hned ten den) a ty prošlé se hromadí Jsme na vsi - něco je na kompostu žere.

Takže za moji osobu (a dospělé děti) i 20 % slevy je výhoda, protože mě nezajímá zítřek, chuť mám dnes. Nákup zlevněného na někdy příště nechám na jiných.

Adonxs - když jsem ho uviděl před přenosem ve zprávách, řekl jsem, že je jen parodií na Fredie Mercuryho.

Není druhá ABBA, není druhý Queen... měl být sám sebou, a nebo mu měl někdo říct, že vypadá jako kopie.

U podobně zaměřených národovců, vlastenců se mi sdělení, že naučí zásady pomoci, práce se zbraněmi... evokuje termín Macinkajugend, souvislosti s Útočnými oddíly SA (ale ty alespoň svým názvem nelhaly), Bezpečnostní službou SD...

Nabízejí volbu - buď bude po jejich, nebo bude po jejich.

Tetování je jako tuzing. Ještě jsem ani jedno z toho neviděl takové, aby vylepšilo nositele. Ale na rozdíl od tuzingu nemám u tetování obavy, že mi ublíží, když jdu kolem.

Jde o divnou módu, ale pokud nebudu žádán, nevidím důvod ke komentování dotyčné/ho. On/a nastavila/a vlastní kůži, ne moji.