Vláda dorazila do Prahy 10.5.1945. Vážně měl v takové situaci ministr obrany čas, kompetence a informace na to, aby ještě v první polovině května tj. během pouhých několik dnů, aby jel osobně vyzvedávat fašistické jednotky a okamžitě je zařazovat do čs. armádního sboru?
co se Prchaly týče, tak během války byl postaven mimo službu. Zbaven hodnosti byl zbaven vládou až v létě 1945
Tak moment, když v zápise není ani slovo o Postoloprtech, tak jak se ví, že zbývající účastníci porady o tom věděli?
A s tou Domobranou - je opravdu reálné, aby L. Svoboda ve funkci ministra obrany jel osobně vyzvedávat nějaké fašistické vojáky? Doslova pár dnů po německé kapitulaci, pár dnů po příchodu vlády do Prahy, kdy pořád musel panovat chaos, neinformovanost a spousta jiných starostí?
A krom toho, v článku je i toto patrně popletené. Domobrana nebyla součástí Hlinkových gard, nýbrž naopak, HG byly začleněny do domobrany. HG byly radikální, ale o zbytku Domobrany je možné se dočíst, že nějakou touhu padnout za nácky či fašisty nepřekypovalo, že nálada je protiněmecká. Až na nepatrné výjimky také nebyla domobrana bojově nasazena.
Takže proč se píše o nějaké radikálnosti?
O iniciaci atentátu se už ví dávno. Šlo o vojáky v čele s právě F. Moravcem, a rozhodli o tom pár dní po Heydrichově příchodu, coby reakci na jeho teror. Dávno před tím, než zkusil sociální demagogii.
V Moravcových pamětech je ovšem pokus přenést nápad a rozhodnutí na Beneše. Což není zdaleka jediná tamní chybná informace o atentátu.
A byl to kupodivu právě Beneš, který zastavil L. Svobodou požadované další kárné řízení proti F. Moravcovi a tím Moravcovi umožnil vrátit se do armády (později i na post velitele divize v M. Boleslavi).
Na výročí lidické tragédie je to od pana autora dost nevkusný článek, kdy se snaží dál rozjet svoji kampan proti Benešovi. Přece na té tryzně nebylo hlavní, kdo ty vojáky vyslal, uctívala se tam památka zavražděných a kritizovalo nacistické barbarství. O atentátu samotném a jeho provedení se dikutovalo a diskutuje při jiných příležitostech.
Což ale nebrání opět se pokoušet o spekulace, jací jsou ti Češi špatní, že prý pracovali pro okupanta (že pracoval každý okupovaný stát, už zajímavé není), že prý většinově nesouhlasili s atentátem, že prý uzavřeli tichou dohodu atd,. atd. ... Prostě oblíbená klišé.
A ještě dodatek: Beneš nebyl diktátorem. Třeba Mnichov akceptovali společně prezident i vláda. Ostatní politici mohli odmítnout, ale všichni věděli, že jsme v beznadějné situaci. Rovněž tak si představovat, že prezident na konci války mohl odmítnout úplně komunisty, i když se tehdy těšili společně se SSSR velké moci i vlivu, je nesmysl.
Ale prezident je prostě oblíbeným obětním beránkem, který měl přece zařídit všechno.
Takže od konce: "Finům, Norům, Dánům, Ukrajincům, Litevcům nebo Polákům tohle nikdy nikdo vysvětlovat nemusel." Aneb jedno z nejoblíbenějších sebemrskačských klišé. Ve skutečnosti žádný z uvedených národů nebyl v naší situaci izolované země, za kterou nikdo nechce ztratit byť slovo. Možná tak Litevci, ale ti byli obsazeni bez odporu společně se zbytkem Pobaltí.
Tu Nečasovu misi nevymyslel Beneš jen proto, že se nudil a že se rozhodl zničit stát, který pomohl založit. Ale proto, že bylo jasné, že Západ nám prostě pomoci nechce a že využije čehokoliv - třeba i vnuceného plesbiscitu v celých Sudetech - , aby se nemusel obtěžovat.
A v této situaci byl návrh na odstoupení pohraničních výběžků před linií obrany jen zoufalým pokusem, jak zabránit odtržení celých Sudet.
Churchill byl tehdy na okraji, byl neoblíbeným chciválkem, vlády i obyvatelstvo chtěly mír. Němci nepřeválcovali své protivníky kvůli lepší technice nebo více zbraním, nýbrž inovativní a pružnou taktikou.
- tvrzení, že protiněmecká nenávist vyplývala z frustrace z přijetí Mnichova, je na první pohled účelové. Jako by samotná okupace byla něco pohodového a jako by se v případě války v roce 1938 nemuselo bojovat i proti sudetoněmeckým záškodníkům a povstalcům, což by nenávist ještě zvýšilo.
- ve volbách 1935 dostal B. 77% hlasů, což znamená, že by komunistické hlasy nepotřeboval.
- Nečasova mise byla zoufalým pokusem, jak zachránit aspon něco. Poté, co bylo jasné, že Západ se hodlá válce vyhnout obětováním ČSR (třeba přes plesbiscit v pohraničí).
Zločiny za války páchali nacisté, po válce Češi. Žádní Němci, ti byli jen obětmi.
To ubíjení po cestě je potvrzeno nebo to patří do tradiční propagandy ? Stejně jako název "brněnský pochod smrti", což má očividně evokovat podobnost s tím ,co zažívali vězni z koncentráků na konci války, kdy každý, kdo nemohl dál, byl týran a zavražděn?
S tím špatným svědomím dělníků ze Zbrojovky: ve které okupované zemi bylo na výběr a nemuselo se pracovat pro okupanta?
Tenhle článek má mít jakou hodnotu? Zdá se, že čerpá i z údajných pamětí F. Moravce, které, mírně řečeno, například ohledně atentátu přesností nevynikají.
O atentátu bylo v reálu rozhodnuto už na začátku října 1941, pár dní poté, co H, přijel do Prahy a rozpoutal teror (a daleko dříve, než zavedl sociální výhody) . Myšlenka vzešla od vojáků, vč. F. Moravce, nikoliv od prezidenta. Parašutisté seskočili už na konci roku 1941, odboj před jejich výsadkem o plánovaném atentátu nevěděl. Že by i Valčík byl na místě, se neprokázalo, den byl oblačný, tudíž znamení zrcátkem by se tak jako tak neudálo.
Ohledně úspěchu své politiky, v jednom z posledních hlášení do Berlína H. uváděl, že účinek jeho politiky zeslábl, že nálada se opět začíná měnit (pod dojmem válečných událostí i výsadků do protektorátu).
Musím říci, že po autorově skvělé sérii o pražském povstání je tenhle článek dost nepříjemným šokem a zklamáním.
- Už ten úvod, kde se hlásá, že chudáci s. Němci byli dotlačeni k iredentě. Oni za to nemohou, nic jiného jim nezbývalo, zlí Češi je k tomu donutili. to vše bez jediného konkrétního argumentu. Že ČSR zůstala jediným demokratickým státem ve střední Evropě, že zde měli plná občanská a politická práva, kompletní školství, kulturu, zastoupení v parlamentu a od roku 1926 i nepřetržité zastoupení ve vládách...to je prostě strašné utlačování a teror. Zato Reich jim mohl nabídnout poslušné hajlování a následování Vůdce. To je přece vrchol svobody a demokracie.
- Plán nabidnutý Francii obsahoval odstoupení výběžků nedůležitých pro obranu a částečný transfer. Byl východiskem z nouze poté, co Západ už jel linku appeasementu.
- Abdikoval a odletěl se souhlasem politické scény, protože jeho přítomnost v politice a v zemi dávala Hitlerovi záminku k neustálým hysterickým útokům vůči ČSR.
- kde a jak nabídl P. Rus?
- čs. - sov. smlouva z XII 43 vycházela ze sml. GB-SSSR a neobsahovala ani znárodnění ani odsun. To byly vlastní interní čs. plány vtělené do memorand.
- Hácha opustil tento svět ve vězenské nemocnici, kam byl coby někdo, kdo za války jasně vystupoval na straně okupantů umístěn. Okolnosti vč. zdravotního stavu musely být nejprve přezkoumány. Těžko mohl být okamžitě amnestován.
- Že B. nevadily zločiny při odsunu, vychází z čeho. Ten podepsaný zákon mluví o amnestii v případě "spravedlivé odplaty" nikoliv kriminálních činů (jiná věc je, jak byl aplikován
Smutné čtení. Ty zločiny se nikdy neměly stát, má se o nich mluvit a pachatelé měli být odsouzeni.
Jenže, jak tomu předejít? Po šesti letech nacistické okupace, kdy ještě v květnu, v posledních dnech války byly povražděny tisíce Čechů, poté, co válka končila na našem území, které nebylo řádně předáno, nýbrž se na něm střílelo doposledka, jak mají v takovém chaosu hned fungovat zákony?
Je očividné, že vášně vzplanou, na ty, co se identifikovali s okupanty a Říši, se brát ohledy nebude a že v nastálem chaosu dostanou šanci různé hrabivé povahy a bezohlední násilníci. A že vojáci, co zrovna prošli frontou, najednou zapomenou na všem, co zažili?
Dost je trapné argumentovat tím, že to přece bylo v míru. Po šestileté válce a okupaci se najednou na vše špatné zapomene a úderem podepsání kapitulace zase mají všichni dělat, že k ničemu nedošlo? Nebo stačí vyhlásit válku a vlastní zločiny jsou tak nějak pochopitelnější?
"že všichni Češi, kteří se dopustili ....byli amnestujícím dekretem prezidenta Edvarda Beneše..."
Nechápu, jak někdo, kdo se tím obdobím zabývá, může psát, že šlo o prezidentův amnestijní dekret, když se jednalo o parlamentem přijatý zákon. A nevylučoval automaticky všechno, nýbrž mluvil o "spravedlivé odplatě", tedy, když si s nějakým válečným zločincem vyřídili lidé účty na místě. Jiná věc je, jak byl aplikován, to se musí přiznat, ale vše automaticky nevyviňoval.
Takže zase máme jednoho viníka, na kterého se svede všechno, s čím pánové nesouhlasí.
Nejenže neexistovali ostatní politici, ale neexistovalo přihlášení se drtivé většiny s. Němců k Reichu, neexistovala také druhá světová válka, která zapříčinila popularitu SSSR, neexistovaly široké sympatie mnoha lidí k Moskvě, což se ukázalo i ve volbách 1946...
A nebyl také idiotský postup nekomunistických ministrů v únoru 1948, milionové stávk a demonstrace na podporu KSČ, rudé uzmutí moci. Za vše prostě může tehdy už nemocný a osamocený prezident.
Jde jenom o politickou exhibici.
5
Sledujících
0
Sleduje
5
Sledujících
0
Sleduje
Má tento článek za cíl zdiskreditovat royalistickou myšlenku? Dle kvality obsahu bych se moc nedivil 🙂.
Z čeho pochází představa, že prezident byl jakousi božskou bytostí s neomezenými pravomocemi i autoritou, je mi záhadou. V reálu se v únoru 1948 neměl o koho opřít. Ani o armádu, ani o policii, ani o ostatní politiky, kteří to víceméně nechali vše na něm, at to nějak zařídí. A ani o lidi, bohužel, protože komunistické stávky a demonstrace byly mnohonásobně početnější než nesmělé pokusy demokraticky smýšlejících občanů.
Pokud jde o Finsko, tak pro ně nebyl SSSR osvoboditel, nýbrž nepřítel a na finskou armádu se dalo spolehnout, že bude stát při prezidentovi.
Mimochodem, ten výrok "já nejsem Beneš" jsem zatím neúspěšně zkoušel najít. Nemá někdo věrohodný zdroj?
1 odpověď