Určitě tím Piráti v Praze škodí míň než malováním dalších jízdních pruhů pro cyklisty.

Pojmenování Matematická olympiáda se u nás používá přes 60 let. Jde o nejstarší předmětovou olympiádu. Dokonce se přes 60 let pravidelně každý rok (s výjimkou r.1980) pořádá i International Mathematical Olympiad. Po tolika letech jde nepochybně již o tradiční označení vědomostní soutěže. Proč to najednou začalo sportovcům vadit?

To se v ČOV dostal k moci nějakej vymaštěnec s namakanými svaly a prázdnou hlavou, co si myslí, že na tom něco vydělá? Sport byl vždycky větší byznys než věda, i ten ČOV spotřebuje násobně víc peněz ze státního rozpočtu než pořádání vědomostních předmětových olympiád.

Překvapuje mě jen, že tlak na zrušení tradičního pojmenování předmětových olympiád našel podporu na MŠMT.

Čest a obdiv majiteli objektu, že se dokázal nadchnout pro jiné využití než jen byty, byty, byty, rychle je prodat a zmizet. 👍👍👍

Šestá otázka má více správných odpovědí. Rovnoběžku lze sestrojit i s pomocí pravítka a kružítka.

Nápověda pro ty, kdo nevědí: sestrojte čtyřúhelník, který má protější strany stejně dlouhé (musí to platit pro obě dvojice protějších stran). Takový čtyřúhelník pak bude mít protější strany rovnoběžné. Říká se mu rovnoběžník.

To jsme to dopracovali. Policie chrání zloděje!

V úvodu se autor zbytečně naváží do matematiky. Znám řadu lidí, kteří naopak měli rádi matematiku a nesnášeli tupé memorování spousty jmen a letopočtů v dějepise. Já také. Přesto v kvízu 10/10.

Chyby v otázkách a odpovědích tu popsali předřečníci. Je to ostuda. Osobně mě nejvíc vyděsila pátá úloha z matematiky (objem čtverce). Asi jediná správná odpověď je nula - jde o rovinný obrazec. Nejprve jsem si myslel, že je to chyták, což by ale vůči dětem vystresovaným z přijímaček bylo nefér. Je to horší. Vzorové řešení předpokládá tupé použití nabiflovaných vzorečků bez porozumění tomu, co se ode mne v zadání úlohy žádá. Ono je totiž pro učitele snazší nechat žáky nabiflovat vzorečky než s nimi soustavně cvičit čtení/poslouchání textu s porozuměním. A co teprve zkoušení - "napište vzoreček" se zkouší a hlavně známkuje daleko snáz, než zda žák rozumí tomu, co jiný řekl, případně než co řekl žák sám. Vím, o čem mluvím. Mám kvalifikaci učitele matematiky a žáci si ode mě odnášeli do života spíš to porozumění textu než pouhé biflování znalostí, ale byla to moje osobní volba a přesvědčení, co je důležitější. Vyčuhoval jsem tím z řady, dostal přes prsty a do školství už mě nikdo nedostane.

Autor bohužel nerozlišuje znalost a dovednost. Znalost se ve škole nabývá zpravidla memorováním, neboli jak autor říká biflováním. Dovednost se získává cvikem. Latinské názvy částí těla raka je třeba nabiflovat, psaní v první třídě, rýsování nebo třeba měření délky metrem je třeba nacvičit. Ono se každé i jinak zkouší. Znalosti lze zkoušet "vyjmenujte..." nebo "zaškrtněte správnou odpověď a-b-c", kdežto dovednost se zkouší tím, že tak předvede nějaký výkon, třeba píše, počítá, rýsuje, řeže, vaří, běhá, skáče... Zkoušet dovednost je pracnější pro přípravu učitele, náročnější na čas a hůř se hodnotí. Proto na něj učitelé rádi rezignují a dávají přednost biflování. Je to pro ně snazší.

K tématu domácích úkolů: cvik se získá opakovaným cvičením a proti domácím úkolům směřujícím k získání či prohloubení dovednosti nic nemám. Biflování bych omezil.

Domácí úkoly byly pro mě jako učitele i důležitou zpětnou vazbou, co žákům nejde a je potřeba s nimi ještě cvičit a co už naopak cvičit nemusím. Dosahoval jsem tak efektivněji svého pedagogického cíle, aby si žáci z výuky se mnou odnesli, co jsem si předsevzal, že je naučím. A to je další problém dnešních učitelů. Účelem předmětu/zkoušení/domácího úkolu dnes je, aby z něho žák dostal známku. Nevymýšlím si, slyšel jsem to osobně z úst učitelů i ředitele školy. A ne jednoho.

Záleží především na tom, jak je sjednána kupní cena bytu. Pokud by byla sjednána Konečná cena vč. DPH, pak jdou všechny změny sazby této daně ku prospěchu nebo k tíži developera. Pokud by byla sjednána cena konkrétní částkou v úrovni bez DPH plus DPH v zákonné výši, pak jdou všechny změny sazby této daně ku prospěchu nebo k tíži kupujícího. A vezměte prosím v úvahu, že developer odvádí DPH z každé dílčí platby před převodem bytu vždy podle aktuální sazby v okamžiku platby. Takže pokud například někdo zaplatil do konce minulého roku postupně tři čtvrtiny ceny bytů, pak z těchto plateb již byla přiznána DPH v tehdejší sazbě 15% a nová 12% sazba se bude týkat jen poslední čtvrtiny ceny. Takže bych doporučil nejprve studium konkrétní smlouvy a zákonů a pak teprve plivat po developerovi.

Před 10 lety jsme kupovali v Praze byt. Po první prohlídce bytu a navázání přímého kontaktu s prodávajícími byla práce realitního agenta kontraproduktivní. Ke cti mu slouží, že po důrazné výzvě "když nedokážete dohodě pomoci, tak se do ní přestaňte míchat" se skutečně stáhnul a koupi se tak podařilo úspěšně dokončit. Od prodávajících pak dostal zaslouženou provizi, protože jim prodej nepokazil. Takže ve výsledku pochvala, realitní agent udělal, co měl. Archer reality, jména agenta si již nepamatuji, sídlili v Praze 7.

Nic nového v ČR. Důchody přestaly být předvídatelné před více než 20 lety. V čem má autor pravdu, je soustavné zkracování doby od schválení změny parlamentem do její účinnosti - z roku (kdysi) na několik dnů (nyní).

Osobně jsem tuto hru občana se státem o důchody, v níž jedna strana - stát - průběžně mění pravidla a občan občas jen zírá, přestal hrát před 25 lety. Hlídal jsem si jen dobu pojištění, abych úplně nevypadl ze systému a v případě karambolu po mě měly mé děti sirotčí důchod, dokud byly nezletilé. Od té doby státu ani korunu navíc, protože účinnost placení státního důchodového pojištění, poměřovaná výší potenciálního důchodu, neustále klesá.

A ten sprej byl klima friendly?

V bezpečnostních opatřeních při střelbě by se myslivci mohli inspirovat u armády. Kdykoli šli vojáci střílet, stavěla se kolem ohroženého prostoru uzavírací stráž, a to na všech přístupových cestách do něho. Vím, o čem mluvím, pravidelně jsem v době své vojenské základní služby býval jejím velitelem. Před střelbami jsme stráž rozváželi, po střelbách sváželi, po celou dobu střeleb jsem byl se všemi stanovišti v rádiovém spojení a sám jsem byl vedle velitele střelby. Když už se stalo, že někdo uzavírací stráž neuposlechl a do ohroženého prostoru vstoupil, řídící střeleb okamžitě střelbu zastavil. Chápu, že vojáčkové, co přijeli střílet, o těchto bezpečnostních opatřeních neměli ani tušení. Se stráží jsem totiž vyrážel směr střelnice o dvě hodiny dřív než ostatní a vraceli jsme se o dvě hodiny později. Co vy na to, myslivci? Nestály by ušetřené životy za trochu námahy? Jak je možné, že střelci-vojáci musí dodržovat popsaná bezpečnostní opatření a střelci-myslivci nemusí?

Jako učitel jsem si vždy kladl nějaký cíl, co chci, aby si žáci z hodin odnesli. Zkoušením jsem pak zjišťoval, zda se podařilo žákům - ale i mně - tohoto cíle dosáhnout Bohužel je častým jevem, že učitelé si žádný cíl nevytyčí. Jak jsem byl poučen jednou ředitelkou gymnázia, že účelem písemky je, aby žáci dostali známky (nikoli otestovat, zda se podařilo dosáhnout vytyčeného cíle - např zvládnutí učiva či osvojení nějaké dovednosti). Podobně je úkolem učitele probrat předepsané učivo a na konci pololetí včas zapsat známky do třídního výkazu atd. Když si učitel nevytyčí žádný cíl, čeho chce svými hodinami s žáky dosáhnout, pak přirozeně ztrácí smysl si klást otázku, zda se mu ho podařilo dosáhnout, neboli zda dělá svou práci dobře. To je jedna z bolestí našeho školství bez ohledu na vyučovaný předmět.

K tělocviku: jaké by si měli klást cíle, co by si z něho žáci měli odnést? Když mě po mnoha letech sedavého zaměstnání začala bolet záda, začal jsem chodit pravidelně k fyzioterapeutovi a ten mě naučil, co mám pravidelně cvičit, abych kompenzoval sezení. Proč se tohle neklade jako jeden cílů tělocviku na ZŠ, když stále větší část populace má sedavé zaměstnání a koneckonců žáci v lavicích také?

Školni tělocvik jsem rád neměl, byla to jen bezcílná buzerace. Nemyslím si přitom, že bych byl nehýbající se tlouštík. Na ZŠ jsem chodil cvičit do místní sokolovny, na VŠ jsem se věnoval sportu na výkonnostní úrovni a před osmi lety jsem se k němu vrátil a drží mě to dodnes (bude mi 60). Na mě oblibě se hýbat však nemá školní tělocvik žádnou zásluhu, ten mě spíš od řady sportů odradil.

Pro novináře příležitost přinést senzační článek, ale jinak jen bouře ve sklenici vody. Budeme-li se bavit o částkách z článku, vyjde daň nula, protože z prvních více než 200.000 Kč ročního příjmu vychází díky slevě na dani, kterou může uplatnit každý občan, daň rovná nule. Zrušení příslušného osvobození by mohlo přinést efekt spíš tam, kde se pod rouškou nejrůznějších příspěvků a stipendií osvobozují od daně z příjmů transfery peněz od neziskovek k občanům. Nedělejme však předčasné závěry a počkejme si na návrh, který skutečně vláda předloží k diskusi.

Citace ze skript užívaných v roce 1984 na FEL ČVUT:

"Věta. Každá funkce má v každém bodě derivace všech řádů.

Důkaz: -.

Poznámka: Tato věta platí pouze pro posluchače ČVUT."

Kdybych to neviděl na vlastní oči, neuvěřil bych. Od té doby se nedivím, že inženýr zderivuje libovolnou funkci a nějakou existencí derivace se nezabývá. Litoval jsem kamarády, kteří tam tenkrát studovali, že museli tenhle blábol s vážnou tváří opakovat u zkoušky.

Zaměstnanci neutřou. Každý člověk, ať zaměstnanec či podnikatel, může tuto slevu na dani uplatnit, a to jednorázově po skončení roku. Autor potřebuje senzačním titulkem štvát zaměstnance proti podnikatelům?