Bůh nás ochraňuj před veterány. To si ještě užijeme, až se začnou stahovat k nám.

Spojené státy daly Ukrajině velký bezpečností závazek, že jí budou podporovat ‚,dokud to bude třeba‘. Ten se ale v tichosti a bez vysvětlení změnil na ,,dokud to bude možné".

To vyvolává problém, jakou zvolit exit strategii. Jak z toho tzv. vítězně vycouvat. ,,Velmi jsme chtěli Ukrajině pomoct, ale ne naší vinou to nevyšlo,, -

,,Ukrajincům, zejména těm statisícům, co někoho na bojišti ztratili, a taky vojákům bez rukou a nohou se omlouváme,,.

Sláva Ukrajincům, kteří se vrátí ve zdraví domů a udělají si to tam pěkné. Sláva veteránům, kteří nepůjdou k nám...

Odpovědnost těch, kteří mohli (a měli) válce zabránit, tedy členských států NATO, nelze ignorovat. Této válce se dalo předejít, kdyby se Západ choval obezřetněji a respektoval ruské červené linie v posledních 30 letech, ale zejména v posledních 8 letech.

To, co se stalo, je naprostým selháním ukrajinské a západní diplomacie.

Je třeba rovněž připomenout, že

Ukrajina není jedinou evropskou zemí, která čelí cizí okupaci.

Turecko, člen NATO, téměř půl století okupuje třetinu Kypru, země, která je dvě desetiletí členem Evropské unie.

O mezinárodně uznaném území Kypru se jedná bez výsledku téměř padesát let.

Přál bych si, aby Ukrajinci vyřešili svou územní otázku rychleji, ale nevěřím tomu.