Vzpomínám na jednu scénu ze seriálu Konec velkých prázdnin. Uprchlíky zastaví na hranici a velitel jim pomůže, synovi dá jablko a rodičům mapu. Když se ho ptají, proč jim pomáhá, jen suše odpoví "Ono se to jednou vrátí".

Honzo, děkuji. V dobré smyslu slova se ti to jednou vrátí.

Když má někdo z kolegů významnější narozeniny, dostane ode mě držák na brýle. Ze dřeva je vyřezán profil obličeje nějaké postavy. A první byla paní Šoberova. Úchvatná žena.

Photopea.

Maminka se před pár dny vrátila z 2,5 měsíce dlouhého pobytu v nemocnici. Každý den jsme za ní jezdili a budeme se o ni starat i teď, i když se dost "zmátořila". Naše děti jezdily za jejich babi s námi a viděli naši lásku k mamince a věřím, že až budeme my potřebovat pomoc, tak že nás podrží a věnují nám část svého času. Babi naučila svá vnoučata šít, háčkovat, vařit, ... Život se seniorem pod jednou střechou je IMHO vzájemně velmi obohacující.

Podle mě zdravý strom, řádně hluboko ukotvený a s neořezaným kmenem, nemůže spadnout.

Druhá věta nadpisu - 145M.

První věta textu - 45M.

100M sem, 100M tam.

1. Toto není křižovatka.

1. Pokud cyklista chce opravdu přechod pro chodce přejet, tak může (žadna vyhl./zákon mu to nezakazuje), ale vjíždí na pozemní komunikaci z místa mimo komunikaci a tudíž nemá právo přednosti v jízdě.
2. Pokud cyklista před přechodem sedne z kola a stane se z něho chodec vedoucí kolo, tak je chodec a má (za určitých podmínek) právo přednosti před projíždějícím automobilem.

Takhle si představuji význam slov "Pomáhat a chránit".

Tak to jsou pořadatelé borci, že toto zvládli a ustáli. Bylo to moudré rozhodnutí.

Loni jsme tam byli se synem a bylo to skvělé. Diskutujeme vždy o tom, proč je toto uděláno technický takhle a takhle, promluvíme s US pilotem vrtulníku Blackhawk, pokecáme s panem od dronů, kluk si zalétá na trenažéru, ... Jen jsme prošli o dva deštníky, bo jsme je museli odevzdat u vstupu a při odchodu jsme je nenašli.

Pokud by četl můj příspěvek někdo z realizačního týmu - neměl bych problém s placením (symbolického) vstupného (třeba jen na příští roky).

Pro mě je nezapomenutelný v jedné z povídek trilogie Silnější než strach.

No ono založit záchranu na tom, že někdo musí za něco zatáhnou v kabině, která visí na laně, je dosti amatérské - pokud samozřejmě neměl mít průvodčí omotaný řemínek brzdy kolem ruky. Protože pokud ne, tak není v lidských silách za něco zatáhnout, když se kabina kymácí.

Chápu, že nehoda se může stát raz dva. Snad bych pochopil, kdyby někdo v šoku od nehody ujel. Ale přijet tam zpět a zlikvolidovat důkazy, to je hyenismus nejvyššího zrna.

Pane "redaktore", nějaký odkaz na platnou legislativu by nebyl?

Nehraje třeba trochu roli, kdy byla pneu vyrobena (2018/2019)?

Moc hezky napsaný článek.

Za mě to byli neuskuteční hrdinové.

No uvidíme, jaké páky stát nasadí.

Obávám se ale, že to tam zůstane - pokud to tedy stát nezaplatí. Jedna firma se bude odkazovat na druhou, druhá na třetí a nakonec dojdeme k firmě s názvem Černý Petr, s.r.o., která bude mít za jednatele bezdomovce a vklad 1 Kč.

Záchranářům bychom měli líbat ruce.

Tak uříznout strom a pak mudrovat, co s pařezem - to nevymyslíš. Strom na zahradě se pokud možno nechá co nejdelší, aby bylo za co páčit, a vykope se i s kořeneny. Jo, je to práce. Ale je to (skoro) hned a beze zbytků. A když motorovou pilu, tak nějaký (velmi) starý řetěz.

Za mě je zavedení mentora dokonalé. Synovi je 17 let, přes prázdniny si udělal autoškolu (A1+B+T). A IMHO je lepší, aby v 17 letech jezdil se mnou než v 18 letech sám. Je přece v mém nejvyšším zájmu, abych ho naučil vše, co mohu. Jasně, autoškola ho naučí základnímu ovládání auta - ale já mu vše vysvětlím v provozu. Vysvětlím mu proč tady ubrat a jinde zase přidat. Jak objíždět auta, kdy ještě jet a kdy už zastavit. Prostě mu předám zkušenosti z mnou odježděných let.

A že mám všechny body a autor článku ne? No to je jeho problém. V okamžiku kdy jsem se dozvěděl, že by si syn rád udělal řidičák, jsem začal jezdit ještě opatrněji než obvykle. Takže - milý autore - jde to jezdit bez bodů, a to i dlouhodobě. A zastavit na místě pro invalidy je prasárna, srovnatelná s jízdou pod vlivem.

A ještě dodatek k autorovým bodům za překročení rychlosti na výjezdu z obce - existuje něco jako materiální znak přestupku. Jinými slovy - (nejvyšší) soud se zastal muže, který na konci obce (už to bylo místo bez domů) jel cca 52 km/h. Už nikoho nemohl omezit ani ohrozit.

Je to humus ta dohoda o víně a trestu.

Navíc - na stránce dostupnyadvokat.cz se píše "...Hlavní podmínkou dohody je, že obviněný musí přiznat vinu za spáchaný trestný čin pro který je stíhán. Může se jednat o přečin nebo zločin, ale ne zločin zvlášť závažný (tedy zločin u kterého dosahuje horní hranice odnětí svobody minimálně 10 let). "...

Jako nemám problém si zaplatit/připlatit nějak rozumně u zubaře, na očním, ... Ale podívejte se, jak různé firmy dojí státní rozpočet. Invalidní vozík v ceně několika tisícikorun se prodává předražený třeba 10x. Jasně, mohlo by mi to být jedno, pojišťovna (stát) mi to zaplatí, tak proč to tak dráze neprodávat, že?

Až si stát udělá (třeba extrémně přísnými tresty pro manažery) pořádek ve státním sektoru, nemám problém se pak spolupodílet. Ale nehodlám platit někomu dovolenou na Maledivách.