Tahle bolševická kreatura se vrhla na politiku hned po ukončení školy. V životě nic kloudného nedokázala, práce jí smrdí a ani by neuměla nic podstatného pro společnost vykonat. Stejně jako Stalin. Konečná by byla schopná uvést do opětovného funkčního stavu všechny bývalé bolševické koncentrační lágry a vyznamenat Vaše, Picha i Brožovou-Polednovou nejvyšším vyznamenáním.
Ale pozor, Kačeno! Všeho jen do času a i na tebe se už vaří v pekle voda. Dorota Máchalová byla také ve spravedlnost nevěřící.
Zase další nesmyslná informace. Opakovaně jsme tam na trempu přespali a jediné co se stalo, že nám v noci něco užralo nohy. Ráno nám narostly a mohli jsme pak vesele jít dál. I ty spacáky se nějak samovolně k nepoznání zašily.
To je v nějakém plánu lidi vyděsit, aby kvůli nezřízeným "střelcům" nechodili do lesa?
Proč nás krmí někdo informacemi o ubožákovi, který snad byl v něčem dobrý, ale jiní herci s ním pro jeho nezřízenou agresivitu odmítali hrát? Co je komu do chudáčka, jenž zavrhl vlastní státní příslušnost a zvolil si tu nejagresivnější, ubohou z nejubožejších? Navíc v té zemi ani nežil a nežije. Morálně je to jen ubohý tvor. Nic víc.
Tahle osoba nikdy nic nedělala. Ze školy se nacpala rovnou do politiky a nelze po ní tedy žádat odvedení poctivé činnosti. Vše vychází pouze z jejího přesvědčení a že je zcela zcestné, nemůže nikdy pochopit. Ona sama nikdy Marxismus-Leninismus a diktaturu proletariátu nepochopila, jinak by se k takovým zrůdným myšlenkám nemohla hlásit. Každému kdo o tom něco ví je jasné o čem jsem napsal.
Mám pocit, že spousta našich spoluobčanů buď neví, nebo nechce vědět nic o roce 1968 a důsledcích, které slavné "osvobození" přineslo. Konečně, ani rok 1945 nebyl po jejich příchodu nijak pohodový. Naše ženy i s Květou Fialovou by mohly vyprávět. Teď se kremelský mužik opět stejným způsobem předvádí na Ukrajině a je spíše smutné, že se u nás najdou lidé, kteří ta svinstva nejen bagatelizují, ale ještě podporují.
2
Sledujících
0
Sleduje
2
Sledujících
0
Sleduje
Pisatelka nejspíš trpí BSE. Můj otec mě bral na vandry od tří let, já své děti také a ony moje vnoučata též. K přírodě máme společně tak stále blíže a vnímat její proměny na vlastní kůži nelze nahradit žádným, byť sebelepším dokumentárním filmem. Jezdíváme dál bez ohledu na počasí a roční dobu, protože vědomosti a zkušenosti stojí na naší straně. V soužití s přírodou a jejími zákony je dokážeme využít ke svému prospěchu a dodnes se nikdy nikomu nestalo nic strašného.