Jezdím busem do práce, je mi 44 let. Bus z 90% plný školáků. Často přistoupí viditelně starší lidé. Všude plno a i hodně lidí stojí. Nikdo starší nepustí sednout. Zvedám se já, mám sice v háji koleno po dopravní nehodě, invaliditu, ale nějak těch 30 minut přetrpím.. já to prostě v sobě mám, dnešní děcka už převážně ne, a výchova doma asi taky nula..
Nikdy jsem si od příbuzných nepůjčil. Za to oni ode mne několikrát. A nikdy jsem neslyšel děkuju, že jsi mi tenkrát pomohl. Vždy jsem byl ten nejhorší když jsem to chtěl alespoň po letech zpět. Nikdy se mi nestalo, že by mi to vrátili sami od sebe. Vždy jsem je musel přemlouvat. Jsou to tipy lidí, které už jen pozdravíte a už natahují ruku. Vyřešeno. Odstěhoval jsem se daleko, telefony nezvedam. Někdy se prostě musíte rázně změnit, odejít, odtrhnout, ať si myslí co chtějí. Opakuji. Já si od nikoho nikdy nepůjčil. Na vše jsem si vydělal. Na co jsme neměl, to jsem si nekoupil.
Před rokem a půl mě sejmul takovýhle z protisměru. Vjel mi do cesty, nezájem. Zázrakem jsem přežil, ve fabii. On SUV. Jemu nic. Já.mám fyzické doživotní následky. Řídit se obrovsky bojím od té doby. I proto, že dnes a denně takovýhle vrazi za volantem dostávají běžně podmínku jen, i když zabijí !!! Sebe neřeším, o odškodnění mi nejde, stejně jsem nedostal skoro nic, ale i blbé 3 měsíce ve vězení by každého viníka srovnali, prostě nebudou doma, nějaký režim vězně a denně jim ukazovat fotky mrtvých ze silnic!!! Už vážně nevím na co se čeká aby trestu byly přísné!!!
Patřím mezi chudší bílou vrstvu, peněz vydělávám málo kvůli zdravotním problémům, přesto nikam nechodím žebrat ani na sociálku. Tak to málo co vydělám cpu státu a za nájem.. Naštěstí ze mě toho moc nevydojíte cik... Sice na vlastní bydlení nemám šanci nikdy vydělat, děti mít nikdy nebudu. To je záležitost jen vyšší střední třídy a bohatých a právě cik... Ale mě to nějak je už všechno jedno. Tenhle svět míří do záhuby stejně..
Jojo jsem voják a poslední dobou přichází takový samorosti bez výchovy. Hrozně se diví, že musí poslouchat, plnit úkoly, makat! Nikdo z nich nevydrží déle než půl roku, a to ještě způsobem, že 2-3 dny z 5 pracovních ani nechodí strachy do práce, bez omluvy 😏, zákon je neumožňuje hned vyhodit.. Jo "hráli si v dětství na vojáky" na PC hrách, maminečky jim k tomu donesli papání až pod nos, mysleli si, že pak v "dospělosti" si z nich každý sedne na zadek v jakékoliv práci 😁..
Ale vážné zamyšlení je: dá se je nějak zachránit?
Byl jsem vychován s neskutečnou nenávistí, všechno jsem musel umět napoprvé nebo jsem byl okamžitě označen za neschopného idiota, který nikdy nic nedokáže.. Nejméně 5 dní v týdnu jsem byl ujišťován, že jsem debílek.. No jakžtakž žiju, s tímto odporným dětstvím jsem vše opravdu vzdal, rodinu v 43 letech nemám ale pracuju, jsem zodpovědný ve společnosti. Jen si vůbec nevěřím v ničem.. Ne otci fakt nic nedlužím a ujistil jsem ho že nikdy nechci nic dědit! Ať vše třeba podpálí nebo dá kamarádům s kterýma chlastá.. Prostě jsem to nikdy neposchopil, ale měl a má zlobu v sobě celý život hlavně k rodině. Pro cizí a kamarády by se roztrhal..
Jde i o to jak byl kdo vychován, odstrašující můj případ, nelituju se, nemá to cenu, konststuju:
Lituji toho, že jsem nevyrostl v děcáku radši. "Vychoval" mě psychopat "otec". Jen řval, neměl špetku trpělivosti, psycho teror.. Odnesl jsem si do života: nenávidět ho a nenávidět život. Žít sám musím, nevím co to je šťastná a spokojená rodina, mám nulové sebevědomí. Tak alespoň tvrdě makám a sportuju abych vybíjel frustraci. Jednou všechen majetek co si sám vybuduju přepíšu na nějakou fajn rodinu třeba na jejich děti, kde uvidím skvělý přístup k nim. Až zdechnu, tak díky mě nějaký velmi nadějný doktor nebo záchranářka hned získá ode mě třeba byt za nic. Ubudou jim starosti s 40ti letou hypotékou a budou si moci pořídit hned děti a taky budou klidněji dělat svoji práci - zachraňovat životy.. Jen nechci nebýt úplně zbytečný...
Jde jako vždy o mafii, farmacie. Prodávat chemický léčiva je obrovský kšeft a nenechají si ho narušovat staletími prověřenými přírodními léky, je potřeba je postupně ale co nejrychleji vytlačit z celého světa. Za chvíli budou řvát že heřmánek je nebezpečný, kupte si lék 500 místo čaje za 30. Že Kopřiva může zabíjet, opět místo za 30 si kupte chemický lék za třeba 1000, to je vaše jediná šance jak přežít.. a tak dále.. viz covid, vše jasně směřuje.. Prachy a víc a víc.. zdraví lidí? Ať vych.cipají klidně po těch našich chemo hnusech... Svět je odporně zkaženej...
Statisticky je průměr za ZABITÍ autem max 1 rok vězení!!! Podle toho co čtu za posledních 5 let v různých článcích. Poslední roky mě osobně když řídím auto někdo neustále předjíždí i v zatáčce, jedu 95(radarovych 90), nebrzdim provoz, přesto mám furt někoho nalepeného v kufru, mnohdy se jen tak tak vyhýbám autům z protisměru které se proti mě náhle zjeví.. hrozný.. Úplně drasticky se zhoršil provoz. A proč by ne že. Ti blázni ví, že dostanou kdyžtak max 2 roky basy a po roce jsou doma. Každý 3 cca 3.připad zabiti autem je max podmínka!!!!! Naposledy v Klatovech žena přejela pána který šel po chodníku!!!! A opravdu jen směšná podmínka za já říkám vraždu!!!
Abych trochu snížil retardovanou miniinformovanost mnoha: většina zranění v Alpách co jsem já osobně zjistil v Rakousku při pobytu v nemocnici ve Schwarzach ( v červnu srazil mě motorkář z kola- nedal mi přednost), tak většina byli místní a Němci. Skoro každou hodinu o víkendu s těmito přistával vrtulník nebo přijížděla záchranka. How.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Viník mě těžce zranil při dopravní nehodě, dostal jsem se z toho napůl maximálně. Přišel jsem o práci, denní bolesti, životní úroveň z celkem veselého člověka na totální trosku bez duše.. ono denní bolesti vám nepřidají na radosti.. skoro rok jsem se nemohl nikde zaměstnat..hlavně taky nově užívám AD.. ano už i na sebevraždu málem došlo.. dostal jsem práci jen díky invaliditě kterou konečně zvládám.. ale beru jen 9 tisíc za půl úvazek, invalidita 8 tisíc.. odškodnění 200 tisíc, dle propočtů stejně brzy skončím na ulici.. skončilo cestování, dobré jídlo, semtam nějaký nákup do domácnosti věci.. Snažím si zvyknout jíst obyčejnou rýži a max chodit procházky.. ve 44letech.. přišel jsem svým stavem a o většinu přátel.. Nikdy jsem nevěřil že jako poškozený budu ještě dál trestán.. teď mi ještě vezměte invaliditu a můžu si to jít rovnou hodit.. změňte zákony ať tu invaliditu platí viníci nehod a podobní.. pak to bude ok. Myslíte že se mě omluvil či nějak revanžoval můj viník že mi zlikvidoval zbytek života? Nikdy!.. Do pekla s ním..