A CO SOUDY ZDE ??????????
ZAJÍMAVÝ A DOST BRUTÁLNÍ FILM O UKRAJINSKÉM NACIONALISMU.
Volyňský masakr je označení pro masové vraždy (páchané v období od února 1943 do února 1944 v oblasti historické země Volyně, tehdy spadající do nacistickým Německem okupovaného území Polska, nyní část Ukrajiny. Tyto zločiny byly naplánovány a spáchány ukrajinskými nacionalisty sdruženými v tzv. Ukrajinské povstalecké armádě (UPA), nacionalistů (OUN) Dalšími oběťmi, byť v menším měřítku, byly i jiné národnosti tehdy na Volyni žijící: Rusové, Arméni a volyňští Češi; vražděni byli však i Ukrajinci nesouhlasící s politikou OUN-UPA . Není znám přesný počet obětí těchto mimořádně surově prováděných masakrů. Bylo zavražděno asi 60 000 Poláků a 3 000 Ukrajinců.
V krajních interpretacích, které však mají zastánce i mezi důležitými ukrajinskými politiky, historiky a novináři, jsou volyňské řeže silně retušovány, zločinná role OUN-UPA je vydávána za nutnou obranu. Oficiálně se ani události v ukrajinštině nenazývají „masakr“, ale jen obecně „tragédie“. Tendence ke glorifikaci a mytizujícímu nahlížení na banderovce (ovšem i např. vojáky SS-divize „Galizien“) se objevovaly už od vzniku nezávislé Ukrajiny, zesílily však za vlády prezidenta Viktora Juščenka a převládly po tzv. Euromajdanu.
film VOLYŃ na stránkách ČSFD
Drama
Polsko, 2016, 150 min
Wojciech Smarzowski režie
ZAJÍMAVÝ A DOST BRUTÁLNÍ FILM O UKRAJINSKÉM NACIONALISMU.
Volyňský masakr je označení pro masové vraždy (páchané v období od února 1943 do února 1944 v oblasti historické země Volyně, tehdy spadající do nacistickým Německem okupovaného území Polska, nyní část Ukrajiny. Tyto zločiny byly naplánovány a spáchány ukrajinskými nacionalisty sdruženými v tzv. Ukrajinské povstalecké armádě (UPA), nacionalistů (OUN) Dalšími oběťmi, byť v menším měřítku, byly i jiné národnosti tehdy na Volyni žijící: Rusové, Arméni a volyňští Češi; vražděni byli však i Ukrajinci nesouhlasící s politikou OUN-UPA . Není znám přesný počet obětí těchto mimořádně surově prováděných masakrů. Bylo zavražděno asi 60 000 Poláků a 3 000 Ukrajinců.
V krajních interpretacích, které však mají zastánce i mezi důležitými ukrajinskými politiky, historiky a novináři, jsou volyňské řeže silně retušovány, zločinná role OUN-UPA relativizována aktivity sovětských a vydávána za nutnou obranu. Oficiálně se ani události v ukrajinštině nenazývají „masakr“, ale jen obecně „tragédie“. Tendence ke glorifikaci a mytizujícímu nahlížení na banderovce (ovšem i např. vojáky SS-divize „Galizien“) se objevovaly už od vzniku nezávislé Ukrajiny, zesílily však za vlády prezidenta Viktora Juščenka a převládly po tzv. Euromajdanu.
film VOLYŃ
Drama
Polsko, 2016, 150 min
Wojciech Smarzowski režie
Volyňský masakr je označení pro masové vraždy (etnické čistky a genocidu) páchané v období od února 1943 do února 1944 v oblasti historické země Volyně, tehdy spadající do nacistickým Německem okupovaného území předválečného Polska, nyní západní část Ukrajiny. Tyto zločiny byly naplánovány a spáchány ukrajinskými nacionalisty sdruženými v tzv. Ukrajinské povstalecké armádě (UPA), vojenské frakci Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN), pod vedením Stepana Bandery , s aktivní podporou místního ukrajinského obyvatelstva, přičemž namířeny byly především vůči tamější polské a též i zbylé židovské menšině . Dalšími oběťmi, byť v mnohem menším měřítku, byly i jiné národnosti tehdy na Volyni žijící: Rusové, Arméni a volyňští Češi; vražděni byli však i Ukrajinci nesouhlasící s politikou OUN-UPA a lidé levicového smýšlení, hlavně ukrajinští a polští komunisté. Není znám přesný počet obětí těchto mimořádně surově prováděných masakrů. Historici odhadují, že bylo zavražděno asi 60 000 Poláků a 3 000 Ukrajinců.
V krajních interpretacích, které však mají zastánce i mezi důležitými ukrajinskými politiky, historiky a novináři, jsou volyňské řeže silně retušovány, zločinná role OUN-UPA relativizována aktivity sovětských a vydávána za nutnou obranu. Oficiálně se ani události v ukrajinštině nenazývají „masakr“, ale jen obecně „tragédie“. Tendence ke glorifikaci a mytizujícímu nahlížení na banderovce (ovšem i např. vojáky SS-divize „Galizien“) se objevovaly už od vzniku nezávislé Ukrajiny, zesílily však za vlády prezidenta Viktora Juščenka a převládly po tzv. Euromajdanu, .
NIC NENÍ ČERNOBÍLÉ
Volyňský masakr je označení pro masové vraždy (etnické čistky a genocidu) páchané v období od února 1943 do února 1944 v oblasti historické země Volyně, tehdy spadající do nacistickým Německem okupovaného území předválečného Polska, nyní západní část Ukrajiny. Tyto zločiny byly naplánovány a spáchány ukrajinskými nacionalisty sdruženými v tzv. Ukrajinské povstalecké armádě (UPA), vojenské frakci Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN), pod vedením Stepana Bandery , s aktivní podporou místního ukrajinského obyvatelstva, přičemž namířeny byly především vůči tamější polské a též i zbylé židovské menšině . Dalšími oběťmi, byť v mnohem menším měřítku, byly i jiné národnosti tehdy na Volyni žijící: Rusové, Arméni a volyňští Češi; vražděni byli však i Ukrajinci nesouhlasící s politikou OUN-UPA a lidé levicového smýšlení, hlavně ukrajinští a polští komunisté. Není znám přesný počet obětí těchto mimořádně surově prováděných masakrů. Historici odhadují, že bylo zavražděno asi 50–60 000 Poláků a 2–3 000 Ukrajinců. V roce 1942 německá okupační správa na Volyni evidovala 306 000 Poláků (14,6 % obyvatel země, 5–7 % populace ve venkovských oblastech) – ukrajinským masakrům tedy padl za oběť zhruba každý pátý člověk polské národnosti.
Obdobný masakr UPA spáchala v první polovině roku 1944 také ve východní Haliči a na Podolí (25–70 000 obětí),[11] na Lubelsku a v Polesí (10–20 000 obětí).[12]
V krajních interpretacích, které však mají zastánce i mezi důležitými ukrajinskými politiky, historiky a novináři, jsou volyňské řeže silně retušovány.
Rozhovor s plk v. v. Jiřím Burešem, předsedou Asociace Vojáci proti válce
»Do žádného paktu nepůjdeme«, a než jsme se nadechli, jsme v NATO
V době listopadového převratu nám Václav Havel tvrdil, že už nikdy do žádného paktu nevstoupíme, a netrvalo dlouho, a už tu bylo NATO. Co myslíte, lhal, anebo nevěděl vůbec, oč jde?
Odpověď na tuto otázku má více variant. Nejlépe by bylo položit tuto otázku lidem, kteří se pohybovali v tu dobu kolem Václava Havla. Nemám na mysli jen osoby spjaté s Občanským fórem, ale různé poradce, i oficiální, včetně »bývalých struktur«. I přes jeho nevyzpytatelnost nepředpokládám, že by vůbec nevěděl, oč jde.
Za několik týdnů tu budeme mít výročí vstupu do NATO. Co nám tato Aliance vlastně přinesla?
Ano, máte pravdu, 12. března 1999 se Česká republika oficiálně stala plnoprávným členem NATO. Měsíc březen má také další smutná výročí; 15. březen 1939 je spojen s okupací Československa fašistickým Německem, a to se souhlasem našich spojenců (naši současní i tehdejší »přátelé« a spojenci by se měli za tuto hanebnost velmi hlasitě omluvit), a už 24. března 1999 jsme jako nový plnoprávný člen NATO horlivě přispěchali na pomoc našemu skutečnému pánu – Pentagonu – a souhlasili s Havlovým »humanitárním« bombardováním Jugoslávie. Pokud budeme rekapitulovat uplynulých 20 let našeho členství v NATO, těžko najdeme něco pozitivního. Ze spousty negativ snad největší je skutečnost, že jsme se stali spoluviníky za rozvrácení a zničení řady suverénních členských států OSN, kromě Jugoslávie také Libye, Sýrie, Iráku, Afghánistánu apod. .
Celá strana TOP 09 je velice asociální. Stačí jen jména - Šwarcemberk, Kalousek, Czernin, Pekarová, Kolář mladší.
Před pár lety mě zaujal, asi do dnešního dne nejhloupější, projev v parlamentu jejich poslankyně Peckové, která poradila důchodcům, že místo peněz jim musí stačit vlídné slovo, protože se narodili za války a jsou na strádání připraveni. Ale již jim neporadila, jak mají platit nájem vlídným slovem. Ovšem i tehdy si poslanci nezapomněli přidat tisíce.
COVID
Já jsem nějak PANDEMII nezaznamenal. V našem paneláku je 47 bytů a bydlí zde více než 100 lidí. Neznám nikoho, kdo by umřel na covid. Stejně tak, v zaměstnání, ve vesnici, kam jezdíme na víkend. Kdyby byla pandemie, tak by v mém okolí muselo umřít třeba 10% lidí. Ale tomu tak není. Žádná mrtvola u nás v domě, v práci, mezi kamarády, prostě nikde. ----------------------------------------------------------------------------------Největší kšeft jsou léky a zbraně. Akcie ve zbrojařských a farmaceutických firmách má několik desítek nejbohatších lidí. Proto neustálé strašení COVIDem a Ruskem. Televizi téměř nesleduji a když jsem u někoho na návštěvě a je tam puštěné rádio nebo televize, tak slyším jen COVID, COVID, COVID, nakažení, nemocní, roušky, očkování, nemocnice, nemocní, mrtví, Ňjú, Omikron, Delta a zase nemocní, očkovaní, neočkovaní......A FURT DOKOLA.
Kdo poslouchá denně televizní zpravodajství, musel za ty dva roky úplně zblbnout. Z 90% lidí se stal nemyslící tvor, který se dokáže bavit jen o COVIDu a žít v neustálém strachu. A o to vládnoucím "jelitám" jde.
.Uhlí v Turowě se musí dotěžit a pak se jáma zatopí vodou z Lužické Nisy. Bude to trvat skoro 30 let, ale pak vznikne zásobárna vody, která bude zasahovat i na naše území a bude mít 100x větší obsah než Želivka. V případě sucha by se odtud mohla čerpat voda do přehradních nádrží Bedřichov a Josefův Důl.
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Vzhledem k bezpečnostní situaci v Evropě začneme vyžadovat ověření identity přispěvatelů. Ověřte si prosím svou identitu co nejrychleji, jinak vám může být přístup do diskuzí omezen nebo odepřen. Jak se ověřit? Proč tam mám posílat svoji bankovní identitu ????????
4 odpovědi