Autor článku zapomél na tu nejdůležitějši podmínku investování a tou je předvídatelnost právního rámce a daňové zátěže. Od investic odrazuje nejen windfall tax, ale také avizované i když nerealizované znárodnění ČEZ, měnící se dotace všeho možného, restrikce ze strany EU atd. Takže lidé rozumně šetří a pak rekonstruují bydlení, kupují pozemky či jiné nemovitisti, kupují zlato či jiné měny, obnovují vše v domácnosti s cílem se chystat na horší časy. Navíc tento stát lidé nemají za svůj, když ho vede nečitelná a často nekompetentní vláda, která ani není chopna popsat jaké směřovaní statu bude v dalších 20 letech. Politika od voleb k volbám nikam nepovede. Dokud se tyto věci nezmění, stagnace bude pokračovat a peníze se budou válet na účtech.

Škoda, že jsme se od ruského plynu odstřihli jen na papíře. Místo politických proklamací Bc. Lipánka vláda měla dávno nechat uzavřít kohouty s ruským plynem na naší straně. Už jsme mohli být dál. Uvidíme, jak se bude energetická situace u nás vyvíjet. Veselé to asi nebude.

Strašný blábol tento článek. Neschopnost autora pochopit situaci je nepochopitelná.

Plusový důchodový účet je za současně nastavených parametrů nesmysl. Bohužel vláda každodennim lhaním prakticky o všem vytváři podhoubí pro takové názory. Stokrát usvědčenému lháři totiž nikdo nevěří. Tomu se asi nikdo nediví. A ani zbytečný vrchní dezinformátor lampasák Foltýn na tom nic neznění.

Vlada by měla přijmout další lex Ukrajina a zaplatit okamžitě všem Ukrajincům lístek na vlak domů. Jsou na tom prý špatně, všichni pracují, ale práce je tu neuživí. Ta uživí jen našince. My se prý máme dokonce skvěle.

Už aby to bylo. Doma pomohou s obnovou své "demokratické" vlasti, kde není korupce a která jen pokvete. Až zkrachují automobilky a nastoupí umělá inteligence nebude tady práce pro našince natož pro Ukrajince. A to nebude tak dlouho trvat. A s sebou by si měli odvézt ty jejich vlaječky co nám tu hyzdí veřejné budovy. Sláva Ukrajině na věčné časy.

Kultura nároku by opravdu měla skončit, ale jinak než to vidí pan Procházka. Minimalizovat státní výdaje na všemožné nesmysly v podobě dotací a přebujelého a nevýkonněho státního aparátu, podpořit hlavně mladé rodiny a v konečném důsledku bude i na armádu a sociální výdaje včetně důchodů. Když si stát bude denně půjčovat miliardu, tak za chvíli nezaplatíme ani úroky, takže nebude na nic ani na tu slavnou armádu vzývanou panem redaktorem.

Zajímalo by mne, jestli si pan Procházka v soukromí půjčí každý rok třeba jen 50000 korun na zabezpečení svého bytu či domu. Přece by měl pro svou bezpečnost každý něco dělat, když se tu po ulicích potuluje sposta podivných existencí. Asi ne, jinak by splátky nikdy nezaplatil. Ale u státu to pokládá za přínosné. Tady se asi někdo definitivně zbláznil.

Dobrá firma si zaměstnanců váží. Jak se to pozná? Lidé mají mzdy odpovídající trhu, ve firmě není tolerována žádná šikana a neetické chování, je podporována pozitivní a tvůrčí atmosféra ze strany vedoucích na všech úrovních. Mzdy pro jednotlivé profese a dosaženou kvalifikaci jsou transparentní a každý ví, jak se musí posunout, aby se dostal ve firemní a pochopitelně i platové hierarchii dále. V dobré firmě je nízká fluktuace, do 5% ročně, a to umožňuji se zaměřit na rozvoj a kvalifikační růst zaměstnanců. Vysoká fluktuace je velmi drahá, zaučení a doba v tréningu, kdy nový zaměstnanec nepřináší přidanou hodnotu, stojí firmu deseti až statisíce za každé zaučení dle pozice. Důležitý je také propracovaný systém rozvoje zaměstnanců a pravidelné ověřování zda stávající zaměstnanci kvalifikaci stále splňují. Noví zaměstnanci se pak většinou hlásí na doporučení stavajích kolegů, což zajišťuje to, že se při náboru většinou nespletete.

Pak s náborem kvalifikovaných lidí není žádný problém, naopak lidé zvenku čekají zda a kdy se uvolní místo.

Rád bych viděl tu "kulturu" a mzdové ohodnocení a transparentnost ve firmách, které nemohou najít slušné zaměstnance. Bude zde asi něco špatně a je třeba okamžitě zvýšit firemní kulturu a začít si zaměstnanců, jako nejvyšší hodnoty ve firmě, opravdu vážit. Ne proklamacemi na nástěnkách a reklamních letácích, ale v každodenní realitě.