"V beznadějné situaci, snad pudově, jsme začali volat o pomoc. I když se fanatický stařec na břehu snažil naše volání přehlušit zpěvem veselé plavecké písně, přece jen se našli občané, kteří nás přispěchali vytáhnout. Vlček nevěděl, kam dříve obrátit své bidlo, zda proti nám, či proti příchozím..."
(M. Šimek a J. Grossman: Jak jsem se učil plavat)
Ukázka:
Izidor (k Terezce): "Ano – zkažená demokratka jsi – protože jsi plna samolásky,
plna samolibosti – dobře, že jsem tě dost časně poznal, ty se do Ameriky ani nehodíš – tam je všechno ryzí, všechno čistě lidské, božského plemene! Buď si tady zdráva, zůstaň si v tom lůně starověké temnosti a mrzkosti, však ty jednou zapláčeš – až uslyšíš moje slavné jméno z Ameriky znít, a nebudeš si moct říct, že se také tak jmenuješ." (J. K. Tyl, Lesní panna, 1. jednání, výstup 6.)
Nechápu, proč pan Čech nechápe poetiku písně Šuby duby Amerika. Domníval jsem se, že má smysl pro recesi, ale jeví se mi spíš jako hňup, možná svou roli hraje i vysoký věk a dlouholeté přátelství s panem inženýrem Zemanem, to nevím. Ve filmu je zmiňovaná píseň přece součástí studentské, značně recesistické adaptace Tylovy hry Lesní panna aneb Cesta do Ameriky (podtitul: žertovná báchorka se zpěvy a tanci ve čtyřech odděleních), v níž pan Čech (ten herec) hraje roli mladého žida Taussiga. Ten do Čech (naše drahá vlast) posílá z Ameriky dopisy, v nichž přehnaně líčí americký blahobyt. Jeho dopisy zapůsobí na starého žida Šimona Morelese, učitele jménem Izidor Slovíčko a hospodského Barnabáše Pintu, kteří se společně vypraví do Ameriky za štěstím atd. Dále ve hře vystupují: Jakub Závora – venkovský kovář, Terezka – jeho dcera, Voršila – žena hospodského Pinty, Kačenka, Frantík a Pepík – jejich děti, Jasana (Dora, Betinka, Afra), Lesana, Bělena, Rosice a Jitřena – lesní panny, Viduka a Hiraly – vůdcové cikánů, pan Davison a paní Davisonová – amerikánští kvakerové, Polivokyta –vůdce indiánů, Kapoun – venkovský šenkýř, lesní panny, cikáni, vystěhovalci, indiáni a venkovský lid. Hra byla napsána v roce 1850 a objevuje se v ní i narážka na zlatokopeckou horečku devětačtyřicátníků v Kalifornii..
V době uvedení mi bylo asi 13 let, sledovali jsme ho tenkrát všichni, příběh mi připadal příšerně rozvleklý a naředěný. Stejně jako Arabela. Ale v Německé spolkové republice to tak asi chtěli a myslím, že filmaři naplnili očekávání dokonale. Už nikdy jsem neměl chuť se na seriál dívat znovu. Celovečerní film by bohatě stačil. Některé triky skvělé, jiné i na tehdejší dobu méně povedené (nemožně animované létající talíře, potápění nivy pod vodu, viz ukázka). Zobrazení budoucnosti jsem vůbec nevnímal ideologicky, byla to prostě sci-fi, a rádoby vzrušující scény s paní Patrasovou vidím spíše jako bonusové materiály pro západoněmecké soudruhy. Věřím, že většinu diváků seriál zaujal, ale očekávalo se od něj víc. Skvělá hudba Karla Svobody a skupiny Elektrovox.
"SDĚLENÍ
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 30. května 2008 byla v Dublinu přijata Úmluva o kazetové munici.
Jménem České republiky byla Úmluva podepsána v Oslo dne 3. prosince 2008.
S Úmluvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval. Ratifikační listina České republiky byla uložena u generálního tajemníka Organizace spojených národů, depozitáře Úmluvy, dne 22. září 2011.
Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 17 odst. 1 dne 1. srpna 2010. Pro Českou republiku vstoupila v platnost podle odstavce 2 téhož článku dne 1. března 2012."Odkaz
2014: Odkaz 1
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
"Na chřipku za loňský první půlrok zemřelo 200 lidí. Na covid už letos zemřelo 237 lidí, vyplývá z oficiálních dat ministerstva zdravotnictví."
V textu autor sděluje, že za prvních 182,5 dne loňského roku (tj od 1. ledna 2023 do 12 hodin 2. července 2023) zemřelo 200 lidí na chřipku a za 281 dní roku letošního (dnešek nepočítám) zemřelo 237 lidí na covid.
Textu rozumím, ale sdělení nechápu. Dobrý den!
1 odpověď