V křesťanské Evropě se to prý hromadně provozuje v ženských klášterech už od středověku.

Děkuji za vysvětlení. Už jsem to pochopil.

"Na chřipku za loňský první půlrok zemřelo 200 lidí. Na covid už letos zemřelo 237 lidí, vyplývá z oficiálních dat ministerstva zdravotnictví."

V textu autor sděluje, že za prvních 182,5 dne loňského roku (tj od 1. ledna 2023 do 12 hodin 2. července 2023) zemřelo 200 lidí na chřipku a za 281 dní roku letošního (dnešek nepočítám) zemřelo 237 lidí na covid.

Textu rozumím, ale sdělení nechápu. Dobrý den!

Now we know who is who.

Zajímalo by mě, zda se bývalí politici snaží uspět ve sportu.

Pan Vokamura nechává pozdravovat své spolupracovníky ze Super.cz, díky kterým si mohl bilboard prohlédnout i člověk, který to nestihl do Prahy, a klaní se do pasu jejich inteligenci. Za málo peněz hodně muziky! ありがとう

Tuhle prasárnu by odsoudil i Erwin Schrödinger!

"V beznadějné situaci, snad pudově, jsme začali volat o pomoc. I když se fanatický stařec na břehu snažil naše volání přehlušit zpěvem veselé plavecké písně, přece jen se našli občané, kteří nás přispěchali vytáhnout. Vlček nevěděl, kam dříve obrátit své bidlo, zda proti nám, či proti příchozím..."

(M. Šimek a J. Grossman: Jak jsem se učil plavat)

A zazpívejte si k tomu Vyšel obr k nám...

Anonymní editor by měl především přepsat idiotský titulek článku.

Přesně!

Ten Pravý z Pravého břehu.

Už v roce 1938 zradila její politická reprezentace svého nejvěrnějšího spojence ve střední Evropě.

Vy se s panem Rennerem dobře znáte, nebo patříte k sektě kvakerů?

To ví snad jen tajemná M.

Petr Pavel – Muž dvou svátků v jednom dni! Ten měl ale chytré rodiče!

"Poručík Dub byl najednou jako malé dítě; vzal za ruku Kunerta, počal prohlížet dlaň, přičemž říkal, že uhodne z jeho dlaně jméno jeho budoucí choti.

„Jak vy se jmenujete? Vytáhněte mně z náprsní kapsy u blůzy zápisník a tužku. Vy se jmenujete tedy Kunert; tak sem přijďte za čtvrt hodiny a já vám tady nechám lístek se jménem vaší paní manželky.“

Sotva to dořekl, dal se do chrápání, ale opět se z toho jaksi probudil a počal čmárat do svého zápisníku; co napsal, to vytrhl, hodil na zem, a tajemné přiloživ prst na ústa, řekl blábolivě: „Ted ještě ne, až za čtvrt hodiny. Nejlépe bude hledati papírek se zavázanýma očima.“

Kunert byl takové dobré hovado, že přišel skutečně za čtvrt hodiny, a když rozbalil papírek, četl z těch klikyháků poručíka Duba: „Jméno vaší budoucí manželky zní: paní Kunertová.“" (Jaroslav Hašek)

"Srdce bez tajemství, prázdná kniha." (Vladimír Holan, český básník)

Zdroje, zdroje, zdroje...

Byly to tvrďácy.