Paní Kaslová, přišla jste na to, co už před lety řekl Horníček. On pronesl něco v tom smyslu, že moudrost přichází se stářím. Někdy ovšem stáří přichází osamoceno.
Já vám nezávidím. Popotahování po soudech, kterým zabijete spoustu času... Za to ten pomstychtivý, jízlivý, sebestředný a alkoholem prolitý stařec s vysokým IQ, ale s chováním vesnického burana prostě nestojí. Ale na druhou stranu nechat ho beztrestně vypouštět do světa hrubé urážky a lži.... Nevím, jestli na to máte nervy. V každém případě vám fandím a držím palce.
„Proces pozastavení eurofondů je jen na začátku a bude podléhat schválení předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové,“ uvedla agentura.
To je napsáno v článku. Z toho jsem usoudil, že Von der Leynová zatím v tom návrhu ,,prsty" nemá, ale bude ho muset teprve schválit To pro ty diskutující, kteří jí autorství toho návrhu přisuzují.
Tím se nechci Von der Leyenové zastávat. Já si také myslím, že už dávno měla z EK potichu zmizet a být ráda, že je ještě na svobodě.
V roce 2000 jsem si koupil felici, když už právě na trh přicházela fabie. (Prodejce mi odporučoval, abych dva týdny počkal a budu mít možnost koupit nový model. Tenkrát se ještě tajil jeho název.) Po týdnu se mi motor ,,uvařil" v popojíždějící koloně v Praze v Žitné ulici. Vadný termostat. V servisu mi termostat vyměnili, a od té doby to auto nemělo jedinou závadu. Dokonce ani jedna žárovka nedosloužila. Po devíti letech jsem felicii prodal. Důvodem bylo to, že jsme potřebovali vůz s klimatizací. Pořídili jsme si rok starou toyotu yaris, je to už 15 let a zatím také bez jediné závady, ale žárovky už 3. S oběma vozy jsem jezdil z 90% po Praze. Takže pro auta nic moc podmínky, málokdy plynulejší jízda. Je pravda, že felicie měla spotřebu asi o 1,5 - 2 litry vyšší.
Já z toho nemám dobrý pocit. Podle mne by Ukrajinci moc dál postupovat neměli. Takovou malou armádu je třeba zásobovat municí, jídlem, pohonnými hmotami, zdravotnickým materiálem, atd. To není žádná maličkost, musí to být dokonale připraveno. A zajistit to na cizím území je hodně těžký úkol. A čím dál to bude z vlastního území, tím těžší to bude.
Možná by bylo lepší stáhnout se a podobné ,,výpady" uskutečňovat na různých místech a nedat ruským obyvatelům klid. Ať vědí, co zažívají Ukrajinci už dva a půl roku.
Já bych přestal řešit jejich osobní vztah. Je to jejich soukromí a nikomu z nás by nebylo příjemné, kdyby se nám někdo - natož novináři a veřejně - vrtal v našem nejsoukromějším životě.
Jsou to špičkoví sportovci, kteří se chovají naprosto profesionálně, ať už jsou jejich soukromé vtahy jakékoli a perfektně reprezentují svoji, tedy naši, zemi. A v tomto snažení došli včera na úplný vrchol. Obrovský dík za to a ještě mnoho úspěchů!
V článku se píše: ,,modely, jež sice mají uvnitř spalovací, hybridní i elektrický motor...". Prosím, co je hybridní motor. Nejsem si jist, ale nikdy jsem o takovém motoru neslyšel. Neměl autor na mysli hybridní pohon? Prosím o vysvětlení jestli se pletu anebo hybridní motor existuje. (Já bych si ho dovedl představit jako motor, který je schopen pracovat třeba s benzínem i s plynem. Takové motory existují, ale to asi autor na mysli neměl.)
Já bych chtěl přispět jednou hezkou příhodou, která se mi stala někdy před čtyřiceti až padesáti lety.
Pracoval jsem ve vysočanském závodě ČKD, v kancelářské budově (která dnes už neexistuje) v rekonstruovaných prostorách. Byla tam nainstalována klimatizace a v souvislosti s tím demontovány ventilátory, které tam předtím měly vylepšovat ovzduší. Po těch ventilátorech tam zbyly takové ty známé kruhové žaluzie. Čas od času se z těch míst ozývalo takové vrzání, jako když se ty žaluzie nějakým průvanem samy pohybují, a protože už byly zrezivělé, vydávaly takový nepříjemný zvuk. Jednou jsem si řekl, že s tím něco udělám, abychom to nemuseli poslouchat. Vzal jsem tedy štafle, vylezl k tomu místu (za tím bývalým ventilátorem vedl skrz zeď kruhový ,,tunel")a odklonil jsem ty žaluzie. K mému překvapení na mě ze vzdálenosti asi 30 cm koukala poštolka, která tam měla hnízdo. Vypadala úplně stejně jako ta z titulního snímku, včetně těch obrovských očí. Chvíli jsme na sebe bez hnutí zírali - nevím, kdo z nás byl překvapenější - a pak jsem ty žaluzie opatrně zavřel a slezl ze štaflí.
Bylo to nečekané a byl to krásný zážitek. To ,,vrzání" jsme potom snášeli už s pochopením.
Velice výstižné a trefné. Lépe to snad ani vyjádřit nejde. Jenže té třetině našeho národa, které chybí přehled a elementární soudnost, to nevysvětlíte. A přesně na takové Babiš se svým ANO cílí svoje předvolební výlevy. Takové lidi, kteří jdou bezmyšlenkovitě za ,,vůdcem", který jim slíbí hory doly, ty on vyhledává a je mu úplně jedno, že to, co jim slíbí, nemůže nikdy splnit.
Tu Hutnickou fakultu VŠB jsem v té době navštěvoval také, a když mě ,,vyhodili" z kolejí, hledal jsem si možnost ubytování, a shodou okolností jsem našel podnájem v bytě (vlastně pokoji - předělaná prodejna), kde bydlel Dušan Grúň. Strávil jsem s ním ve společném pokoji jeden školní rok, tak jsem měl možnost poznat ho blíž.
Kromě toho, že to byl výborný zpěvák a hudebník - ovládal několik nástrojů, jak je ostatně uvedeno i v článku - měl v rozhlase pořad pro děti (už nevím, jak se jmenoval), které ho milovaly a on jim rozuměl; psaly mu hory dopisů, na které nestíhal odpovídat.
Jedna velmi dojemná příhoda : přišel dopis od jedné holčičky, která byla dlouhodobě hospitalizovaná a žádala ho o fotografii. K jejímu dopisu bylo přiloženo psaní její maminky. Psala, že její dcera (bylo jí, tuším, asi 7 let) je nevyléčitelně nemocná a jedinou její radostí je radio, kde poslouchá nejraději Dušana a miluje ho. Poslal jí, samozřejmě nejen fotku, ale i psaní s přáním brzkého uzdravení. Po krátké době - ani ne po měsíci, přišel další dopis od té paní s oznámením, že její dcerka zemřela a děkovala Dušanovi za fotku a psaní, které bylo poslední radostí její dcerky. Bylo to dojemné a při čtení toho dopisu jsme ani jeden neudrželi slzy.
Jeho stinnou stránkou byla záliba v alkoholu a ženách. Ale o mrtvých jen dobře, tak to nebudu dál rozvádět.
Dušane, budiž ti země lehká, a věřím, že se ještě na onom světě sejdeme.
Petr.
Je mi 81 let, řídím od roku 1961 a poslední nehodu jsem měl v lednu 1970 (na náledí jak zrcadlo, které vypadalo jako suchý asfalt). Od té doby jsem se u žádné nehody ,,nevyskytl" ani jako poškozený účastník. Mám štěstí, že svoje řidičské začátky jsem si odbyl v době, kdy po silnicích jezdilo snad jen desetina vozidel než dnes, rychlosti tehdejších vozidel byly také podstatně nižší, atd. Tehdy ten provoz ,,prominul" takovým nováčků, za volantem mnohem víc prohřešků, a že jsem se jich navyváděl hodně. Dnes bych s takovým stylem jízdy daleko nedojel. A ,,telecí" léta mě naštěstí přešla včas (ta nehoda na náledí k tomu také přispěla) a přešel jsem k ohleduplnosti vůči ostatním, snažím se předvídat a myslet i za druhé. Vyplácí se to a začalo se mi to líbit. A co mě nejvíc těší, předešel jsem minimálně čtyřikrát střetu s chodcem, ve třech případech z toho s dítětem. Doporučuji všem.
2
Sledujících
0
Sleduje
2
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Ztřeštěný holky, já vás obdivuji, držím palce a věřím, že tu kachnu přivezete zase až do cíle!