Hned první věta článku je prvotřídní podpásovka: "...nákup 24 amerických stíhaček F-35 za astronomickou částku 322 miliard korun do roku 2069. " (cit.). Jedná se o nákup plus PROVOZNÍ NÁKLADY za 30 let - palivo, údržba, platy pozemního a létajícího personálu etc. Nesmysly je článek protkaný. Nákup F-35 je realizován na základě odborného doporučení, nikoliv na náladách ministryně Černochové, jak si kdekdo myslí.
S "jackpotem ve sportce" je to z pohledu dělostřelce přesně naopak. Přímá palba je metoda, kdy dělostřelec cíl vidí a šance na zásah rozhodně není jedna ku milionu. Odehrává se na vzdálenost stovek metrů až jednotek kilometrů. Pravděpodobnost zásahu je celkem vysoká. Střela se pohybuje po dráze blízké přímce. Nepřímá palba je metoda, kdy se střílí podle vypočtených prvků palby. Známe souřadnice cíle, který je mimo dohled - za kopcem, příliš daleko mimo dohled... Spočítáme směrník, dálku a do výpočtu zavedeme opravy (teplota vzduchu, síla a směr větru...). První ránou se netrefíte, dostanete opravy od dělostřeleckého pozorovatele (můžete použít dron) ve směru a dálce a máte druhý pokus. Na stacionární cíl musí dělostřelec docílit zásahu třetím výstřelem. Pokud ne, nemá u dělostřelectva co pohledávat. Na pohyblivý cíl je zásah nepřímou palbou dílem náhody (jackpot ve sportce)...
Žádný "energetický štítek na své budově" nikdo nepotřebuje. Průkaz energetické náročnosti si vlastník nechá zpracovat jen v zákonem stanovených případech. Stručně: nic neprodáváte, neděláte žádnou velkou rekonstrukci - jste v klidu a nenecháte se vykolejit manipulativním titulkem a nesmysly v článku.
YouTube, Britannica a Citadela: bitva u Kurska jako zdroj, z kterého autor čerpá? To je trochu málo, nehledě k tomu, že jde o značně zkreslené prameny poznamenané časem. Seriózní práce začaly vycházet okolo roku 2005. Tehdy už byly přístupné archivní dokumenty, které smetly ze stolu letité mýty. Už jen v článku letmo zmíněné počty tanků (900 + 400) nasazených v bitvě u Prochorovky neodpovídají skutečnosti. Pavel Rotmistrov měl v 5. gardové tankové armádě sice přes 900 tanků a samohybných děl, ale část z nich (cca 250) do bitvy vůbec nezasáhla. Byly teprve na cestě. Přesné počty ruských tanků a samohybných děl nasazených v bitvě jsou známé a to včetně ztrát. Ani II. tankový sbor SS neměl na druhé straně 400 tanků. Večer před bitvou měl 294 tanků a útočných děl a 12. července navíc nemalá část z nich bojovala na vedlejším úseku a útočila přes řeku Psjol. Článek obsahuje řadu dalších podivných tvrzení. Jedno z nich: Hitler mohl jen těžko naplánovat "překvapivý úder" v Kurském oblouku. K odhalení jeho záměru nebylo třeba používat žádná kouzla, dokonce ani agenty a dešifrované zprávy. Přesun masy lidí a techniky trval týdny a soustředění sil se nedalo utajit - stačil prostý pohled do mapy. Proto se také týdny budovala obranná postavení...
V okamžiku, kdy zaregistruji slovní spojení "z dnešního pohledu", raději se ponořím hlouběji a sáhnu po práci Jana Čorneje, který dokáže přiblížit dobu z "tehdejšího pohledu". Čtenář jeho Jana Žižky zjistí, jaké byly dobové zvyklosti, jak to bylo s lapkovstvím, kterým se v neklidných předhusitských časech živila polovina příslušníků nižší šlechty, že vlastnímu útoku na město předcházel rituál pocházející ze starověku a praktikovaný i ve středověké Evropě - výzva k otevření bran ( reakce obležených měla zásadní vliv na jejich osud), proč se Žižka považoval za božího bojovníka nebo kolik rozdílných proudů husitství mělo...
Tajemná činnost "vandalů" by si zasloužila trochu podrobnější a přesnější článek. "Vandalové", značkám říkají vlícovací body. Silnice jimi hyzdí v intervalu stovek metrů (tam, kde je okolo silnic les jsou o něco hustěji). Značky zmíněné v článku neslouží k leteckému snímkování (letecká fotogrammetrie umisťuje v terénu jiné a větší vlícovací body), ale zpřesnění polohy mračna bodů pořízeného skenerem metodou mobilního mapování. Vlícovací body jsou zaměřené (poloha+výška) před nájezdem trasy - vlastní mapování se provádí za jízdy, automobil má na střeše moderní skener, který si občas řidiči pletou s kamerovým systémem používaným ke kontrole parkování v modrých zónách. Čas od času zdraví osádku vztyčeným prostředníčkem. Cílem akce je vytvoření aktuálního mapového díla zachycujícího silnice a blízké okolí.
Ne, DPP se skutečně nesnaží "vyhrát celosvětovou soutěž o to, jak co nejrychleji a nejčastěji měnit trasy zavedených linek tramvají a autobusů a současně mít kvůli dopravě i co nejvíce rozkopaných míst ve městě". DPP se naopak snaží přizpůsobit provoz opravám a rekonstrukcím, které nemá v popisu práce. Pražská městská hromadná doprava je jedna z nejlepších na světě. S revizory nemám naprosto žádný problém. Tak nějak tuším, že se za přepravu platí.
Až opadne panika (viz cca 200 příspěvků níže), zmizí na čele žilka vyvolaná rozčilením a nastoupí rozum, tak si čtenář vyberete ZÁKLADNÍ OKRUH a zaplatí za čtyři osoby (dva dospělé a dvě nezletilá dítka) 780 Kč. Za 7200 Kč bude mít pro rodinu téměř soukromou prohlídku (maximálně mu tam "vrazí" dva lidi navíc), uvidí podstatně víc a zabere to TŘI HODINY. Normální vstupné je srovnatelné třeba s Národním muzeem. Tři stovky dospělý návštěvník...
Jde o mimořádný okruh a je to v zásadě soukromá prohlídka -maximálně 6 osob. Trvá tři hodiny, což celkem spolehlivě vylučuje prohlídku s dětmi (znal jsem jen dvě děti, které by takovou prohlídku daly). Za ty příčetný rodič zaplatí 90 Kč a vydá se s nimi nejspíš na základní okruh. Okurkové sezóně zdar.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Nevím o jaký nový výzkum jde, ale ve volné přírodě je pozorovala Elli H. Radinger přes dvacet let. V češtině vyšla její kniha Moudrost vlků s podtitulem Jak myslí, vnímají a pečují o sebe. V Německu vyšla v roce 2017, u nás poprvé o rok později. Je skvělá.