Dámo, prosím přestaňte křičet a bavte se prosím slušně. Jestli se tedy chcete dobrat srovnání a ne si jen ulevit.

Nenapsala jste ani rok, o kterém mluvíte. Odhaduji 60. léta, protože od 70. let se mateřská prodlužovala. I ta cena by odpovídala, co jsem našel.

Když bychom počítali tu dobu, tak by bylo nutné zohlednit cenu jeslí. Kolik jesle v té době stály? Průměrnou mzdu už si dohledám.

Debatu o vlivu jeslí na výchovu dítěte bych vynechal. Jsou to dvě cesty, které finančně těžko porovnáme.

Když bych to srovnal s dnešní dobou, tak jesle stojí kolik? 12.000 Kč za měsíc? Tzn. 25 % průměrné hrubé mzdy?

Sunaru jste si při průměrné mzdě v roce 1965 cca 1500 Kčs koupila 150 balení, tehdy mělo 500g netto. Dnes jsem vzal do porovnání Sunar 1 za 250 Kč za 600g. 500g balení by se z průměrné mzdy koupilo 230 kusů. Takže ano, Sunar byl o dost dražší.

Mateřská 20 Kčs/den byla 1,33 průměrné mzdy. Dnes z průměrné mzdy vychází mateřská 1.046 Kč/den, tj. 2,27 % průměrné mzdy. Takže i tady dnes stát platí více.

Otázkou jsou tedy ty jesle, kolik tenkrát stály.

Nevím, jestli tenkrát byly nějaké slevy na dani. A také, kdybychom měli porovnávat komplexní podmínky mladých, tak i další příspěvky např. na výstavbu, novomanželské půjčky atd., jestli už tenkrát byly. Dnes je tam nula.

Můžete být konkrétní? Když jsem porovnával s podmínkami dřívějších generací, tak stát nesype tolik peněz mladým, jako dříve. Samozřejmě se to musí vždy přepočítávat na dobové mzdy.

S jakým rokem chcete dnešní dobu srovnávat? Třeba se dopočítáme. Podotýkám, že v oblasti nejsem odborník, tak třeba někdo doplní nepřesnosti nebo chybějící okolností.

Ano, je to tak.

Jenom faktická, v praxi to bývá problém.

Součinnost a uložení u podnikatele s licencí je drahá i v poměru ke zpeněžení nějaké té obvyklé CZ.

A policie v průměru není moc ochotná, čemuž teď v kontextu současné kauzy podstavu rozumím.

Nejjednodušší byly případy, kdy už ty zbraně na policii leží. To se pak i sami ozvali a byli rádi, že se toho po letech zbavili.

Ve škole nás učili o plánovaném hospodářství za socialismu.

Nezažil jsem ho. Nebo ano...?

Jsem čerstvý třicátník, socialistickou éru jsem nezažil.

Moje nedůvěra ve stát je dána:

1) Česko je v indexu klientelistického kapitalismu hned za vedoucím Ruskem

2) Šéf NKÚ Kala: Naše ekonomika plíživě přešla z tržní ekonomiky do ekonomiky silně závislé na dotacích

A je to spojené dohromady - přerozdělování daní (bohatým) kamarádům.

Nějaká komunikace občana s institucemi a její digitalizace je pěkná věc, ale je to spíš nicotný problém vedle zmíněné tragédie.

Ale roli hraje rovnost podmínek.

Proč by měla být lidská práce zdaněna více, než kapitálové příjmy? Proč zaměstnanec nemůže započítat náklady na dojíždění, odepisovat auto, které používá na dojíždění? OSVČ na hlavní činnost je zhruba 12 % FO, na celkovém výběru daní se podílejí cca 5,5 %. Nějaké vysvětlení? Nepřijde mi, že by se OSVČ měli tak špatně. Myslím reálně, ne z pohledu daňového přiznání.

Neargumentujte tím, že každý se může stát OSVČ. Tím neodpovídáte na otázku.

Tímto nastavením se tady vytváří systém, kdy lidé bez kapitálu jsou dušeni vyšším zdaněním. A mají tak ztíženou možnost tvořit kapitál. Kdo tu hranici překoná, má jednodušší podmínky pro získání dalšího kapitálu, protože podléhá nižšímu zdanění. To mi nepřijde nijak spravedlivé.

Ještě bych podotknul, že bohatí jsou pokládáni za tahouny ekonomiky o té chvíle, než ti chudší omezí spotřebu. Pak se začne mluvit o tom, že nízká spotřeba brzdí ekonomiku. A podnikatel pak začne natahovat ruku ke státu. Přestože chce nižší zdanění proto, že se o sebe postará sám. Takže jak to objektivně je?

Neoroduji a socialismus, neoroduji za kapitalismus. Čistá forma obou možností je zlo. Za mě je cesta v kombinaci. Nemůžeme dusit jedince v socialismu, ale také nemůžeme pohřbívat společnost v kapitalismu.

Zjištěným faktem je, že v ČR máme klientelistický kapitalismus postižený dotačním hospodářstvím.

Nemáte pravdu. Od roku 2022 jde vymezené nejdřív na náklady (včetně odměny) a pak už na jistinu.

§ 265a OSŘ

(1) Výtěžek dosažený výkonem rozhodnutí k uspokojení pohledávky, pro kterou byl výkon rozhodnutí nařízen, se započte nejprve na náklady soudu na výkon rozhodnutí, pak na jistinu, pak na úroky, pak na úroky z prodlení, a nakonec na náklady oprávněného.

15 procenty z toho raketu neuděláte, pokud se vejdete do paušálu nákladů (včetně odměny), je jejich výše myslím stále 6.655 Kč. Raketu z toho nejčastěji dělají úroky a pokuty, které si dlužník sjednal ve smlouvě.

Špatně jste to pochopil. Bavíme se o konkrétně o zpeněžování majetku (dražbách), jak jsou nastavená pravidla a jaký je prostor pro podvody tam.

Rozhodně se nesnažím říci, že by exekutoři neměli své závažné kauzy. Mají, to není žádné tajemství. Ty největší a nejčastější kauzy se ale netýkají způsobu, jakým je exekuován povinný.

Největší prohřešky jsou zpronevěry vymoženého plnění. Dále pak machinace s náklady - buď účtování neoprávněných nákladů, nebo založení "dceřiné" firmy, která fakturuje slušné prachy, které by si exekutor, kdyby činnost dělali jeho zaměstnanci, nemohl účtovat. To bude to vaše přihrávání zakázek, já si tu kauzu teď nevybavuji. Na tom si exekutoři pár tisíc dokázali utrhnout, ale nebyly to ty případy, kdy se tvrdí, jak exekutor udělá z dluhu 10 tisíc dluh půl milionu. To je neznalost těch, kdo to tvrdí - jsou to úroky a pokuty sjednané mezi dlužníkem a věřitelem, které posvětil soud a exekutor na ně už nemá vliv.

Pak tady byla kauza soudce, který v exekučních dražbách dražil, ač mu to zákon nedovoluje. Nevím, jestli koupil pod cenou, jaké pro to mohly být příčiny, jakým způsobem se konaly dražby (elektronická / kamenná). V článku se namítala bagatelní výše pohledávek - zaprvé, jsou na to pravidla, zadruhé ta pravidla zohledňují i další dluhy povinného (přihlášené pohledávky).

To, že máme v ČR klientelistický kapitalismus, tedy že stát funguje ve prospěch bohatých kamarádů, na to je index a jsme v něm druzí hned za Ruskem (nebo aspoň v roce 2023 jsme byli druzí). Souhlasím s tím. A ještě se nám do toho míchá všeobecně dotační hospodářství

Nemyslím si, že by za nízkou frekvenci používání mohly nastavené podmínky.

Nejsilnější důvod bych viděl na straně povinného - je pasivní, adresa na ohlašovně, nebo poštu na adrese pobytu poštu nepřebírá.

Pak vůbec pravděpodobnost, že povinný najde kupce za tržní cenu. Částo je v sociální bublině, ve které potenciální kupce není. Sehnal by spíš supy, kteří by to chtěli výhodně pod cenou. Do toho hraje ještě čas, obtížnost najít kupce celkem narychlo. To se efektivněji najde v elektronické dražbě na internetu.

Jediné možná moc přísné omezení je mnohost exekucí. Škoda, že to nelze realizovat za souhlasu všech exekutorů a oprávněných, i když jich je víc, třeba 3 exekuce. Nerealizovatelné je to v případě třeba 20 exekucí, bylo by hodně těžké sehnat a udržet souhlasy všech po celou dobu procesu, od ustanovení znalce po finální prodej. A povinný s 20 exekucemi bude mít i ten první problém - nekomunikuje.

V exekucích funguje i možnost dlužníka najít si kupce - tzv. prodej z volné ruky. Musí se udělat posudek a kupní cena nesmí být nižší. Musí souhlasit exekutor, oprávněný a případní další věřitelé. Omezení je v tom, že věc nesmí být postižena více exekucemi. Využívání v praxi minimální.

Pokud si chce někdo nechat nemovitost jen ocenit, ať to nedělá v dražbě. Jak expert uvádí správně, až příhozy ukáží tržní cenu dané nemovitosti. Nikdo jim nebrání nadále začínat na atraktivní ceně pod odhadovanou tržní cenou. Pokud ale příhozy ukáží tržní cenu nižší, než prodávající očekával, tak neměl volit prodej v dražbě. Pokud není ochoten prodat za nižší cenu, než jakou si maluje, tak ať prodává standardním způsobem. Dražba má být forma prodeje, ne nacenění jako u totálky auta.

Také poznámka o prodeji hypoteční zástavy je spíš strašení experta, který se bojí o kšefty. Máme strašně nízké množství hypoték v selhání. A ne každé selhání dospěje k dražbě.

Insolvenční správci? Tam jsem slyšel různé příběhy.

Pokud jde o exekuční dražby, tak jsem se s tím za několik let praxe nesetkal. Nedám ruku do ohně za všechny, ale co jsem jí viděl, k žádným machinacím nedocházelo. Vše na základě posudku, nikdo nic nikomu nepřihrával, dražebník je většinou motivován k co nejvyššímu nejvyššímu podání, protože z něj má odměnu (pokud nevznikne přeplatek).

Chcete tím snad říci, že žádné jiné strany, kromě těch z pětikolky, nechtějí a nebudou s odvahou a odpovědností přistupovat i k řešení nepopulárních otázek? A že všechny ostatní strany, kromě pětikolky, nabízejí snadná řešení a jdou cestou nejmenšího odporu?

PP:

"Nebudu podporovat politiky, kteří nabízejí snadná řešení a jdou cestou nejmenšího odporu. Naopak, s mojí podporou mohou počítat ti, kteří budou s odvahou a odpovědností přistupovat i k řešení nepopulárních otázek."

A také pracovní příležitosti - i když je v regionech nějaká část vzdělaných lidí, tak odcházejí za kvalifikovanou prací do největších měst (Praha, Brno, Ostrava).

K tomu nefungující školství, které nedokáže překonat "dědičnost" vzdělání rodičů. A tak regiony chudnou a chudnou, politici se diví.

Teď to napíšu opravdu vážně, bez výsměchu těm opakujícím se článkům o tom, kdo koho nepouští sednout a kdo o místo nepožádá.

Nejsem z Prahy, přijíždím po D8. Do práce, takže během špičky ráno i odpoledne. Nutno podotknout, že špička se týká i MHD.

Když bych měl být ten uvědomělý návštěvník Prahy, jak si ho Pražané představují, tak nechám auto na P+R Letňany. To znamená platba parkovného a logistika přestupu. Metro jede na Pankrác cca půl hodiny. Strašně dlouhá doba, protože metro pořád zastavuje. V průměru to trvá stejně dlouho, jako autem v koloně. Akorát od Kobylis už si člověk nesedne a jen někomu uhýbá. Komfort nula. Parkování na Pankráci se ještě dá rychle a zadarmo, když člověk ví.

S řízením nemám problém v součtu MHD není výrazně lepší.

A pak je tady jedno takové moje osobní přesvědčení, že nebudu podporovat dotační hospodářství. Pražská MHD je v celku dotována asi ze 30 %. Na ročním kupónu, který bych si mohl koupit, to bude ještě větší číslo, protože celek hasí dražší individuální jízdenky občasných návštěvníků a turistů. Nehodlám to podporovat. Je to socialistický systém dotací. Když někde stojím na nerezidenčním parkování, tak platím myslím reálnou cenu (narozdíl od opět dotovaných rezidentů, kteří se vztekají když by měli platit za rok tolik, co zaplatí nerezident za měsíc).

Nechci se bít za auto za každou cenu. Jenom realita taková, že Česko je bohužel silně centralizované, proto tam "všichni" jezdí. Než aby se úsilí směřovalo k vybudování efektivnějšího způsobu dojížďky, tak se to fungující uměle znevýhodňuje, boří.

A pak někoho přesvědčujte, že MHD je pohodlnější než auto. 😄

Když párkrát v roce jedu MHD, tak mě opravdu "baví" nejen stát, ale navíc ještě na každé zastávce tancovat v uličce a mezi dveřmi, aby mohli všichni vystoupit, nastoupit, někteří se posadit.

Zlaté pohodlí auta, i když v koloně. Ale i metro se z Letňan do centra táhne půl hodiny jako smrad.

Jestli patříte do starší generace, tak mi prosím popište takový život dnešních průměrných 20-30 letých mladých. Jaké mají příjmy, výdaje, majetek, kolik mají volného času, jak s ním nakládají, životní styl, atd.

Sám vidím, že o 10-15 let mladší lidé mají jiný přístup k některým věcem, jejich světu a kontextu kolikrát nerozumím. Proto necítím potřebu jim do toho kecat.

Možná máte životní zkušenosti, ale také možná se "starého" světa. Situaci mladých možná neznáte a co jim chcete radit? Zkušenosti ze světa před 40 lety, když jste byli v jejich věku?

Neříkám, že životní moudrost celkově neexistuje. Ale že některé zkušenosti jsou přežité, z jiné doby. A rádci si to odmítají přiznat.

Tohle je častý problém. Boomeři nabyli přesvědčení, že jen oni dokážou řídit svět. Všichni mladší jsou v jejich očích malé nesamostatné děti, které je potřeba neustále vést a vychovávat.

Právě tohle přesvědčení o vlastní nadřazenosti narušuje vztahy.

Nevím, budou muset prodat a koupit něco levnějšího, až zareagují ceny. Asi vzali moc velké sousto a nebyhodnotili rizika. Když ne, tak nájem. Na druhou stranu, Češi jsou dobří plátci hypoték.

Ale dobrá otázka, ten vlak už je rozjetý a brzdit se bude muset opatrně. Postupné zvedání sazby daně, progrese.

Na druhou stranu mě trochu hlodá rozhodnutí ČNB a Švýcarské centrální banky o zvýšení povinných minimálních rezerv, jestli se tady systém nepřipravuje na možné "tvrdší přistání". Když by bankám klesla hodnota zajištění úvěrů.

Zvýšení daně z nemovitosti by mělo dostupnost zvýšit. Cena nemovitosti klesne, tím klesne základ daně. A při koupi to pomůže úplně nejvíc. Sice zaplatíte daň třeba 100 tisíc, ale nákupní cena bude nižší třeba o milion.

A můžeme se bavit o tom, tento budou jen procenta dvě, že to bude progresivní dle počtu nemovitostí...