Za rok najezdím na kole několik tisíc kilometrů a cyklostezky se smíšeným provozem (cyklisté, e-cyklisté, koloběžkáři a e-koloběžkáři a piloti jiných divnovozítek, bruslaři a samozřejmě pěší) skutečně vnímám jako vysoce rizikové. Nezodpovědných účastníků je bohužel mnoho a na všech stranách (rychle se valící magoři stejně jako třeba nepozorní pejskaři).

Riziko je dáno velkým rozdílem rychlostí a obvykle stísněnými podmínkami. Myslím, že autor článku nechce maminkám zakazovat vstup, na to mají plné právo, ale upozornit na to, že zdání bezpečnosti, kterou by člověk od místa, kde je vyloučen provoz automobilů, intuitivně očekával, je velmi klamavé. Když se něco stane, vaše pravda a právo miminku v ničem nepomůže.

Jako negativní příklad budiž použita pravobřehá cyklostezka v Praze - Podolí nebo třeba pravobřehá cyklostezka z Poděbrad do Nymburka, nejlépe v neděli odpoledne...

Jinak maminkám přeji mnoho pohybu, prospěje jim i miminkům🙂

Děkuji vám za etymologický výklad slova políček. Přiznávám se, že mě nikdy nenapadlo se jím zabývat.

Jsem zvyklý na užití v širším slova smyslu, kdy větu: "Dostal od života políček" chápu tak, že dotyčnou osobu život klepl přes prsty, často pak v kontextu, kdy si to dotyčný skutečně zasloužil, tedy jako že dotyčný dostal od života napomenutí. Zcela určitě jsem nemínil úder do obličeje, to jste si domyslel vy.

Dlouhou dobu jsem dělal judo a obličej mám zafixovaný jako zakázanou zónu. Úder do obličeje tedy nedávám ani dospělým.

Slovo políček jsem tedy užil ve významu napomenutí a mám za to, že jsem ho užil přiměřeně správně.

Pokud políček vnímáte jako úder do obličeje, nebudeme si rozumět. Pod pojmem úder do obličeje si představuji ránu pěstí, ale ránu pěstí bych nikdy nenazval políčkem, a to ani pokud by se jednalo o malou ránu pěstí, tedy malý úder, jak ve svém druhém komentáři upřesňujete.

Společnost se úplně zbláznila. Mám 2 děti, nyní 17 a 14 let. Nikdy jsem je fyzicky netýral, nebil a netýral jsem je ani psychicky. Dnes máme krásný a plnohodnotný vztah.

V ojedinělých případech plácanec přes zadek dostaly. Bylo to vzácně a vždy v případech, kdy žádná domluva či napomenutí nefungovalo.

Plně souhlasím s názorem jednoho ze čtenářů, že psychické násilí umí být horší. Často se skrývá za úsměvem a vlídným hlasem a i pro samotné dítě je náročnější uvědomit si, že je obětí.

Plně odsuzuji jakékoli týrání dětí, ať fyzické nebo psychické. Označit ale plácnutí přes zadek za násilí je úplná pitomost. Naopak dnes jako problém vnímam trend, kdy děti vyrůstají v bezhraničním prostředí. Chodí spát, kdy se jim chce, na mobilu jsou tak dlouho, dokud je to nepřestane bavit, rodič jim dává abolutní svobodu v domění, že sami nejlépe vědí, co je pro ně nejlepší.

Dítě však potřebuje hranice, my mu je musíme ukázat a vysvětlit. Domluva a nekontaktní řešení jsou samozřejmě preferovány, ale někdy nefungují, zejména u malých dětí. Plácnout přes zadek větší dítě samozřejmě nedává žádný smysl, s tím už je třeba jednat jinak.

Jsme savci - kontaktní výchova je nám vrozená. Jak ta pozitivní (láskyplné obětí), tak negativní (lehký políček). Malé dítě nejlépe pochopí, když ho obejmete, že ho máte rádi a cítí se dobře. Blíží se doba, kdy se budu bát veřejně dítě obejmout, abych nebyl podezřelý ze zneužitî?

Pro ty, co mě nepochopili, ještě jednou a stručně. Jsem proti jakémukoli násilí na dětech, ale ohrazuji se proti tomu, aby lehký políček byl klasifikován jako násilí.

Pane exprezidente, nedá se nic dělat, takový je život. Já se za vás po celé desetiletí styděl též, ale nemohl jsem dělat nic jiného, než se s tím smířit. Říká se tomu demokracie... Nepřekvapuje mě, že máte blíže do Moskvy než do Bruselu (nebo jiného města na západ od nás).

S panem premiérem nesouhlasím v řadě bodů domácí politiky, pokud jde ale o zahraničí, držím mu palce, vašemu názoru navzdory! Nechápu, o čem bychom měli se Slovenskem nyní jednat. Naše zahraniční politika by měla mít jiné cíle, než vést k ničemu nevedeoucí dialogy s demagogem.

Pane Karásku, hoděj do klidu předně sami sebe. Oni totiž předně nevěděj nic o mně. Nejsem sociálně slabá skupina, na státu neparazituju, na charitu přispívám, daně platím spravedlivě a zatraceně dobře vím, co je tvrdá práce. Takže s dovolením budu nadále psát, co si myslím. To si pište i vy, ale nedělejte z lidí tupce.

Mimo jiné znám dost takových, kteří přišli k penězům neeticky, a teď se dnes zaštiťuji spravedlností. A taky znám dost těch, kteří si je vydřeli poctivou prací, ale znám i takové, kteří se jen vezou..

To ovšem bude vždy při jakémkoli systému výběru daní nic z toho není důvodem toho, aby se daně neplatily.

Nikdy jsem neřekl, že s vybranými daněmi nelze hospodařit lépe. To samozřejmě lze a je více než žádoucí pro to něco udělat...

Spravedlnost je samozřejmě podstatně složitější, než jak píšete...

Autor článku se mylně domnívá, že hlavním cílem výběru daní je platit charitu? Ať se každý, kdo daně platit nechce, zkusí spočítat, kolik mu z obecného rozpočtu stát vrátil - školy, silnice a železnice, MHD, zdravotnictví. A pokud autorovy děcka chodí do soukromé školy, na kterou si autor vydělá sám, mohl by zkusit pochopit, že jednou bude benefitovat i z toho, že z dětí jeho souseda, který na soukromou školu nemá, nevyrostou úplní trotlové.

Systém výběru daní má být nastaven tak, aby peníze bral tam, kde jsou, nikoli tam, kde nejsou. Proto je zcela spravedlivé, že bohatší přispívají více, a to nejen přímou úměrou, ale progresivně. V pokročilé společnosti by to měla být i otázka prestiže a uznání, toho je však naše společnost bohužel daleka...

Vážená paní Čechová,

to co píšete, je samozřejmě utopistický nesmysl. Moje dvě děti chodí ve Francii do škol (nejprve základní, poté střední, vždy úplně obyčejná státní škola, nikoli soukromá). Spokojenost ve školní jídelně je založena na tom, že školy vždy měly kuchaře, který měl podmínky, aby připravil dobré a kvalitní jídlo.

Ja bydlím v Praze, firemní jídelny se závozem znám z práce a jsou všechno možné, jen ne levné. A kvalita odpovídá masové produkci.

Jedinou správnou cestou je personálu zaplatit a kuchyni umožnit i jiné služby, než školní stravu. Například jídlo pro seniory nebo do blízkých provozů či kanceláří. Zejm. mimo větší města je dnes problém jít v práci na oběd či si objednat kurýra.

Je dobře vidět, pro koho pan Klaus lobuje...

Pane bývalý prezidente, přeji vám pěknou cestu do propadliště dějin!

Čas denacifikovat Rusko, píšu já!

Z znamená jediné: ZLO

Přesněji: ZLO, které přichází z východu!

Pan Klaus citi, ze jeho moc nad Ceskem slabne, tak kolem sebe kope ze vsech sil. Nejsem sympatizant Piratu, ale pouzit termin nenavist? To je ubohost... Jaky vztah bych pak musel mit ke komunistum ci k SPD? Ale co cekat od cloveka, ktery zaverecnou amnestii dokonale za sebou zametl stopy...