Vidím to asi takhle :
Když jsme byli se sestrou a vrstevníky děti, tak nás též prarodiče někdy rozmazlovali.
V jídle jsme se v ničem neomezovali a taky nám to nikdo nezakazoval, ani nás nikdo nijak neomezoval.
Hlavní jídlo jsme ale jíst zkrátka museli.
Ovšem byli jsme štíhlí až dokonce skoro hubení, vrstevníci jakbysmet.
Bylo to proto, že jsme byli neustále v pohybu jak to šlo, chodili jsme ze školy pěšky z menšího města domů (někdy i jezdili na kole), do školy ráno někdy taky, ovšem ne 100 nebo 200 m, ale několik km.
Pocházím z vesnice a tam jsme se zkrátka pořád pohybovali různé v lese atp., lezli jsme po stromech a neustále jsme někde běhali a jezdili na kole, no tak různě a navíc nás to moc bavilo, na dětství mám krásné vzpomínky.
Též jsme ovšem jako větší museli doma i adekvátně věku rodičům i prarodičům pomáhat, což už se dnes běžně asi nevidí.
Při takovém pohybu se toho pak jistěže hodně spálí, dítě se tak potom nemusí nijak omezovat v jídle.
Všiml jsem si v článku, že tam není ani slovo o tom, kolik má dítě pohybu, kolik toho zkrátka spálí za den v průměru zhruba, kolik zkrátka spotřebuje kilokalorií či kilojoulů (kcal či kJ).
Jen pro orientaci :
1 kostka cukru (5 gramů) má asi 20 kcal, tj. přes 80 kJ.
100 g čistého cukru má 383 kcal, tedy necelých 400 kcal.
Takže se to vše dá dobře spočítat.
1kcal = 4,18 kJ (přibližně 4,2 kJ).
Takže pokud má dítě dost přirozeného pohybu, nemá nadváhu ani není dokonce obézní, tak to je vlastně docela vyhráno i s těmi sladkostmi navíc atd.
No strava má být i pestrá.
No je to celkem ne nic složitého, to pokud jsou děti zdravé.
V článku je vše napsané, rodí se teď velmi málo dětí, oproti socialismu je to bída s porodností.
A proč to tak je, to v článku je napsané.
Navíc chybí určité soc. jistoty a mladí chtějí nejdřív vystudovat, ekonomický se zajistit, cestovat a užívat si života a pak už je na děti v podstatě pozdě a někteří je nechtějí vůbec.
Proto taky nebude mít kdo vydělávat na důchody a výdaje státu, což už platí v určité míře i dnes.
A až začnou do důchodu odcházet silné ročníky Husákových dětí, tak se situace pochopitelně výrazně zhorší.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ještě něco :
Vodu jsme doma pili třeba přímo z kohoutku (byla dobrá a bez chlóru), hořký čaj nám ovšem nechutnal a i ta voda nám pořád nešmakovala a přepila se nám.
Takže čaj jsme pili vždy slazený cukrem a s citronem.
Ovšem nebyla to žádná tragédie pro nás, těch asi 6 až 9 kostek cukru v čaji denně, to jsme jistěže vyběhali a spálili.