Rusové a Finové mají z historie zvláštní rozporuplný vztah: centrum Helsinek svou podobu s Petrohradem nezapře, hlavní třída pojmenována po caru Alexandrovi, ruská tvrz Suomenlinna v přístavu... Imperiální "zimní" rusko-finska válka, v důsledku které zuřivě bránící se Finsko přišlo o Karelii a Rybářský ostrov... Pokračovací válka proti Rusku, kdy generál Mannerheim tancoval na ostří nože mezi kolaborací s Hitlerem a válkou proti Rusku... Podpora osidlovani Laponska 20 let zpět pro ruské občany, protože nikdo jiný by tam žít nechtěl... Finskou ministryni chápu, má dost dobrých důvodů toto prohlásit... A jinak: Helsinki je třeba navštívit, nás Čechy tam mají rádi 🙂
3 roky jsem pracovně v Rusku pobyval, v podstatě žil. A za tu dobu jsem si všiml zvláštnosti ruské mentality u lidí všech vzdělání, stáří, pohlavi... : zbytnělá národnostní hrdost "jsme velký vyvolený národ" smíchaná s pocitem ublížení "nás nikdo nemá rád". Dohromady svetonazor "vsjem pizdets". Pan klavírista to ve svem rozhovoru jen podtrhuje...
Já se Andymu divím, mít ty jeho prachy, děcka víceméně dospělý, teď ještě svobodu od manželky Moniky, tak si dělám cokoliv mě napadne, užívám si život, skvělé jídlo a pití, cestování po světě, dovádění s plavovlaskami, jen proboha ne politiku. A on ne a ne, je to snad nějaká diagnóza? Pokud ano, tak jeho nebo moje?
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Autorka se vysmivá té množině lidí, kteří bezmyšlenkovitě přejímají černobílé "pravdy" každodenně nám servírované. Potud tomu rozumím, a kousavá ironie, která se fejetonem prolíná, mi nakonec přijde docela vtipná. Přesto mám s textem - bezprostředně po přečtení - dva malé problémy. Zaprvé: svět je prostě barevný, a ani "mainstreamová" média takto jednostranná nejsou. Nepochybuji, že naprostá většina "obyčejných lidí" ví, nebo alespoň tuší, že vse takové, jak se píše v novinách nebo vysílá v tv, nutně být nemusí. Stačí, když zajdu do hospody Na Růžku, a vyslechnu si, o čem jsou diskuze a hádky štamgastů = plejáda různých světonazorů. Každý má svou pravdu, a mnohdy je připraven ji plamenně hájit. A zadruhé cítím z řádků jistou autorčinu povýšenost a přesvědčení o své vlastní třeskuté inteligenci. Což sice může být, autorku neznám - ale co sluší úplně každému, je pokora.