Aktivismus nemusím, ale ten nadpis je děsivě zavadějíci. Aktivisté zde upozoznili na nezákonnost, a jak se ukázalo, měli pravdu. Skutečně chce autor článku v lidech navozovat dojem, že špatný je ten, kdo na nezákonnost upozorňuje? Není náhodou na vině ten, kdo nezakonné rozhodnutí vydal? Tedy úřad? Bohužel v praxi je to ještě trochu jinak. Ten, kdo dělá chyby - často úmyslné, protože nechce plnit některé nákladné požadavky zákonů - je investor. Úředník si těch chyb všimne, ale politik, který ten úřad vede, úředníka donutí "to nějak napsat", aby to bylo co nejdříve vydáno, protože se s tím developerem zná nebo je tím stavebníkem sám. A na nadřízeném úřadě může sedět další kamarád.... V téhle situaci vlastně děkuju za aktivismus, který tyhle kartely aspoň trochu omezuje a hlídá. No a pokud by kamarád developera nebo politika seděl i na soudu, tak tomu už se pak říká Rusko.

Žádná pachuť nevnímám. Naopak to byla radost pohledět. O vítězi rozhodují diváci a ti již mnohokrát vyřadili někoho, kdo tancoval lépe, než postupivší. Není to jen o tanci. Je to i o osobnosti, sympatiích, přístupu a možná trochu i o štěstí. Kdyby Oskar působil arogantně, mohl klidně vypadnout v prvním kole, i kdyby tancoval ještě lépe. Jenže on nevypadl a vyhrál. Takže pachuť chápu u těch, kteří zkrátka fandili někomu jinému.

Na co Západ čeká? Proč jen nečinně přihlíží? S každým takovým útokem si říkam, že už se snad někde objeví nějaký nový Churchill, který bouchne do stolu. Už by fakt bylo načase.

No, pro srovnání by mě zajímalo, kolik je ročně zavraždeno (kýmkoliv) mužů. I když se obávám, že i kdyby to bylo stokrát víc než žen, stejně by to bylo i přes dnešní "rovnoprávné" přístupy považováno za menší problém.

Doufám, že po nich půjdou čím dál důsledněji a že se dostaneme na úroveň Rakouska, kde za to zabavují nejen řidičák, ale i auto a kde si skoro nikdo nedovolí dělat přestupky, protože tam skoro každej přestupek chytnou. Na dálnicích je to ještě dobrý, ale to, co se děje na našich silnicích první třídy, je úplné peklo - jakoby 90 byla číslovka, kterou nikdo nezná. Měli by tam stát s radarem každé dva kilometry.

Ach jo, že to někoho baví pořád tyhle věci řešit. Já jsem zase v pubertě nosil elasťákový kraťasy (jakože do školy a tak, nemluvím o cyklistice), a dneska už bych to neudělal, protože dneska už se to nenosí. No, a co? Nesmím kvůli tomu komentovat módu? Nebo podporovat prezidenta?

Ach jo. Člověk by řekl, že už tahle zapšklost pomine. Proč má pořád někdo potřebu dělat z vybraných umělců té doby politické hráče? Jsou snad i dnešní umělci posluhovači dnešního režimu? Moje máma byla dělnice ve strojírenském podniku. Podílela se tím na politice státu? Ve školce a škole jsme měli učitelky a kuchařky. Podílely se i ony na režimu? Měly s tím seknout, aby děti měly hlad a aby se díky tomu režim zhroutil? Měli všichni lidé té doby emigrovat nebo přestat chodit do práce, aby se režim zhroutil? Asi ne, že? To se chce jen po Karlu Gottovi. Všichni se snažili nějak žít a většina z nich byla ráda, že z rádia slyší aspoň tu Lady Carneval. Jak jim v té době pomáhala třeba Kubišová, která pro samou statečnost 20 let hrdinně lepila obálky, místo aby rozdávala radost svým zpěvem? Nebo ti, co utekli nebo zpívali pro 20 lidí někde v katakombách? Asi si žili lepší životy s pocitem, že se nesnížili k nějaké koexistenci s naší zemí a našimi lidmi, ale zemi ani lidem tím nepomohli nijak. Nikdo o nich nevěděl a ke zhroucení režimu taky nepřispěli. Veškrnová byla také uvedena v seznamu signatářů Anticharty (nevím, zda právem), také byla umělecky velmi plodná, bavila lidi. Je vnímána jako posluhovačka režimu? Ne, prostě jen hrála a točila filmy. A Gott zas jen zpíval a bavil lidi. Ti, co típali cigarety o ramena politických vězňů, to byli posluhovači a mnohdy asi i zločinci. Proč do toho ale plést umělce, co jen zpívali a hrali, nebo kuchařky, co jen vařily jídlo?

Jako zní to hezky, ale asi by chtělo trochu oddělit svět horních 10 tisíc, svět nóbl recepcí a státnických akcí na nejvyšší úrovní, pro které tato etiketa zajisté platí do posledního písmene, od reálneho každodenního světa běžných lidí, kde si člověk může sako sundat, kdy chce, kde pod ním má klidně i tričko nebo sako nemá vůbec, kde nejde grilovat v košili s dlouhým ani krátkým rukávem, ale normálně riflích, montérkách nebo v teplákách a v triku nebo ve flanelce, a kde ať už má na sobě cokoliv, nikdo to neřeší a rozhodně neřeší nějaké trapasy.

Mně je z toho úplně zle. Máš koule, jdeš na smrt, nemáš koule, jsi úplně v klidu. To je středověk. Hlavně, že je všude plno kydů o rovnosti mezi pohlavími a zákazu diskriminace na základě pohlaví. Ale když jde do tuhýho, tak skutek utek. Nechutné. Rozhovat by snad mělo zdraví, síla, rozhodnost, odvaha, fyzička..... To jsou věci, které spousta kluků a mužů nemá, a ti ve válce nemají co dělat, a naopak je určitě spousta holek a žen, které je mají, a není důvod je tam nechtít. Fakt je mi zle. Jako by kluci a chlapi byli nějakej podružnej odpad nebo poddruh. Jako přeju Ukrajině vítězství na plné čáře, ale tohle nechutný středověký verbování by si mohli odpustit. Stejně jako u nás bychom si mohli odpustit ty kecy o rušení azylu pro Ukrajince podle toho, jaký mají chromozomy.

Nevím, jak by mi interní kodex, který zavádí tykání, mohl usnadnit život. Tykání s cizími lidmi nesnesu, nenabízím a odmítám. Trvá mi nejmíň půl roku, než u nového kolegy začnu uvažovat o tykaní. Interní kodex by ze mě udělal vyvrhele, protože bych samozřejmě postupoval v jasném rozporu s kodexem. Tykání nebo vykání je o vztahu dvou lidí, firma nebo personální do toho nemají co kecat. Mám v práci vytipováno několik lidí, kteří jsou mnohem výše postavení než já a u kterých se děsím, že mi nabídnou tykání, protože vím, že to odmítnu. K tělu si chci pouštět jen lidi, které už znám a kteří mi jsou sympatičtí. S těmi ostatními se sbližovat nechci a nechci si s nimi ani ulehčovat komunikaci. Používat tykání k říťolezectví také nehodlám.

Čím víc pravicových stran, tím lépe. Třeba se mi tak jednou splní sen, že všechny dostanou pod 5 % a ve Sněmovně nezasedne žádná z nich. Pravice je sobectví, sebestřednost, asociálnost a zlo. Nic z toho do Sněmovny nepatří.

Zlatý plech tlustý 1,3 mm by při váze 80 kg pokryl plochu ani ne 3,5 m². I kdyby nešlo o ryzí zlato, nad 5 metrů se s těmito čísly nedá dostat. Takže buď bude řádově tenčí nebo řádově těžší.

To vůbec nechápu. Ještě beru, že mají obavy povolit Ukrajině posílat západní dálkové střely na Ruské cíle. Ale sestřelovat ruské rakety nad Ukrajinou, to přece Rusko nijak neohrožuje, je to pomoc s obranou, nikoliv pomoc s útokem. Ukrajina není ruské území. Takže pokud Ukrajina povolí polským nebo americkým raketám létat v jejím vzdušném prostoru, nevidím důvod, proč by si tam nemohly sobodně poletovat. A taky nevidím důvod, proč by někoho měl zajímat názor Ruska na to, jak si Ukrajina organizuje svůj vlastní vzdušný prostor. A pokud při tom poletování sestřelí nějakou ruskou raketu, tak Rusko nemůže ani pípnout, protože tam ta jeho raketa neměla co dělat (nemá Ukrajinské povolení). Rusko by pak možná začalo chránit své rakety před sestřelením tím, že by je přestalo posílat do prostoru, kde jim nějaké sestřelení hrozí.

To chce každý normální člověk na tomhle světě.

Sedadlo si sklápím jen v případě, když za mnou nikdo nesedí, protože sám vím, jak je to nepříjemné, když si někdo přede mnou sedadlo sklopí. Vlastně si myslím, že nejlepší by bylo, kdyby sedadla vůbec možnost sklopení technicky neměla. Protože jinak to vede k tomu, že slušní lidé si sedadlo nesklopí. To si sklopí jen sobci, a ti slušní pak jen tiše trpí a ani se neohradí.

Nemám rád násilné zachraňování proti vůli zachraňovaných. To pak nepovažuji za záchranu, ale za zásah do svobody. Tady se naštěstí nechaly přemluvit a šly na tu loď dobrovolně. Takže ok. Pokud bych měl pocit, že mám dost zásob a že dům nespadne, tak by se mi asi taky nechtělo pryč. Asi bych zavřel, zhasnul, vypnul mobil a dělal, že nejsem doma, abych se nuceným zásahům vyhnul. Pokud bych kvůli tomu později přišel k úhoně, byl by to jenom můj problém. A pokud bych si to později rozmyslel a volal o pomoc, měl bych si to zaplatit.

Taky bych skočil. Bez jediného zaváhání. A vlastně bych možná byl ve větším stresu z toho, že mě někdo násilím vytáhne dřív, než se mi psa podaří zachránit, než z toho, že mi hrozí nějaké riziko.

To je fakt sranda, že zrovna toto místo je v Římě tak navštěvované. Zrovna v Římě, kde je nespočet antických památek o 1700 nebo více let starších, nesrovnatelně cennejších a hlavně hezčích, se lidí hrnou ke kýčovitému baroknímu chrchli oplácaných soch. Šel jsem okolí ní a skoro jsem se u ní ani nezastavil. Nestojí za to. To je asi jako kdyby se v Praze turisti namísto Karlova mostu tlačili na mostě Barikádníků.

Já vůbec nechápu, jak to může být půl na půl. Jak to může být tak těsné. Kamala je vlastně jediný relevantní kandidát, ostatní by v normálním světě vůbec nestáli ani za to, aby je někdo zvažoval. Pochopím, že v každé společnosti je pár jedinců, kteří volí nesmyslně. Ale jak může polovina tak velkého národa podporovat zlo, zášť, zrůdnost, malost, sobeckost, necitlivost, asociálnost, násilí, izolaci, nekompetentnost, netoleranci a náznaky náckovství? To přece nikdo rozumný nemůže chtít. Pro to není vysvětlení.

Spolupráce na levicí potřeba je, ale jestli SOCDEM do svého programu začlení nechutné nacionalistické nebo nedej bože proruské postoje, které mají komunisti, tak SOCDEM definitivně skončila. Její jedinou nadějí je být moderní levicovou proevropskou liberální stranou, která musí být trpělivá a pevná ve svých zásadách, a trvale přesvědčovat lidi, že ANO je nesmysl, který nás jen zadluží, protože nechce nikomu brát a současně chce všem dávat (což je ten nesmysl), a že jedině SOCDEM je rozumnou alternativou dnešní asociální, sobecké a pletichářské pětikoalice.