Myslím, že projekt ze začátku myslela vážně a upřímně. Ale také si myslím, že si průběžně nechávala spočítat návratnost projektu, výdělečnost, zkrátka efektivitu a udržitelnost. To také znamená odhadnout roční návštěnost muzea. A myslím, že jí nyní vyšlo, že zkrátka odhadované přijmy z návštěnosti prostě nedosahují na to, aby byl projekt výdělečný a udržitelný. A takový projekt by vlastně jen blokoval jiné možnosti, jak s tou nemovitostí naložit výdělečněji. Jinými slovy myslím, že řeči o věčném odkazu pana Karla Gotta, řeči o tom, jak důležité místo v jejím srdci navěky má, řeči o tom, s jakou láskou projekt připravuje, mohly být myšleny upřímně, ale zkrátka narazily na otázku "Stojí mi ta srdečnost za to, když na tom budu prodělávat?" Takové vyhlídky skutečně mohou negativně ovlivnit zdraví. Hlavně to psychické a finanční. Když vilu prodá, vydělá okamžitě, vydělá hodně a vydělá bez práce. Nemám jí to za zlé. Karel žije v našich srdích a v nesmazatelné hudbě, ne v tom krásném žlutém domě.
Autor článku by si asi měl nastudovat Lateránské smlouvy, které nastavují vztahy mezi Itálií a Vatikánem. Diplomatické styky Vatikánu s jinými zeměmi nesmí Itálie nijak omezovat. Naopak Itálie je zavázána všechny diplomatické návštěvy Vatikánu umožnit, včetně použití jejích cest, letišť a vzdušného prostoru, a je také zavázana zajistit bezpečnost a nedotknutelnost všech diplomatů a politiků, kteří přes její území do Vatikánu a z Vatikánu cestují. Jinými slovy Italský závazek ve vztahu k Haagskému soudu se na jejím území nesmí uplatnit na diplomaty a politiky, kteří cestují do Vatikánu. Jestli by tyto smlouvy Itálie dodžela, to je samozřejmě jiná otázka.
Podle mě je každý muž, s výjimkou rebelů, v době, kdy mu končí puberta, společností zlomen, zkrocen, ustájen. U žen to tak není, protože společenská norma (vztah, rodina, děti, klid rodinného krbu) je nastavena podle nich, podle toho, k čemu přirozeně inklinují. Muži by k něčemu takovému přirozeně nikdy neinklinovali, jejich přirozeností je bloudit po světě, poznávat a budovat nové věci a rozsévat své geny všude, kde se to povede. Všimněme si, kdy je kluk považován za dospělého - když přestane být sám sebou a začne akceptovat to, co je od něj očekáváno. To je ten první bod zlomu, kdy společenská norma začne být naplňována. Žena dostane to co přirozeně chce, a muž je přesvědčen, že to, že jí to všechno financuje a zajišťuje, je to, co ho dělá správným mužem. Vše funguje, jak se očekávalo. Krize středního věku není nic jiného, než druhý okamžik zlomu. Okamžik, kdy mu to všechno dojde. Kdy mu dojde, že celý svůj dospělý život nežil podle svého, že jen plnil normy a očekávání, která nebyla jeho. A logicky to chce změnit a co nejvíc toho dohnat. Ale ono už to moc nejde a dožene jen zlomek toho, co by chtěl.
Tak je pravda, že ty motýli z Národní třídy dělají trochu Disney land a že památkáři, kteří to schválili, asi fasují nějakou drogu, aby zvládli přenést přes své svědomí, že museli lehce potlačit svoji odbornost na úkor splnění politického pokynu. Na druhou stranu Národní třída není Karlštejn nebo Hradčanské náměstí, a ti motýli nejsou žádná odpornost (kupodivu, vzhledem k autorovi), takže myslím, že bychom je mohli považovat za celkem zajímavé zpestření a že se to pár let dá vydržet. Problém je spíš v tom, že lidem nikdy nevadí samotná stavba, instalace nebo zvolená podoba. Lidem vždy vadí jedině ta samotná změna, ten okamžik změny. To, že to tam nikdy nebylo a najednou to tam je. A jelikož už to tam je, tak to nejrizikovejší období už mají motýli za sebou. Teď reálně hrozí, že vznikne názor, že to tam patří a že to tam má zůstat napořád. Protože případné odstranění je změna. A ke změnám mají lidi odpor. Na to dojela Kaplického chobotnice. Když se stavěla Eiffelovka, byl proti ní odpor, ale kdyby se se měla nyní bourat, Paříž by byla v plamenech. Stejné to je s mostem přes Vltavu na Suchdole - teď je tam odpor, ale až most bude, bude klid. Takže bych se nedivil, kdyby motýli už nikdy neodlétli. A na závěr, sovětská vojska tu byla cca 23 let. Čili jejich pobyt měl začátek i konec. Jestli to nebylo dočasné, tak teda asi špatně chápu dočasnost.
Bože, my se všichni chováme tak ostudně. Ukrajina potřebuje 1000x větší podporu, vojenskou, materiální i finanční. Aby prostě vyhnanala ty barbary ze svého území a nepadla na kolena. Reformy, korupce, postavení menšin atd. - to jsou teď všechno podružné věci, které teď není čas řešit. Když se hledá cesta, jak zvýšit pomoc, trvá to měsíce a roky. Ale když se chce pomoc omezit, najde se jakýkoliv malicherný důvod a omezí se to hned. Proboha zapadní svete vzpamatuj se!! Rusko vyhrává a ty jen nečinně přihlížíš!!
Zvýšení daní může být velmi dobrá věc, aby například nechyběly peníze na školy a učitele, na zdravotnictví, na policii a bezpečnost v ulicích, zkrátka na to, aby dobře fungoval stát a nabízel lidem kvalitní zázemí a služby. Daleko podstatnější je, jak se to zvýšení nastaví. Tato vláda zvedala daně sice jen málo, ale zato velmi špatně, protože se úmyslně zaměřila na plošné daně a protože zvedala všem lidem. Takže pokud chtěla vybrat třeba 1000 Kč na osobu, udělala to tak, že 1000 zaplatí nějakej chudák děda, co si rozmejšlí každou korunu, a 1000 zaplatí i multimilionář, kterej si nějakého zvýšení ani nevšimne. Ano, neříkám to úplně přesně, ale chci říct, ten princip je prostě špatně. Peníze je třeba vzít tam, kde jsou a kde to nikoho nebude existenčně bolet, a ne tam, kde jich už teď je málo. Když někomu, kdo má 2 miliardy roční zisk vezmu polovinu, pořád zůstane miliardářem a pořád bude mít na bydlení i na jídlo. Tam je potřeba danit. To by ale lidi nesměli volit pravicové asociály, sobce a oligarchy. Na druhou stranu, co lidem zbývá, když se jediná normální levicová strana přidá k náckům a totalitním vyvrhelům...
Kroky paní Malačové jsou pro mě obrovským zklamáním. Vkládal jsem do ni naději, její politické názory se mi vždy velmi líbily. Když se stala předsedkyní socialistů, měl jsem upřímnou radost. Veřil jsem, že se pod jejím vedením voliči vrátí od nesmyslných experimentů typu ANO k normální konstruktivní levicové straně. Bohužel paní Malačová měla kromě možnosti vybudovat moderní, západní, progresivní, kosmopolitní rozumnou levicovou stranu i druhou možnost, a to chytit se nesmyslných témat jako je nacionalismus, jako je názor, že pokud je někdo napaden, tak se nemá bránit a hlavně se mu nemá pomáhat, a tím ze zbytků strany udělat další ze tříprocentních zakazáníhodných Hitlerem inspirovaných uskupení, a tím stranu zničit. Nevím proč, ale zvolila druhou možnost. Takže o co byla větší očekávání, o to je nyní větší zklamání. Naděje na zářnou budoucnost strany jsou nyní mnohem dál. Zatímco před Maláčovou zbývalo se trpělivou prací pomalu během jednoho dvou volebních období odrazit ode dna, po Malačové bude kromě toho nejprve muset strana vstát z popela jako Fénix, čili budoucnost strany se dostává do roviny zázraku. O Lubošovi nemluvím, ten byl vždycky jako korouhvička a plácnul by si s každým, kdyby z toho něco měl. Ten by šel i za orálek.
I když jsem rád, že máme prezidenta Pavla, v téhle otázce se s ním nedá souhlasit. Může asi nejmenovat někoho, kdo je morálně, trestně nebo lidsky nezpůsobilý k práci ministra. Ale nemůže nejmenovat ministra kvůli odlišným politickým názorům. Mimochodem, ten titulek je opět velmi tendenční. Je v něm jen půlka pravdy. Druhá půlka zní, že ti, kteří Zemana za jeho obstukce při jmenování ministrů peskovali, to dnes Pavlovi schvalují. Podle mě prezident musí jmenovat navrženého ministra (pokud to není zločinec), a tahle povinnost se týkala jak Zemana, tak i Pavla, a stejně jako neměl Zeman právo na veta, nebude ho mít ani Pavel. Rozdíl je v tom, že tentokrát se to (aspoň doufám) dostane k Ústavnímu soudu, pokud ta situace znovu nastane, a ten to jednou pro vždy rozlouskne.
Pro armádu není nic lepšího než naprosto demotivovaný voják, který bude vybrát loterií.
Pro mě není nic horšího, než když jeden člověk musí povinně takovou věc podstoupit, ovlivní mu to celý život a v době války třeba i o ten život přijde, a při tom všem ví, že je všude kolem spousta lidí, kteří takovou hrůzu vůbec podstoupit nemuseli prostě jen proto, že nemají pindíka. Nic není vic demotivujicí - já musím nasadit život a jiní si válí šunky.
To je zajímavé, ročně se u nás rodí plus mínus 100 tisíc lidí. Takže dva ročníky znamenají zhruba 200 tisíc lidí. Článek zmiňuje jen polovinu. Že by se nakonec branná povinnost netýkala úplně všech lidí? Že by byli povoláváni podle nějakého diskriminačního kritéria jen někteří, co budou povinně nasazovat životy, zatímco jiní mohou zůstat vysmátí v klídku doma? Kde je ta vyzdvihovaná rovnost?
Takovému premiérovi i jeho voličům je bohužel potřeba přát, aby se Maďarsku stalo to, co Ukrajině. Jedině tak snad pochopí, jak moc je potřeba se bránit, jak moc je potřeba podpora od spojenců apod. I Orbán by v takové situaci prosil na kolenou o mezinárodní pomoc a odmítl by okupační síle ponechat jakoukoliv část Maďarska. Pak by snad Zelenského pochopil a nezpochybňoval by mezinárodně uznané hranice.
Tak to je konec. Poslední naděje, že bychom tu měli nějakou normální liberální prozápadní levicovou stranu pomalu vyhasíná. Roumný volič bude mít těžkou volbu. Bude to volba mezi asociály a prospěcháři ze SPOLU, kteří ale mají rozumnou zahraničně politickou orientaci, mezi populisty, kteří sice ze sociálního hlediska udělají pro lidi cokoliv, ale zase zrujnují rozpočet, naši budoucnost i naši pověst v cizině, anebo mezi nácky, kteří zrujnují všechno. Zbývají STAN a Piráti, ale to taky není žádná sláva. Nevím no. Babiš prostě SOCDEM zničil a jestli zrealizuje svůj program, aniž by pořádně a progresivně zvýšil daně, tak nás dovede do pekel. A jestli to bude s automobilisty nebo okamurovci, tak asi už ani nebude cesty zpět.
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Udivuje mě, že demokracii nejméně chápou ti, kteří ji nejvíce uctívají. Demokracie je svobodná volba zvolit si kohokoliv. Třeba Orbána, Trumpa nebo Babiše s Okamurou a s Konečnou. Demokracie je možnot zvolit si komunisty. Dokud máme demokracii, je potřeba výsledky voleb vždy s pokorou respektovat. Můžu být z výsledků zklamaný, můžu s nimi nesouhlasit, ale vždy je musím respektovat. Kdo je nerespektuje, není demokrat! Vítěze vždy musím uznat za svého premiéra, za svého prezidenta, podle toho, o jaké jde volby. Jinak nejsem demokrat. Dokud platí, že za 4 roky mohou svobodně lidé ve volbách vystavit vládě vysvědčení a případně vyměnit garnituru (nebo po 5 letech v případě prezidenta), tak demokracie trvá a obstála. Teprve pokud by si vládnoucí většina dovolila rušit volby, omezit pasivní nebo aktivní volební právo, nebo nějak jinak významně měnit ústavu, tak teprve potom můžeme o demokracii přijít. Proto máme Senát, bez jehož souhlasu nemůže vládní většina ústavu změnit, ani kdyby měla ve Sněmovně všech 200 hlasů.