Jednou jsem požádal myslivce, aby odstřelili lišku, která celé vesnici plundrovala drůbež. Když jsem se za měsíc zeptal, jak pokročili, bylo mi řečeno že ji ani koutkem oka nezahlédli. Co na tom, že jsem ji každé ráno cestou do práce potkával. Čuměla na mě, jako by chtěla říct : " tak co, kolik máš ještě slepic ?" Nakonec to vyřešilo něčí auto.
A stále se zapomíná na děti a vnoučata. Jsou státy, kde žádný starobní důchod neexistuje. O seniory se stará rodina. U nás je to spíše obráceně a prarodiče fungují jako kasička, z které občas čerpá celá rodina.
Moje babička říkala jednu velkou pravdu. Že rodiče uživí klidně i deset dětí, ale deset dětí neuživí jedny rodiče.
Běžně používám Lens a to i při houbaření. Ale sbírám jen houby, které bezpečně znám. Aplikace pouze uspokojuje mou zvědavost. Vždy mě zajímalo, co je to za houby. Dokonce se snažím identifikovat některé hřiby. Většina lidí pozná jen hřib smrkový , kováře a babku. Vše ostatní je prostě nějaký hřib. Takže aplikace při houbaření a pohybu v přírodě nezavrhuji. Ale chce to taky zapojit rozum.
Pamatuji naprosto příšerné obědy ve školní jídelně. Maso tak tuhé, že jsme ho museli polknout v celku. Univerzální omáčka z prášku byla norma. Ovoce téměř žádné. A přesto jsme měli jen dva spolužáky s nadváhou.
Tím nechci bagatelizovat význam školní stravy, ale problém je jinde. Pokud má dítě v 10ti letech 60 kilo, je potřeba vést rodiče k zodpovědnosti. Jedná se o trestuhodné zanedbání péče o dítě.
0
Sledujících
1
Sleduje
0
Sledujících
1
Sleduje
To jsem zažil na střední. Taky jsem se negativně vyjádřil k oslavám VŘSR a podnikl " sabotážní akci ". Ta spočívala v odstranění vlajky SSSR a její uskladnění tam, kam patřila. Do popelnice. Byl jsem zadržen policistou v civilu a skončil u výslechu. Naštěstí to bylo v roce 1989 a já byl amnestován. Přeji normálním lidem na Slovensku hodně pevné nervy. Ono se to přežene a bude lépe.
1 odpověď