Je až s podivem, kterak mohli (a stále mohou) brát voliči vládních stran Fialu vážně a akceptovat představu, že se jedná v jakémkoli smyslu o rozumného a "nepopulistického" politika, pokud stabilně vypouští do éteru formulace, které neobstojí v prvním kontaktu s realitou.

V rozhovoru například drmolil: "Neřekl jsem 'průměrná mzda v České republice nebo průměrná mzda v Německu'. Neříkám, v které části, kde, jaké platy. Nabídl jsem vizi, za kterou stojím." - V překladu do lidské řeči se tedy premiér nechává slyšet, že pokud bude opět zvolen, budou mít někteří lidé v neupřesněném počtu v blíže nespecifikované části republiky mzdy srovnatelné s některými německými, přičemž toto má být onou "vizí" vrcholného politika. Doslova na úrovni "zvolte mne, načež se někde někdo bude mít nějak".

Fiala se v rozhovoru dušuje, jak se údajně snaží vnést do politiky klid a racionalitu, aby v tomtéž výstupu vypustil v odpovědi na dotaz, co podnikne, pokud se mu nepodaří splnit cíle, jež si vytyčil: "To nevím. Neumím tak přemýšlet, nemám žádné plány B. Mám vždy jenom ten plán, který považuji za nejsprávnější, a ten se snažím uskutečnit." - To je bezesporu typický příklad racionálního, strukturovaného a politicky zodpovědného myšlení: Žádný kontingenční plán, ani náznak záchranných mechanismů pro případ krizí, ostatně taky nač? Mohou s koaličními partnery klidně zdupat úplně vše, na co jen sáhnou, když jim to nakonec zodpovědný pravicový (a "hodnotově orientovaný") volič - příslušník "vzdělaného a náročného elektorátu" - opět hodí, a to nezávisle na hospodářských a jiných výsledcích.

Na velkých snech nemusí být samo o sobě nic špatného, ale obecně ve společnosti přeci jen ještě panuje úzus, že o ty mokré se s veřejností nedělíme, přičemž především politicky činné osoby by řečenou zvyklost mohly mít na paměti.

Apologetický článek, který ve výsledku vyznívá stejně absurdně, nakolik vyzněl samotný Fialův výrok. Chápu, že se člověk tu a tam zastane i nepříliš smysluplných výstupů svého oblíbeného politika, ale snažit se mermomocí skrz jakýsi "alternativní výklad" v očích čtenářů přetransformovat řečenou zhovadilost v pouhý přeřek, který s sebou má ještě ke všemu nějakým způsobem nést optimistickou myšlenku a náznak "politické vize", je pouhým propagandistickým šílenstvím.

Ve článku je krapet zmatek s číslováním důchodových pilířů: Nečasova vláda nezavedla třetí, nýbrž druhý, který byl pak jinou garniturou (zcela po zásluze, pokud se vezme v potaz, o nakolik nepovedený experiment se jednalo) zrušen.

Co se týče "stabilnějších" penzijních aranžmá v jiných zemích, ve vyspělém světě je v zásadě zvykem, že se deficity důchodového systému narovnávají skrz státní rozpočet, který bývá díky třeba i jen lehké daňové progresi schopen celou záležitost finančně utáhnout. U nás se k zavedení smysluplné progrese žádná z vlád - tím spíš, že v poslední době je jedna za druhou pravicová - nedokáže rozhoupat, a potom to podle toho taky vypadá.

Jaroslav Král velmi často a tuze rád produkuje články ryze provokativního charakteru, přičemž spoléhá, že právě výše zmíněné ražení jeho příspěvků zajistí dostatečnou čtenost, což se taky reálně děje. Autorovy stati bývají zcela tendenční, postrádají perspektivu z hlediska smysluplného srovnání režimů (např. uvádí, že za socialismu práce "nedávala smysl" a "byla umělá přezaměstnanost", ale už nebere v potaz, že i v dnešním systému existuje celá řada v zásadě nadbytečných pracovních pozic, u nichž pracovníci vykazují minimální výkon - typické například pro nejeden kancelářský post nikoli pouze v rámci korporátního sektoru; není však divu, že autor nemůže mít takovýto vhled, když se ještě sám práce neuchytil), navíc v nich dochází k záměrnému zkreslování statistických výkazů skrz "osobitý výklad": Dnes kupříkladu padlo, že "průměrný plat v roce 1960 činil 1400 Kčs, v roce 1990 se zvýšil na 3300 Kčs", z čehož by se člověku chtělo implicitně usoudit, že po devadesátém se situace skokově zlepšila, ovšem jaksi se (záměrně) "pozapomnělo", že již v roce 1988 průměrný plat přesahoval 3400 korun.

Za celkovou dobu, co pan Král na Médiu přispívá svými "řádně ozdrojovanými" vhledy, se mu zdařilo vytvořit již povážlivou řadu skvostů z žánru alternativní historie, přičemž zrovna tento není žádnou výjimkou. Říkám si, kdy se už konečně odhodlá vydat ucelenou sbírku svých textů, neb fantastická literatura domácí provenience v posledních letech přeci jen pokulhává.

Co se týče samotného autorova příspěvku, z řádků vyplývá, že vyjma ideologizace a propagandy se školství údajně mělo vyznačovat nízkou kvalitou, přičemž reálné předávání vědomostí snad ani nemělo představovat cíl výuky. Možná tomu tak bude, ale o to více mi potom připadne nepochopitelné, že jsem za svůj život potkal až podezřele mnoho lidí s nižším vzděláním nabytým z dob socialismu, kteří se stranou různých praktických (dnes již takřka zapomenutých) dovedností dokázali pochlubit i znalostmi z oblasti geografie, historie, matematiky, fyziky, literatury, jež nezřídka převyšovaly úroveň vlastní dnešním vysokoškolákům. Na jedné straně se nabízí vysvětlení, že všichni oni havíři, elektrikáři a jiní praktikovali po robotě samostudium za cílem stát se "renesančními lidmi", na straně druhá pak možnost (k níž bych se osobně přikláněl přeci jen o cosi více), že vzdělávací systém minulého režimu - vzdor všem svým neduhům - nebyl ani zdaleka tak marný, jak se pan Král snaží čtenářům podsouvat.

Autor (vlastními slovy) zmiňuje údajnou "ztrátu efektivity a výkonnosti československého zemědělství" za minulého režimu. Reálně za socialismu v sektoru agrikultury došlo k natolik znatelnému "poklesu výkonnosti", že jsme před převratem v roce 1989 byli ve výše zmíněné oblasti zcela soběstační a nemuseli se za cílem uživení místní populace spoléhat na dovoz ze zahraničí. Oproti tomu v současné době se můžeme pochlubit tak "efektivním" zemědělstvím, že by u nás v případě zastavení importu vypukl drobnější hladomor (a ani by nepomohlo, kdybychom se v zájmu tlumení jeho negativních dopadů odhodlali sníst třeba samotného pana Krále).

Jak vidno, autor opět nezklamal a podařilo se mu navázat na dříve nastavený kvalitativní standard. Nutno ocenit, kterak pan Král vždy zvládne do svých výtvorů zakomponovat určitý "vtípek navíc", jehož prostřednictvím pozvedne již tak značně komickou hodnotu celé stati - v tomto případě se jednalo o zahrnutí "Výpovědi rodinných příslušníků autora" do seznamu zdrojů. Ještě býval mohl řečený výčet doplnit položkou "Bujná představivost liberálně orientovaného autora".

Dal jsem si tu (neproduktivní) práci přečíst nejen autorčin text, ale i její poměrně dlouhý popisek - chtělo by se říci "chvalozpěv na sebe samou" - na profilu. Nehodlám rozebírat jednotlivé osobní a jiné kvality či stinné stránky Václava Havla, ale jedno bych si přece jen troufl říci: Spolu s autorkou jsou zhruba stejně velcí "umělci" a myslitelé" (byť Havel, pokud mne paměť neklame, netrpěl potřebou při každé příležitosti předzásobit publikum představami o sobě samém, což se o autorce prohlásit nedá, jelikož její konstantní výslovné upozorňování na utkvělý dojem o vlastní inteligenci a schopnostech představuje do úmoru repetitivní vzorec patrný na každém jejím článku).

Další z řady hodnotných vstupů autora, který se identifikuje jako zdatný "fact checker", urputný bojovník za pravdu a kategorický oponent populistických apelů na emoce, jenž před časem na Médiu mimo jiné sepsal emocí prostý, zcela objektivní a nikterak provokativní skvost s titulkem "Máme zavírat dezoláty do vězení?"

Ve článku je uvedeno: "Počty ale rostou i celkově. Před deseti lety pobíralo v Česku invalidní důchod kvůli psychickým problémům jen něco málo přes 1000 pacientů. V loňském roce už toto číslo dosahovala na 1600."

Překlep "číslo dosahovala" na konci citované pasáže samozřejmě pominu, nicméně úryvek je nesprávný především po faktografické stránce, jelikož se řečená čísla vztahují ryze jen k osobám do devatenácti let věku - koneckonců, jeden z odkazů uvedených ve zdrojích obsahuje tabulku, v níž je explicitně psáno, že invalidní důchod celkově pobírá v republice v souvislosti s duševními problémy přes sto tisíc lidí. Do budoucna bych doporučil trochu lepší práci s textem.

Pan Urbánek se ve svém textu dělí mimo jiné i o informaci, kterak je "jedenáct let po klinické smrti". Když vezmu v potaz kvalitu idejí zprostředkovaných v řečeném příspěvku, docela bych mu v tomto konkrétním ohledu věřil.

Autor správně předpokládá, že si Andrej Babiš jeho "vzkaz" nikdy nepřečte. V tomto ohledu řečenému politikovi nepokrytě závidím, protože mně těch pár minut života zbytečně ztracených četbou onoho "dopisu" už nikdo nevrátí.

Článek samotný pro jeho krajní tendenčnost a zavádějící charakter snad netřeba obšírně komentovat, každopádně pro zajímavost vřele doporučuji nahlédnout do historie dřívějších článků pana Havelky - už samotné nadpisy v zásadě představují navýsost unikátní panoptikum bizarnosti.

Přiznám se, že příspěvek autora mne sám o sobě nechal víceméně chladným - koneckonců, vzhledem k tomu, jaké skvosty má člověk tu a tam čest pročítat právě na Médiu, už tak nějak časem otupí vůči textům, jež si berou za cíl čtenáře především "šokovat" a vzbudit kontroverzi.

Nedokážu se však nepozastavit nad úhrnnou podobou a obsahem bakalářské práce, z níž autor mimo jiné vycházel (zdroj č. 1 pod článkem), jelikož mi subjektivně nepřipadá, že by splňovala požadavky dříve kladené na tento typ akademického textu. Tím se nesnažím tvrdit, že by každá (a zvláště pak bakalářská) absolventská práce musela být přímo přelomová a podstatným způsobem rozšiřovat vědecké paradigma, nicméně přece jen bych býval čekal něco více, než jen triviální (a ještě ke všemu krátký) kompilát. Nu což, požadavky se asi v průběhu let změnily ve prospěch hladkého průchodu studiem.