Jakékoliv aktivity lidí řešit problémy jsou dobré, ale prosím nedělejte z toho genderový problém. To, že úřednice ve spolupráci s justicí chybují není otázka pohlaví, ale jejich rozhodnutí komu budou či nebudou pomáhat. Mrzí mě, že násilí od žen i vůči dětem je něco co se vidět nechce.

Ale jsou stejně otřesné případy i naopak, které jsou mnohdy mnohem hůře řešitelné. Když to otočím, pokud se ve stejné situaci ocitne otec má mnohem menší šanci, kde žádat o pomoc. Otec těžko může utéct s dětmi a žádat ochranu. Otce těžko sociální pracovnice v intervenčním centru, či nezisku přijme jako oběť s dětmi. A to i když nebude existovat korupce a jiné vazby mezi matkou a orgány.

Ze zkušenosti mohu pouze konstatovat, že policie ani SPOD (a dnes po privatizaci sociálně právní ochrany= kdy své vyjádření může napsat kdokoliv kdo si založí NO a zapíše si jednoho sdíleného sociálního pracovníka, který je u více organizací) avšak ani soudy nejsou zcela kompetentní řešit tyto případy. Pak se už jen jedna instituce odkazuje na druhou.

Avšak všem, kteří tu křičí o přehnané angažovanosti učitelek, doktorek a podobně, bych chtěl vzkázat, že jako rodič jsem radši, pokud se bude řešit malichernost, která se vysvětlí, než když dítěti nikdo nepomůže.

Proto, aby se věci daly řešit, však musí být odpovědní lidé schopni to řešit. A tuto kvalitu bez toho, že lidé jako ti co se zde o něco snaží, nedostaneme. Bohužel, ať se jim podaří cokoliv, vybojují to pro jiné. Jejich dětem to těžko může vrátit čas dětství. Takže držím palce, aby se podařilo dosáhnout jakéhokoliv posunu.

Pokud mezi tyto dva mlýnské kameny budeme házet další a další děti, těžko se něco změní.

Bohužel se bojuje o to, aby se každá ze skupiny zbavila odpovědnosti.

Jak píše autorka '' učitelé mohou pouze usměrňovat a kladně působit. '' co jiného je výchova? Od školky jsou učitelé stejně důležitým prvkem výchovy jako rodiče.

Rodiče řeší problémy ve školách a učitelé zase řeší problémy u rodičů. Ze škol jsme udělaly uzavřená zařízení především pro rodiče. Místo komunikace povely a jinak nic (jsou výjimky). Zatímco dítě musí přecházet z jednoho tábora do druhého. Vím co to je když dítěti ubližují ve škole a co to je neschopný učitel. Ale taky, že učitelský stav je jen výkroj ze společnosti. Má také svoje problémy jak osobní tak profesní. Bohužel (i tím že se bral kdokoliv kdo našel odvahu si stoupnout před tabuli) ne všichni z nich však mají kompetence vypořádat se s veškerou odpovědností. Rodiče na druhou stranu žádné předpoklady mít nemusejí o to více však je třeba výchova k občanství zřejmě posilovat jinde. A kde myslíte že to může probíhat?

Takže pokud už máte odvahu učit, berte toto poslání se vším všudy. S nezvladatelným dítětem i rodičem může učiteli pomoct již dost věcí které by mu měly být dostupná.

Pokud o nich neví je třeba se obrátit na ředitele a řesit jak je nastavené u nich ve škole.

Pokud je něco špatně, těžko to řešit převýchovou rodičů.

Vic rozvahy a řešit věci ku prospěchu znamená soustředit se na problémy, které můžu a mám řešit. Rodič doma a učitel ve škole. A pak společně to co se týká žáka.

Když se dostane věc k soudu, už se nehledá dobré či správné řešení.

Soudí se lidé o něco. Většinou jedna strana o jednoduší řešení fungovani po rozchodu. A druhá o udržení kontaktu s dětmi. Většinou vyhraje ta drzejší.

Protože pokud si to matka nebo otec chtějí zjednodušit, ani vysouzená střídavá péče nezaručuje tomu druhému, že vše bude fungovat a budou moct svůj čas s dětmi trávit v pohodě bez stresu.

Rozumný rodič se chce domluvit.

Pokud je případ u soudu minimálně jeden se domluvit nechce. Tady soud ani zákony nic nevyřeší.

Ty děti měly ty stejné rodiče už před soudem. A tady těm dětem těžko pomoci. Bohužel spolu s úředním systémem to dohromady proto, aby se dařilo soudům co nejlépe rozhodovat, to také moc neklape.

Ale pokud už máte názory, jak by se mělo co rozhodovat, doporučuji každému navštívit nejbližší okresní soud (všechna jednání jsou veřejná) a pak si uděláte obrázek a můžete si zkusit jak by jste rozhodovali vy. Někdy by jste to dítě nedali ani jednomu. A někdy se podaří dohodu uzavřít na místě, místo rozsudku. Vždy je lepší pomáhat kolem sebe, než radit státu jak má co dělat.

A všem, kteří se tu rozčilujete nad institutem střídavé péče a máte tu možnost být se svými dětmi nebo vnoučaty, věnujte se raději jim.

Potřebujeme se spíše věnovat výchově než řešit jak si své poměry vyřeší rodiny, kde něco zřejmě již od základu nefunguje.