"Všechny holky nejsou matky Terezy. Někteří chlapi jsou dementi." Není tohle Vaše tvrzení sexistické, paní Třeštíková? Takže podle Vás většina žen je samaritánská, část žen a většina chlapů nejsou samaritáni ani dementi a část chlapů jsou dementi. Takhle zobrazujete společnost? Proč nenapíšete "Všichni lidi nejsou svatí. Někteří jsou dementi." ?

Když už porovnáváte sedm zlatých Američanky Simone Biles s devíti zlatými, která získala Ruska Larisa Latynina, co kdybyste připomněli, že sedm zlatých (a čtyři stříbrné) medailí na olympijských hrách získala i Češka Věra Čáslavská? Ta je stále druhou nejúspěšnější olympijskou gymnastkou, Biles je až třetí se sedmi zlatými, dvěma stříbrnými a dvěma bronzovými medailemi. Čáslavská je šestou nejúspěšnější ženou v historii olympijských her.

Otec naší dvojnásobné olympijské vítězky se jmenuje Siniakov. Smíříme se s tím, že má Kateřina v občance napsáno Siniaková, nebo ji přinutíme přejmenovat se na Siniakovovou (podle vzoru Těreškovová)? Máme v tom docela tradici, spisovatele Otto Poppera jsme v temné době naší historie přinutili přejmenovat se na Otu Pavla. Jen tak dál, komolme lidem jména! Češi, do toho!!

Kdo tu označuje název ČESKO jako "průjem zlegalizovaný novináři a přitroublými politiky" (před chvíli Milan Holeček), nerespektuje, že tento název je legální normou od roku 1993, kdy jej jako jednoslovnou variantu názvu našeho státu schválil k tomu vládou pověřený Český úřad zeměměřičský a katastrální. Může s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím může dělat. Jednoslovný název státu potřebujeme a naštěstí ho novináři, politici i sportovní svazy používají. Je to praktické.

Co se týká přechylování ženských příjmení, je to věc v mezinárodním kontextu nepraktická, v principu sexistická (naznačuje, že žena je manželovým majetkem) a při přechylování nečeských nepřechýlených jmen i neuctivá. Nikdo by neměl mít právo komolit druhému jeho jméno, ani pravidla českého pravopisu, která v tomto bodě zamrzla v čase, zatímco od posledních let komunistického režimu vesele fonetizují (a tím rusifikují) klasická slova latinského nebo řeckého původu. Psát "filozofie" je barbarství.

Vladimír Brabec natočil v devadesátých letech zhruba stejně filmů jako o dekádu dříve, pokračoval v hraní v divadle. Takže ho role v estébácké agitce 30 případů majora Zemana určitě profesně nezničila, na rozdíl třeba od Marty Kubišové, která si díky soudruhům 20 let ani neškrtla. Seriál mu naopak zřejmě pomohl u soudruhů, kteří rozhodovali o obsazování pozdějších rolí. Obhajoba Brabce, že prý nevěděl do čeho jde, je nesmyslná. Seriál se od počátku jmenoval "30 případů...", bylo tedy jasné, že po prvních deseti dílech přijdou další. Už v první sérii v epizodě "Vrah skrývá tvář" je odporným způsobem lživě předveden případ Babice, během něhož režim umučil nevinného faráře Toufara a zničil životy řadě soukromých zemědělců a jejich rodin. Takže Brabec určitě od začátku věděl, jak moc se ďáblu zaprodal. V seriálu je farář pochybná negativní postava s černým svědomím.

Možnosti státu chránit své občany v cizině jsou dány mezinárodním právem. V tomto případě to jsou dvě Vídeňské úmluvy. Nedávají našemu státu v tomto případě prakticky žádnou pravomoc něco změnit. Náš stát může žádat, prosit, protestovat, navrhovat. Nemůže nikoho v cizině dostat z vězení. Neznáme soudní spis a všechny okolnosti případu, tedy za co pana Kašpárka tak dlouho drželi za mřížemi, jaké případné přitěžující okolnosti tam byly. Zdrženlivost v rychlých úsudcích je namístě. Mýlí se ten, kdo tvrdí, že cizí stát nemá právo zadržet podezřelému z trestného činu cestovní doklad. Cizí stát má v souladu se svými zákony vždy právo omezit kohokoliv na svém území na svobodě, včetně svobody pohybu nebo svobody vycestovat, a to i formou odevzdání pasu nebo náramku s GPS signalizujícího pobyt mimo vymezený prostor domácího vězení. Právo v Indii a jeho výkon se někomu nemusí líbít, ale nezbývá, než ho respektovat a našim občanům v Indii pomáhat v mezích tamějšího práva. Připomínám, že i v našem státě bylo do roku 1989 trestné překročit jeho hranici bez dovolení, a to s trestní sazbou dva roky nepodmíněně.

Každý je odpovědný za své činy a jestli tento pán porušil indické zákony, měl si za své peníze najmout kvalitního právníka, který by ho z toho vysekal. Je mi ho líto, že dostal takový flastr, ale já mu tedy ze svých daní na jeho dobrodružství přispívat nechci. Je správné, že teď bydlí v hotelu za své peníze. Moc mě nedojímá, že je tam teď takový hic, že vystrčí nos až večer, Vždyť to si mohl zjistit dřív, než tam ilegálně odjel. Ať mu ambasáda pomáhá v mezích svých kompetencí, což podle článku chápu, že snad dělá. Naše velvyslanectví v Indii nemá žádnou pravomoc změnit tam výsledek soudního jednání nebo vyreklamovat odsouzeného z vězení. Všichni snad slyšeli o desítkách popravených cizinců za pašování drog v Asii. Jejich vlády, třeba australská, protestovaly a prosily, ale nebylo to nic platné.

Iveta Bartošová po sobě zanechala hlavně memento. Navzdory neutěšenému rodinnému zázemí se dokázala prosadit a poměrně dlouho udržet na výsluní jako produkt hudebního průmyslu. Dostala do vínku tělesnou krásu a pěvecký talent, oboje bohužel promarnila a utopila v alkoholu. Svůj osud měla ve svých rukou, ale naprosto to nezvládla.

Všem kdo se trefují do autora článku za to, že neznají jeho jméno a že toho v životě nedokázal tolik jako Iveta Bartošová: Všeobecná známost autora ani mistrovství v kritizovaném oboru nejsou kvalifikací pro sepsání reflektujícího článku. Naopak, hudební tvůrci nebo interpreti samotní jsou často příliš sebestřední, nekritičtí a nepotističtí na to, aby byli dobrými kritiky ve vlastním oboru. Milan Tesař jako píšící autor (novinář, spisovatel a scénárista) přece jen cosi dokázal. Podle mě obohatil českou kulturu a společnost víc než nebohá paní Bartošová. Kdy jindy než při jejím výročí nasvítit její stopu i z jiného než obdivného úhlu.

Nechápu, proč pro pražské SPZ nejvyužili zatím nepoužívanou kombinaci tří počátečních písmen před mezerou násedovaných čtyřmi číslicemi za mezerou.. Dobře se to pamatuje a vydrželo by to stejnou dobu. Při využívání 22 písmen abecedy (kromě zaměnitelných G, O, Q a W) a počátečního "krajského" písmene A na stanovené pozici bychom získali 4,84 milionů nových SPZ.

Naprosto chápu a sdílím obecně negativní postoj v kontextu 80. nebo 70. let let k vojákům Československé lidové armády z povolání. Nechci se pouštět do polemik "co by bylo, kdyby". Neviděl jsem ale doklad o tom, že by paní Pavlová jako politruk někomu vymývala mozek nebo někomu ublížila. Politruky rozhodně neomlouvám, ale ani bych negeneralizoval, že byli tím nejhorším zlem. Moje opovržení vůči přisluhovačům komunistickému režimu je mnohem širší.

Co třeba soudkyně, která justičně zavraždila Pavla Wonku za to, že v r. 1986 kandidovat do parlamentu? A její kolegové, kteří znásilňovali právo ve jménu socialistické spravedlnosti? Uškodili méně než kterýkoliv politruk, který ve stejné době vedl v kasárnách politické školení mužstva? Co absolventi filosofických fakult, kteří jako strážci ideologické čistoty v různých institucích efektivně zakazovali pracovat špičkám naší kultury a vzdělanosti? Co přednášející vědeckého komunismu, marxismu leninismu a politické ekonomie na všech vysokých školách? Co učitelé, kteří v hodinách dějepisu a občanské výchovy vymývali mozky žákům a studentům? Co meloucháři a veksláci, kteří bohatli na úkor níže postavených v potravním řetězci?

Vždyť bylo tolik lidí, kteří za „reálného socialismu“ hrbili hřbet pro drobky ze stolu papalášského hodokvasu. Pro povýšení v práci, pro práci v devizové cizině, pro dekret na byt, pro přijetí na školu, pro pořadník na auto, pro devizový příslib nebo třeba ze strachu. Těm, kteří byli schopni sebereflexe a od té doby si to "odpracovali", jsem schopen po těch letech odpustit. I tehdejším vojákům z povolání.

Paní Pavlová nebude ústavní činitelkou. Nepodroboval bych ji stejným kritériím jako prezidentské kandidáty. Má šanci být důstojnou první dámou. Její záměry angažovat se v sociálně charitativní oblasti vypadají sympaticky. Zvýraznila těžký úděl samoživitelek, za to zaslouží palec nahoru.

Také jsem nad volbou studijního směru paní Pavlové pozdvihl obočí. Ale všechny humanitní i ekonomické studijní obory v tehdejší době byly těžce ideologicky poznamenané. Mezi absolventem vojenské univerzity a filosofem nebo právníkem z Univerzity Karlovy nebyl zas tak dramatický rozdíl, co se týká ideologické výbavy a odhodlání sloužit režimu, jehož míra pak byla samozřejmě různá podle charakteru toho kterého člověka.

Znám i tehdejší kritéria přijímání k vysokoškolskému studiu, kde hrály zásadní roli dělnicko-rolnický původ a členství uchazeče nebo jeho rodičů v KSČ. Paní Pavlová tehdy neměla nabito v prvním ohledu, na fildu by ji snadno nevzali, tak zřejmě pragmaticky zvolila studijní obor a vyšla mu vstříc i ďáblovým úpisem členství v KSČ. Po 33 letech bych jí to už odpustil. I jejímu manželovi.

Přivedly mě k tomu i zkušenosti s naším druhým prezidentem, který sice nikdy byl členem KSČ, ale kormidloval náš stát i společnost od občanského a bezpečného Západu k autoritativnímu a nebezpečnému Východu.

Naše dcera se ucházela o práci v IF Café ve Werichově vile. Odpracovala tam na zkoušku celou osmihodinovou směnu. Pak jí řekli, že ji nepřijmou, a za práci jí nezaplatili ani korunu. Není to lemra, našla si dobře placenou práci jinde. Ale pachuť z nerovného jednání jí zůstala. Když o tom povídala blízkým příbuzným, jen pokývali hlavou, že mají sami špatnou zkušenost, jak tam s nimi jednali jako se zákazníky. Čtyři dospělí lidé, kteří si do Werichovy vily přišli užít vyhlášené zákusky a byli připraveni utratit víc než tisícovku, se dočkali tak konfliktního zacházení od obsluhy i od samotné paní Fabešové, že se přečasně zvedli a odešli. Paní Fabešová je mediálně zdatná marketérka, když jí tolik kvalitních médií, včetně Seznam Zpráv, dává tolik prostoru. Nevěřím jí ale roli nevinné sympatické obět, která rozvodem o všechno přišla. Je to zdatná podnikatelka s výborným, ale předraženým a zbytným produktem, kterému média vytrvale, a chci věřit že nezáměrně, dělají masivní promo.