Ono to bude především o tom, jak náročným se stane konzument produktů internetu. I dnes, kdy je internet zaplaven obrovským množstvím informací, generovaných převážně lidmi, je nezbytné zapojit svůj vlastní mozek, své vnímání estetiky a smyslu slov složených do vět a textů. Z druhé strany to při generování představuje především zaměření se na podstatu a klíčovou myšlenku sdělení. Myslím si, že AI může být obrovským pomocníkem v oblastech, kde je třeba tato sdělení co nejvíce zaměřit na cílovou skupinu a oprostit balastu, který tam my lidé máme tendenci vkládat. Spousta lidí má úžasné vize a nápady, jen jim chybí schopnost je sdělit a "prodat". Nyní budou mít mnohem větší šanci. A to jak v pozitivním i negativním směru toho sdělení.

Článek, byť trochu přibarveně, popisuje to, co i já vídám ve svém okolí a také mi to nepřipadá to úplně nejsprávnější. Nicméně, největší zlo je paradoxně pácháno na těch "respektovaných dětech", jimž jsou umetány cestičky, odklízeny překážky a svět prezentován jako jedna velká harmonie. Takový jedinec jednou bude muset čelit konfrontaci s realitou a jako "absolutně netrénovaný" se prostě zhroutí, bude mít psychické problémy, nebo se z něj stane agresivní pako. Mě rodiče "trénovali" důslednou a přísnou výchovou, občas padla nějaká ta rána a do života jsem vykročil bez iluzí a myslím, že vcelku dobře připraven. Dodnes jsem nezažil žádné zhroucení a rozhodně netrpím depresí. Takže souhlasím s tím, že fyzické tresty jsou nesmysl, ale rozhodně se neztotožňuji s tím, že děti nemají být trénované překážkami a především ten zmíněný respekt musí být oboustranný, takže u malého člověka prostě zpočátku i trochu protlačený.

K některým komentářům jen to okřídlené: "Kdo se nepoučí z historie je nucen si ji zopakovat". A vzhledem k tomu, že v tomto neexistuje "individuální osud" dáme si opáčko všichni. Nejvíc řvát potom budou potom titíž co dnes.

Odstoupení není řešení, pokud je tato část digitalizace opravdu zpackaná, tak je řešení to napravit. Vyvíjím software pro zákazníky a občas se také něco nepovede, ale je to na mé zodpovědnosti a musím to na vlastní náklady uvést do pořádku, nikdo mi nic neodpustí a také se nemohu sebrat a jít, na to jsou smlouvy dost pečlivě koncipované. Takže náprava, vyvození důsledků a finanční odpovědnost. Pro vedení projektu, pro dodavatele, tak jak to běžně funguje na trhu. Nicméně, mám také zkušenosti s vývojem pro instituce spravované státem a tak tu hysterii okolo beru trochu s rezervou. Nikde není tolik zarputilých odpůrců změn jako ve státem spravovaných institucích, nikdo se nechce učit nové věci a především dělat svou práci jinak. Tak rigidní způsob myšlení jako je v nich, nemá obdoby, takže si dokážu představit, že je to sice oprávněné, ale také mimořádně nafouknuté 🙂

SPD, popsali jste problém, nyní ještě to řešení, prosím .....

Pokud je člověk nestranný, pak si připustí, že toto zlo je pácháno při všech válkách a všemi armádami, bohužel. Ale rozsah v jakém to dělaly armády fašistického německa s rudá armáda naprosto vybočuje. Je zajímavé, že se tu hned objeví zastánci rudé armády a téměř fanaticky interpretují ideologii, která už byla tolikrát vyvrácena, že prostě racionálně neexistuje. Nestranný člověk pokývá hlavou, komunistický fanatik kvičí, protože mu někdo sahá na jeho, dlouholetými "studii" vytvořené jistoty.

To už tu bylo několikrát, měli jsme zmrznout, umřít hlady, nemít benzín a elektřinu. Pokud to dopadne jako minule, jsem v pohodě.

Měli bychom si vážit každého života, který byl obětován za nás. Ale tím mám na mysli ty, kteří neměli na výběr a byli hnáni na ta šílená jatka. Současně bychom ale neměli být zaslepeni touto obětí tak, abychom adorovali zločince, kteří z jejich smrti těžili a těží. Pokud je tu spousta ideově silně zakořeněných lidí, kteří vnímají křivdu světa, páchanou na jejich hrdinech a zemi, kde zítra již znamená včera, mohou se připojit ke spravedlivému boji za tyto ideály, odstěhovat do ruska a tam povýšit gaučový boj na ten skutečný.

Skutečných hrdinů je málo, ale lidí, kteří si uvědomují, že v případě napadení není jiné východisko než se bránit, je mnohem víc. My tu už potupu měli vícekrát, naše národní sebevědomí dostalo tolik ran, že je vůbec zázrak, že nějaké je. Ale nežli tu zase nechat řádit tu ruskou chátru (pamatujeme si dobře) a pokorně sklonit hlavu, zakopat hrdost? Není moc na výběr a rozhodně hrdina nejsem, jen bych byl zahnaný do kouta a jediná smysluplná volba by byla se bránit.

.... sice je to subjektivně krapet přitažené za vlasy, ale ...........

Informací je poskrovnu, cílem jsme jednoznačně a po světě běhá dost magorů, kteří obdivují "východní pořádky". I u nás je jich nepočítaně.

Z Hitlera tu měli kdysi také srandu ...............

Každý, kdo publikuje jakýkoliv svůj názor, pohled, nebo postoj, tím sděluje nejenom ten svůj primární cíl, ale současně i velkou část informací o sobě samém. Mnohdy je tato informace naprosto dominantní a rozhodně ne lichotivá k autorovi. Takže ať si každý píše a říká co chce, často nevědomky obnažuje sám sebe.

Já si nemyslím, že by to byl skutečný obraz všech domácností a rodin. Vždy je to konkrétních lidech a je mnoho partnerských vztahů, kde už neexistují na 100% ženské a mužské práce, či povinnosti. Obraz muže, který živí rodinu a ženy u sporáku dnes dávno neplatí. A je to dobře. Jsou činnosti, které jdou lépe mužům a ty, jež lépe zvládnou ženy, ale vždy je to o čase a energii, kterou partneři věnují rodině. To by mělo být vyvážené. A jak sleduji mladé rodiny ve svém okolí, tak to i funguje. A nemyslím si, že je chlap méně chlapem, když dělá věci, které dříve příslušely ženám, spíš naopak.

Očividně je tu spousta lidí, kteří žili úplně v jiné zemi nežli já. Revoluci jsem zažil relativně mladý, bylo mi 25, ale zkušenosti které jsem nasbíral od svých cca 14. let mi nikterak pozitivní nepřišly. Ala lidi si prostě zvykli, na nedostatek, na fronty na zboží za úplatu, tehdy to byl standard. Vzhledem k tomu, že většina obyvatel zapadla do toho šedého standardu, kde se podplácelo, z práce přemístilo domů a především zbytečně nevyčuhovalo, vnímali svůj život jako relativně šťastný. Nic jim nechybělo, protože ani nevěděli, že by mohlo. V tomto duchu vychovávali své děti a z nich pak jen zlomek zvolil vlastní cestu práce na sobě a nějaké realizace. Zbytek dožívá s tím co ta doba hlásala a k čemu vychovávala. V současnosti, kdy je svět mnohem náročnější na jedince se prostě blbě funguje pokud má v sobě člověk zakořeněnou filozofii stáda. Někdo si s tím poradil, někdo ne. Ale zdrojem a viníkem je ta blbá doba a její představitelé.

Matematika a realita. Pro snížení deficitu a udržitelnost důchodového systému to bez zvýšení důchodového věku nepůjde. Na druhé straně vidím otevřené náruče zaměstnavatelů a plno pracovních pozic pro lidi 55 +. Takže i ta nejvíc racionální a pochopitelná změna má svou nejslabší část úplně někde jinde. I dnes mají lidé okolo 60 let problém si udržet, nebo sehnat rozumně placenou a zvládnutelnou práci. Toto, ač proti tomu nic nemám, se prostě "nepotká".

Vše okolo Cimrmana a Cimrman sám jsou součástí mého světa, ale respektuji že tomu tak nemusí být u každého. Autor článku je nesmírně ochuzen o to, co v tomto světě nacházím já a se mnou všichni ostatní, kteří jsou na tom podobně. Ale je v pořádku, že to napsal, vyjádřil svůj názor, svůj postoj. Pokud je to jen tento záměr, je v naprostém pořádku a není se třeba nad ním pozastavovat.

Přesně tak! Být nad věcí, nad hloupostí, nad závistí i nevděkem. Články, které se zde k tématu důchodců objevují rozhodně nejsou postojem společnosti, a jen se tak snaží prezentovat, stejně jako jejich bezvýznamní autoři. Každý mladý, ambiciózní a perspektivní se ve svých článcích jednou najde. Dobře mu tak.

Ve své nabubřelisti očekáváme, že nám budou na ulici bez přestání děkovat a klanět se nám za to, že jsme jim poskytli azyl? To byla a je naše povinnost, pokud jsme ještě stále lidmi. Jakýkoliv projev nenávisti, závisti a neochoty pomoci, včetně zneužívání pro politické záměry, jsou výpovědí o nás, ne o nich.

Mnoho povyku pro nic ...... Pokud je v člověku nějaké "nastavení" a on jej prostě jen v konfrontaci se situací pojmenuje, není to postoj, je to jen pojmenování toho pocitu z dané situace. Takže se tomu opět přikládá mnohem větší váha, než jakou to má.

Je tu spousta komentářů, z nichž čiší nepochopení. Autorka vůbec nevelebí dobu svého dětství jinak, než pohledem svého dětství, nic jiného tam není třeba hledat. Patřím ke stejné generaci a mám na tu dobu minimálně dvě roviny pohledu, jeden je ten interní, dětský a ten druhý v kontextu všech informací už výrazně dospělejší. Není nutné slučovat hezké vzpomínky na dětství (které naštěstí mám) s velebením té doby. Nestála za nic, spoustě lidí ublížila a nás poznamenala na několik generací, ale v dětských očích to mělo jiný rozměr.

Z gauče a od lahváče se velice jednoduše rozhoduje o hrdinství či padoušství. Fučíka si přivlastnili komančové a dnes už těžko někdo přesně napíše jak to s ním opravdu bylo. Co je ale zcela jisté, neumíme si vůbec představit situace, ve kterých se ti lidé nacházeli a pokud selhali, nemáme právo soudit. jak bychom se asi zachovali my v konfrontaci s tím zlem a násilím? Za sebe nevím, neumím odpovědět.