Také se tím trochu zabýváme...

Odkaz  

9) Co to jsou podle vás "útočné zbraně"? Co by dodatečné psychotesty pro některé typy zbraní změnily v aktuálním problému? (Samozřejmě nic, ten, kdo by neprošel, by si pořídil zbraň jinou).

Naše zbraňová legislativa je jedna z nejkvalitnějších nejen v Evropě, ale ve světě. Je vyvážená, přísná a zajišťuje naši bezpečnost. Držitelé zbraní a ti, kteří s nimi umí zacházet, jsou důležití pro kolektivní bezpečnost nás všech a bezpečnostní situace na východ od nás to jen potvrzuje. Kvalitu naší zbraňové legislativy potvrzuje ve srovnání se zahraničím extrémně nízký výskyt zbraňových incidentů (jakýchkoli) týkajících se legálních zbraní.

Je samozřejmé, že takový incident, jaký se stal, musí vést k pečlivému vyšetření a případnému hledání zlepšení, pokud se zjistí, že systém má někde nějakou skulinu. Je to ale potřeba dělat rozumně a vyváženě, abychom s vaničkou náhodou nevylili i příslovečné dítě. ..

Dáváte si v článku otázky, které jsou jednak manipulativní a jednak je na nich vidět, že se snažíte rozebírat téma, kterému v základu nerozumíte. Před tvorbou takového článku by bylo vhodné se seznámit alespoň se základními principy celé problematiky, kterou chcete rozebírat.

Ale tak dobře:

1) "Because I can..." je základní pravidlo demokracie. Naštěstí žijeme ve svobodné zemi. Pro mnoho lidí je třeba i svobodná možnost držení zbraní (za splnění přísných podmínek) měřítkem svobody. Co je komu do toho, kolik mám doma knih. Aut. Zbraní...

2) Protože to nechceme. Řádově 800 tisíc lidí má doma legálně držené zbraně. Většinou nikoli jednu. Jsou prověření, proškolení, umí s nimi zacházet. Jsou měřítkem svobody, bezpečnosti a demokracie.

3) Proč by měl existovat systém zakazující někomu nákup více zbraní? A čemu by to pomohlo v tomto případě? Ničemu. K takovému útoku by stačila i jedna.

4) Mnoho VŠ studentů jezdí do školy autem od tatínka za mega. Nebo na výlety na kole za sto tisíc. Má za stopadesát tisíc foťák se třemi objektivy. 150tis. není na rozumnou výbavu pro někoho, kdo chce slušně dělat svého koníčka, třeba fotografii nebo sport nijak přemrštěná suma. Proč by měla být u zbraní?

5) To je manipulace a neznalost věci. Na nákup každé zbraně musíte mít nákupní povolení.

6) Aktuální psychické problémy a léčení se s nimi v době obdržení ZP jsou dvě různé věci. Vycházíte z neověřených zpráv.

7) spekulace na základě 6

8 ) ano

(pokračování následuje)

Především je potřeba změnit zastydlé chápání některých z nás, učitelů, svojí profese.

Je potřeba se naučit vnímat učitelství jednak jako zcela profesionální práci jako je každá jiná, zapomenout na plky o poslání a podobné nesmysle. A hned nato je třeba si začít uvědomovat, že jde o především o placenou službu, kterou poskytujeme našim objednavatelům, žákům a jejich rodičům a to za veřejné peníze.

Tudíž, že jednak musíme odvádět profesionální práci, za kterou si musíme stát a nesmíme mít důvod ji někde schovávat. (Nikdy by mne ani na vteřinu nenapadlo odmítnout dát žákovi kopii testu, ať si ji odnese domů, nebo ho nechat si opravené řešení vyfotit, protože prostě si věřím, že moje zkoušení je naprosto fér). A stejně tak si musíme zvyknout, že je zcela správné, když naše služba - konaná za veřejné peníze - podléhá veřejné kontrole. Kdo s tím má problém, ať to nedělá.

A že je mezi námi, učiteli mnoho neférových kolegů, to rozhodně ano, na každém ze svých pracovišť jsem zažil takové. I kolegu, který své žáky vysloveně šikanoval. A vytahovat takové na světlo a veřejně ukazovat kvalitu jejich práce bohužel někdy je jediným (a v každém případě krajním a posledním a zoufalým, ale zcela legitimním) řešením.

„Obydlí nesmí být nikdy hotové. ... Předepisovat lidem, kde má co stát, zařídit jim všechno od klosetu až do popelníčku na cigarety, je směšnost. Mám naopak rád, když lidé přestavují nábytek podle toho jak oni (ne já) potřebují a je zcela přirozené a schvaluji to, když si tam pověsí své staré obrazy, které mají rádi, upomínky, ať je to vkusné nebo nevkusné. Na tom přece mně málo záleží. Ale pro ně je to kus pohnutlivého života a důvěrné intimity. Já se vůbec divím, že se tolik lidí dá tyranizovat tak zvanými architekty vnitřní úpravy!“ (A. Loos, Hovory do prázdna, Praha 1929)

Řekl architekt. Pan architekt.

A pak přijde dyzajnérka. Protože proč architektka, když stačí dyzajnérka...

Pochopitelně můžete mít doma múzeum. Ale k čemu je dům bez lidí? Bez hostů? Bez návštěv? Múzeum. Mrtvé.

Kdyby se aspoň měla čím chlubit. Jenže ona se chlubí kýčem. Odporným žurnálovým kýčem. Paní dyzajnérka.

Dům je stroj na bydlení. (Le Corbusier).