Muj pradeda mel sad, kde mel ruzne asi i vzacne odrudy. Pamatuju si, ze tam byla zluta jablka, mozna byla i nazelenala, mela trochu podlouhly tvar. Rikalo se jim vínky, protoze mely asi trochu navinulou chut. Strasne bych chtela zjistit, co to mohlo byt za odrudu, a jestli se da sehnat, a vysadit ji. Taky mel hrusen, ktera mela tmave male hrusky s tuhou kurou, ale strasne sladkou duzinou, tem se rikalo šedule.
Myslím, že ta hruška byla Muškatelka šedá. U Standy Bočka určitě seženete
9) Co to jsou podle vás "útočné zbraně"? Co by dodatečné psychotesty pro některé typy zbraní změnily v aktuálním problému? (Samozřejmě nic, ten, kdo by neprošel, by si pořídil zbraň jinou).
Naše zbraňová legislativa je jedna z nejkvalitnějších nejen v Evropě, ale ve světě. Je vyvážená, přísná a zajišťuje naši bezpečnost. Držitelé zbraní a ti, kteří s nimi umí zacházet, jsou důležití pro kolektivní bezpečnost nás všech a bezpečnostní situace na východ od nás to jen potvrzuje. Kvalitu naší zbraňové legislativy potvrzuje ve srovnání se zahraničím extrémně nízký výskyt zbraňových incidentů (jakýchkoli) týkajících se legálních zbraní.
Je samozřejmé, že takový incident, jaký se stal, musí vést k pečlivému vyšetření a případnému hledání zlepšení, pokud se zjistí, že systém má někde nějakou skulinu. Je to ale potřeba dělat rozumně a vyváženě, abychom s vaničkou náhodou nevylili i příslovečné dítě. ..
Dáváte si v článku otázky, které jsou jednak manipulativní a jednak je na nich vidět, že se snažíte rozebírat téma, kterému v základu nerozumíte. Před tvorbou takového článku by bylo vhodné se seznámit alespoň se základními principy celé problematiky, kterou chcete rozebírat.
Ale tak dobře:
1) "Because I can..." je základní pravidlo demokracie. Naštěstí žijeme ve svobodné zemi. Pro mnoho lidí je třeba i svobodná možnost držení zbraní (za splnění přísných podmínek) měřítkem svobody. Co je komu do toho, kolik mám doma knih. Aut. Zbraní...
2) Protože to nechceme. Řádově 800 tisíc lidí má doma legálně držené zbraně. Většinou nikoli jednu. Jsou prověření, proškolení, umí s nimi zacházet. Jsou měřítkem svobody, bezpečnosti a demokracie.
3) Proč by měl existovat systém zakazující někomu nákup více zbraní? A čemu by to pomohlo v tomto případě? Ničemu. K takovému útoku by stačila i jedna.
4) Mnoho VŠ studentů jezdí do školy autem od tatínka za mega. Nebo na výlety na kole za sto tisíc. Má za stopadesát tisíc foťák se třemi objektivy. 150tis. není na rozumnou výbavu pro někoho, kdo chce slušně dělat svého koníčka, třeba fotografii nebo sport nijak přemrštěná suma. Proč by měla být u zbraní?
5) To je manipulace a neznalost věci. Na nákup každé zbraně musíte mít nákupní povolení.
6) Aktuální psychické problémy a léčení se s nimi v době obdržení ZP jsou dvě různé věci. Vycházíte z neověřených zpráv.
7) spekulace na základě 6
8 ) ano
(pokračování následuje)
Především je potřeba změnit zastydlé chápání některých z nás, učitelů, svojí profese.
Je potřeba se naučit vnímat učitelství jednak jako zcela profesionální práci jako je každá jiná, zapomenout na plky o poslání a podobné nesmysle. A hned nato je třeba si začít uvědomovat, že jde o především o placenou službu, kterou poskytujeme našim objednavatelům, žákům a jejich rodičům a to za veřejné peníze.
Tudíž, že jednak musíme odvádět profesionální práci, za kterou si musíme stát a nesmíme mít důvod ji někde schovávat. (Nikdy by mne ani na vteřinu nenapadlo odmítnout dát žákovi kopii testu, ať si ji odnese domů, nebo ho nechat si opravené řešení vyfotit, protože prostě si věřím, že moje zkoušení je naprosto fér). A stejně tak si musíme zvyknout, že je zcela správné, když naše služba - konaná za veřejné peníze - podléhá veřejné kontrole. Kdo s tím má problém, ať to nedělá.
A že je mezi námi, učiteli mnoho neférových kolegů, to rozhodně ano, na každém ze svých pracovišť jsem zažil takové. I kolegu, který své žáky vysloveně šikanoval. A vytahovat takové na světlo a veřejně ukazovat kvalitu jejich práce bohužel někdy je jediným (a v každém případě krajním a posledním a zoufalým, ale zcela legitimním) řešením.
Děkuji Vám za odbornou připomínku, jen bych chtěl přidat vzpomínku na svého tatínka archiváře a historika,jenž měl bohaté zkušenosti se čtením starých dokumentů v latině, češtině i němčině. A také vždy zastával stanovisko, že jakákoliv práce o dějinách se musí opírat o prameny , tj.staré dokumenty, pokud možno originální (a nikoliv o kompiláty)
No ovšem! To měl jednoznačně pravdu. Nicméně to je něco jiného, literatura, než digitální kopie pramene. Sken originálu mnohdy bohatě stačí, nepotřebujete manipulací zatěžovat originál.
Podobně pro nějaké studium textu poslouží (kritická) edice někdy lépe než originál. Nemyslím nějaký kompilát, ale edici,tedy přepis jednotlivých verzí originálu včetně poznámek atd .
Opět zajímavý článek i materiál, na kterém jsou knihy napsány. Jak se asi po staletí bránilo plísním a změně barev inkoustu. Fotky z mého dětství, ještě než mi kdosi odcizil album z domu, měly od sedmdesátých let změněné barvy. Jsem alergická na roztoče a tak si neumím představit, který člověk by byl schopen listovat v tak starých knihách bez odsavače, digestoře. Použila bych spíše laminární odsavač jak používají některé laboratoře. Pohybovat se mezi těmito knihami je velmi nebezpečné a hrozí riziko nejen respirační, kožní a oční infekce. Na knihy se nesmí sahat a pohyb lidí by měl bít jen s nějakým silným a účinným respirátorem. Zdravotnické roušky jsou v tomto případě nedostatečné. Škodlivé spóry dlouho " spí" . Po otevření dveří či oken, tedy při průvanu, se s proudem vzduchu přemisťují. Při vhodné teplotě a vlhkosti se velmi rychle množí a ubližují všemu živému. Způsobují rychle smrt, během několika dnů až týdnů.
Hezké odpoledne, omlouvám se, ale přijde mi, že jste nikdy žádný středověký rukopis neviděla, natož měla v ruce. To nejsou hrobové nálezy (mající rizika, která popisujete), to je uloženo obvykle po staletí v knihovně, po desetiletí už často za kontrolovaných vlhkostních a teplotních podmínek, ty rukopisy o které jde, nejsou ani znečištěné ani nebezpečné, netrpí plísněmi ani ničím podobným. Protože kdyby ano, tak se nedochovaly. A pak je tu další věc, vaše představa, jak se s tím pracuje, je poměrně úsměvná. To, že ty texty nejsou přeložené do současné češtiny, neznamená, že nejsou editované. Leckteré jsou, takže si je můžete přečíst přepsané do moderního písma. Jen prostě jsou v té středověké němčině. Ale i tak se v tom číst částečně dá.
No a pak je tu ještě ta možnost, zcela moderní - mnohé ty rukopisy jsou digitalizované, takže se vůbec nemusíte pídit, jestli existuje nějaká stará edice, ale ten rukopis si prostě "na čtyři kliknutí" prohlédnete a můžete zkoumat doma od stolu, což se dnes běžně dělá.
Hlavní problém, a to Dana taktně nezmiňuje, je dnešní systém hodnocení vědy. Editovat a přeložit takové texty není z dnešního pohledu "skutečná věda", takže pokud se živíte vědou, jako vědec, takovou práci vám nikdo neuzná jako vědecký výstup, a tedy nezaplatí. Proto se tomu věnuje jen pár "nadšenců" jako hobby. ("nadšenců" je v uvozovkách, protože tento nadšenec rozhodně nemůže být nějaký amatér, to musí být skutečně velmi vzdělaný a zkušený odborník (jakých je opravdu pár), nicméně nebude to dělat v rámci své placené práce, protože o takovou práci dnes není vlastně
„Obydlí nesmí být nikdy hotové. ... Předepisovat lidem, kde má co stát, zařídit jim všechno od klosetu až do popelníčku na cigarety, je směšnost. Mám naopak rád, když lidé přestavují nábytek podle toho jak oni (ne já) potřebují a je zcela přirozené a schvaluji to, když si tam pověsí své staré obrazy, které mají rádi, upomínky, ať je to vkusné nebo nevkusné. Na tom přece mně málo záleží. Ale pro ně je to kus pohnutlivého života a důvěrné intimity. Já se vůbec divím, že se tolik lidí dá tyranizovat tak zvanými architekty vnitřní úpravy!“ (A. Loos, Hovory do prázdna, Praha 1929)
Řekl architekt. Pan architekt.
A pak přijde dyzajnérka. Protože proč architektka, když stačí dyzajnérka...
Pochopitelně můžete mít doma múzeum. Ale k čemu je dům bez lidí? Bez hostů? Bez návštěv? Múzeum. Mrtvé.
Kdyby se aspoň měla čím chlubit. Jenže ona se chlubí kýčem. Odporným žurnálovým kýčem. Paní dyzajnérka.
Dům je stroj na bydlení. (Le Corbusier).
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Do letošního roku jsem měla na zahradě asi 80 let starou jabloň s červenými sladkými aromatickými plody, byl z nich ten nejlepší štrůdl i přesnídávkka. Jenže během roku do ní dvakrát uhodil blesk. Ta druhá rána byla finální. No a od té doby studujeme obrázek každé starší odrůdy a hledáme ji.
3 odpovědi
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Matčino, nebo panenské