Zkuste porovnat rafinerie vs. baterie nad rámec vyrobených aut, upgrade rozvodné sítě, výstavbu nových zdrojů elektřiny, výstavbu nových úložišť energie (je potřeba špička, ale nelze v reálném čase tu špičku vyrobit anebo ji vyrobite a mimo tuto špičku musíte elektřinu někam uložit. To by se dalo i do těch čekajících baterií, jenže doba potřeby se nekryje s dobou výroby. Aktuálně se ukládá přebytek do gravitačních baterií jako jsou přečerpávací elektrárny. Jenže při budoucí potřebě elektřiny jich také nemáme dostatek. Rychleji budou řešitelné bateriové úložiště, které budou vykrývat potřebu a ukládat energii, kdy obnovitelné zdroje vyrábějí, ale není taková spotřeba. Takže kompletní elektrifikace bude ekologicky náročná stejně jako údržba díky decentralizaci. A můj odhad je, že to zaplatí daňoví poplatníci a ekologický dopad bude podobný nebo horší. Jako asi by hru měnil supravodič za pokojové teploty a decentralizace výroby elektřiny a ukládání elektřiny. Něco jako mikroreaktory a úložiště pro každou obec. Výměnný systém je super pro uživatelský zážitek, ale už to není ok pro tu nutnost komplexních změn.

CATL to má jistě dobře spočítané. Otázka je, kdo to zaplatí a jaká z toho vzniká ekologická stopa. V Číně to funguje pouze kvůli dotacím, ale nezdá se mi to dlouhodobě udržitelné.

Asi není potřeba rozebírat jakou ekologickou stopu zanechá nádrž na benzín nebo na naftu na benzínce a jakou ekologickou stopu zanechá na každé výměníkové stanici sklad např. 100 až 200 baterií. Může jich být méně, ale bude to na úkor transformátoru, který tam bude muset být, jinak to nepůjde tak rychle dobít.

"udržuji si cíleně nadváhu a zanedbávám vzhled. Být chytrý, krásný a ještě k tomu štíhlý, by vůči vám ostatním nebylo fér" 😄

"to je super". Ale moment to znamená, že ke každému autu budou muset existovat tři až čtyři baterie (wow, tak ekologické) a ke každé stanici budou muset vést gigantické dráty nebo tam bude muset být obří trafostanice. Zase jsme kousek blíže momentu, kdy ekologové sami řeknou "oukej, je to nesmysl".

Za chvilku budeme do podnikatelských reportů ke kontrolnímu hlášení, eet až se vrátí dáma s pávem do vlády, gdpr, ekologické stopě, nahlašovat i počet prdů za měsíc.

Janek říká, že "slipy se maj měnit o vánocích". Problém se sprchováním ale není voda. Problém je to mýdlo. Docela se mi mastí vlasy a bylo zajímavé zjistit, že po určité době umývání jen vodou a marockým jílem se mastit přestaly.

Za všech okolností vidíte svět dichotomicky, kdy buď musí na každý názor existovat ultimátní řešení všech aspektů bez ohledu na to jak komplexní otázka to je nebo je pro vás každý názor, který okamžitě neposkytuje návod k řešení naivita?

Můj příspěvek byl komparace. Nemá jakoukoliv ambici hledat lidi, strany nebo vlády, které tu změnu provedou nebo jakýmkoliv způsobem měnit jejich myšlení. Ukázal jsem možnost, která existuje a stojí za zamyšlení. Pokud potřebujete slyšet nějakou ultimátní odpověď na komplexní otázku v diskusi k článku, tak to je mi líto. Všechny politické strany mají potenciál tu změnu provést i smést ze stolu.

Osobně se domnívám, že to není otázka, která strana. Je to otázka kdo jsou ti lidé. Aby to fungovalo, bylo by potřeba změnit stavební a občanský zákoník a v samosprávách by museli sedět lidé, kteří chtějí lidem pomoci jinak než jen přerozdělit peníze a musí vědět jak. A pokud nevědí jak, tak musí být schopni analyzovat možnosti. Mechanismus by měl být takový, že samosprávy budou dávat dostatek užitečných podnětů do státní správy, aby státní správa mohla zavádět takové zákony, které budou podporovat rozvoj samospráv. To však vyžaduje odpovědnost na všech stranách a začíná to od lidí, což není otázka, která vláda. Asi nenajdete vůbec žádnou stranu, která by chtěla Česko zničit. V podstatě všechny to myslí dobře ze svého úhlu pohledu a uvedená bytová politika je prosaditelná opravdu u naprosto všech stran i když se bude patrně lišit motivace proč to dělají.

Že česká samospráva neměla dostatečné know-how jak hospodařit s byty po pádu režimu ale neznamená, že s tím nejde dělat nic nyní. Proto jsem poukázal na ten rozdíl mezi Českem a Rakouskem, který je extrémní bez ohledu na prostředí obou zemí. Čtěte to nějak jako "Česko nedělá dostatek z množiny dostupných možností". A to bez ohledu na rozdíly v mentalitě Rakušanů a Čechů.

Z mého pohledu to takto posuzovat lze, protože ten rozdíl je enormní a nad rámec statistické odchylky. Pokud by města udržovala dostatečný počet městských bytů, bylo by zcela jedno jak velké množství soukromých bytů je prázdných, protože ten jev omezené nabídky (z důvodu zákonů a neochoty byty pronajímat, stejně jako čekání na růst hodnoty prázdné nemovitostí), který popisujete by jednoduše byl vyřešen uspokojením poptávky po bydlení v městských bytech, což by vyvažovalo nabídku na trhu s nemovitostmi, což by vedlo k pomalejšímu růstu cen nemovitostí, což by zároveň omezovalo zájem koupit spekulativně byt a čekat až jeho cena vzroste. Česko udělalo vše proto, aby tu nabídku omezilo, což způsobuje aktuální problémy. Počínaje stavebním zákonem a konče vymahatelností práv majitelů nemovitostí. Takže z mého úhlu pohledu je to takto možné posuzovat, jakože Česko zcela absurdně selhává v otázce bydlení, přitom existují řešení. A to se ani nebavím o tom jak se v Česku staví bytové domy a jak v Rakousku. Zatímco Rakušané se u nových nemovitostí bytových domů vrací do časů českého socialismu, v podobě komunitních zahrad a zeleně, tak Česko jde zcela opačným směrem. V žádném případě to není oslava bývalého režimu, který se nesmí nikdy vrátit. Jen tam převládla moudrost nad čistým výnosem. Tímto způsobem regulují něco, co má smysl regulovat. A to jsem opravdu velký odpůrce různých nesmyslných regulací.

Zdá se, že si nerozumíme. Pointa mého příspěvku je, že za cca 25% "minimální mzdy" v Rakousku si můžete pořídit relativně slušné bydlení a přímo ve Vídni. U nás je minimální mzda 18900 a v Praze seženete 1+1 za podobnou cenu jako ve Vídni. Tedy kolem 12000 Kč. Vizuálně když porovnám aktuální nabídku sreality.cz a immobilienscout24.at, tak jsou na tom byty ve Vídni lépe ve stejné cenové kategorii. Když to tedy porovnám, v Praze z minimální hrubé mzdy zaplatíte 63%. Jestli je to z hrubé nebo čisté je poměrně jedno. Jde o ten poměr. Nebo spíš nepoměr. A nyní k tomu zdanění, které má zanedbatelný vliv na úsudek 25vs63%. Při minimální mzdě u nás je složené daňové zatížení (kolik musí firma vygenerovat, aby zaplatila čistou mzdu) 52% a v Rakousku při těch 1500 EUR je to 46%. Pokud pomineme část, kterou platí zaměstnavatel, tak zatížení zaměstnance daněmi (zjednodušíme na vč. soczdav) je 14,15% v ČR a 17,83% v Rakousku. Jak vidíte, u tohoto příkladu přesnější výpočet měl naprosto minimální vliv na původní názor, že Rakušané při "minimální mzdě" (už to raději dávám do uvozovek, aby se to někdo další nechytil a nevraceli jsme se stále na začátek) platí za nájem v hlavním městě mnohem méně než Češi. A dovolit si to mohou proto, že chápou jak fungují peníze. Ti lidé, kteří tam bydlí a pracují vydělávají peníze a také je tam daní. Město na výstavbě těch bytů ani na pronájmu nemusí nějak extra vydělat. Musí pokrýt jen náklady a ty jsou i v Česku mnohem mnohem menší než za kolik se pronajímají byty.

Výjimky přeci neznamenají, že tam neexistuje nějaký trend. A trend je takový, že tam de facto mají minimální mzdu. Mechanismus je jednoduchý. Větší podniky mají kolektivní smlouvy, kde taková minimální mzda může být a zpravidla je stanovena. Menší firmy, kde se nevyjednávají kolektivní smlouvy jsou pak tlačeny trhem práce dát alespoň takovou mzdu, která odpovídá podobné pozici ve větší firmě, jinak by u nich nikdo nepracoval, protože by mohl jít s větší jistotou do větší firmy. Takže i když tam de iure nemají minimální mzdu, kolektivní smlouvy ve větších firmách a trh práce zajišťují tu funkci minimální mzdy.

Můj příspěvek je sice hlavně o té ceně bydlení, kterou dělají ty městské byty udržitelnou. Minimální mzda v Rakousku de iure sice neexistuje, ale de facto je cca 1500 EUR.

Řečnická: Jak je možné, že v Rakousku je minimální mzda cca 40000 Kč a nájem 1+1 lze ve Vídni najít už kolem 12000 Kč? Oh, oni si tam ponechali ten "socialistický přežitek" nájemního bydlení vlastněného městem. Díky vlastní výstavbě mohou regulovat ceny nájemného, protože jim jednoduše stačí, že jsou v nule. A když se zdraží bydlení? No tak jednoduše postaví další městské byty.

Řekl bych, že Ukrajina může dočasně přijít o Donbas, aby došlo k rychlejšímu ukončení války, ale Rusko toto území stejně jednou dobrovolně vrátí. Jednak tam i po případném ukončení války budou probíhat partizánské operace a jednak s Ruskem nikdo nebude spolupracovat, dokud to území nevrátí. To pro Rusko znamená nekonečné náklady bez vidiny konce a zastavení rozvoje země v důsledku chybějícího mezinárodního obchodu, na kterém jsou všechny země světa závislé. Buď je k tomu donutí nutnost vystoupení z izolace, nebo se o to postarají samotní Rusové, kterým časem dojde, že situaci, kterou způsobili nejde vrátit jinak, než, že vrátí území Ukrajině a zaplatí jim reparace.

Bonitu může počítat každá organizace naprosto jinak. Ten ekonometrický/regresní model může zohledňovat naprosto cokoliv, k čemu má organizace přístup. Faktorem pro nižší bonitu může být klidně kombinace muž, jméno Jan a věk do xx let, protože z historických dat mohla vyplývat statisticky významná zavislost, že právě tento člověk je méně důvěryhodný. Pokud tedy paní byla diskriminována např. na základě rasy, nemusel ten score model vůbec vědět jakou má rasu, stačilo, že se nějak např. jmenuje a pochází z nějaké čtvrti a score model ji dal menší bonitu za nalezený faktor XXXX. Model neví, že tento faktor je rasa. Jen člověk je pak schopen na první dobrou odhadnout, že to co zamítnuté spojuje je konkrétní rasa.

Ten software ale chybu nedělá. Pokud dostane historické vstupní data a v těch datech vychází nějaká významná korelace mezi konkrétní skupinou obyvatelstva na základě rasy, víry, pohlaví, politického smýšlení a potenciálním rizikem, tak software se snaží být spravedlivý a dá takovému člověku nižší bonitu. Ten software si neuvědomuje, zda se jedná o rasu, víru nebo cokoliv jiného. On tam vypočítá nějaký faktor, který si můžeme nazvat naprosto jakkoliv a podle toho pak udělí konkrétní bonitu. Problém je naprosto opačný. Už nyní jsou různé NLP modely mají nacvičené vychylovat "názor" do neutrality. Stačí položit otázky na gender, politický názor, rasu, víru a i když víme, že jednotlivé témata nesou jisté znaky, tak AI se bude cíleně snažit nás přesvědčit o neutrálním názoru a i když přizná, že tam existují rozdíly, nikdy nezapomene nějaký dovětek, aby to opět vychýlila do neutrality. To je podle mě skutečné nebezpečí. Za každou cenu ochránit všechny skupiny to bude znamenat přesně opačný efekt, který to bude mít. Takže spíš výrobci software tleskám, že měl tu odvahu nevychylovat výsledky nějakým koeficientem pro znevýhodněné skupiny obyvatel.

Není horší pocit, než když víš, že děláš zbytečnou práci. Vidím jim to na očích.