Skoro bych řekl, že paní Adamová - Pekarová z dobrého důvodu přispěchala obhájit stanovisko premíéra a Pirátům namočit čumáček do podělané digitalizace stavebního řízení. Co kdyby se, nedej Bože, někdo vehemntně opřel do ministra zdravotnictví, případně znovu otevřel kauzu rezortu pro vědu, výzkum a inovace? Ano, ano. Loajalita někdy stojí na podivných nohou.

Nu, jak pan Pavel Havlíček myslí. Hezky to napsal. Tím mám

na mysli jeho apologetiku Ukrajiny a její velmi rychlý vstup do EU. Pokud bychom si zaspekulovali, tak pak by naše republika byla členem už od roku 1990. Tehdejší náš společenský kredit, finanční, hospodářská a kulturní kredibilita, ať mi to Ukrajinci odpustí, byla nesrovnatelně perspektivnější než současný stav Ukrajiny. Ukrajinská finanční kredibilita se podle světových bankovních domů téměř rovná nule, že by se nějakým způsobem zásadně působilo proti navyklé korupci, tak to ani náhodou, počet občanů v produktivním věku také není příznivý a zřejmě nebude, na obnovu a modernizaci Ukrajiny bude potřeba téměř 3 biliony USD, ale kde je vzít, obilnicí Evropy Ukrajina už hned tak také nebude. A to jen velmi stručný výčet postřehů, který tak trochu kalí autorovo vyznání vstupu UA do EU za každou cenu. Každému Ukrajinci by spíše naskočila husí kůže, kdyby přečetl Kodaňská kritéria, podle kterých se měří začlenění. A pak tady máme ještě členské státy a jejich zatím neznámý postoj (po zkušenostech s Řeckem a Španělskem) k členství Ukrajiny. No, nebudeme do toho moc šťourat. Ale pokud budou ostatní členské státy ochotny případné kolapsy řešit i na úkor svého životního standardu, proč ne? Nevzpomínám si však, že by cílem ustavení EU byla prvořadá charita.

Plán vítezství, který chce pan ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskij představit prezidentovi USA Joemu R. Bidenovi bude stát v každém případě za pozornost Loňský desetibodový desetibodový plán, který je do jisté míry už neaktuální se však i tak svým jádrem do plánu vítezství promítne. Moc toho zatím nevíme. Ale Zelenského odmítavý postoj k jakému si dočasnému příměří, k vytvoření nárazníkového či demilitarizovaného pásma na frontové linii je správný. A to ze strategických důvodů a to dokonce i pro obě strany (UA, RF). Takových primitivních a nestabilních řešení zná poválečná historie celou řadu.. Nikam nikdy nevedly, nikdy nebyly úspěšné, svým provizorním charakterem jen vždy navozovaly drobné a nekončící konflikty. Takže to je velmi pozitivní informace. Nebudu dále spekulovat. Jen doufám, že pan prezident Zelenskij nezakomponuje do plánu vítězství co nejrychlejší vstup do NATO, Haag pro Putina a totální nikdy nekončící ostrakizaci RF. Nesmí totiž zapomenout, že USA jsou stále velmoc a ta nemívá zase až tak přátele, má ale vždy a především své zájmy. A RF je předmětem jejich zájmu už bohatost surovin. To už prokázaly Jelcinovy devadesátky

Že je nutno dospět k míru mezi UA a RF, tak o tom alespoň doufám, nikdo nepochybuje. Jsou tu však stále 3 otázky. 1. Jakou cestou, 2. Za jakých podmínek 3. Jaký omezující úděl si budou do budoucna muset nést obě strany, pokud skutečně k ukončení válečných skutečně dojde a to s perspektivou příštích desetiletí. Ukrajinský prezident Zelenskij to myslí dobře, když volí opět cestu jakési mírové konference. Ale tudy cesta nevede, byť s účastí RF. Jako vždy by se totiž ukázalo, že jde pouze o bohulibou žvanírrnu, bez garantovaných a vymahatelných závěrů. Jakási " Miss Peace". I když jde o konflikt dvou zemí, že klíčovým hráčem jsou tady USA s ohledem na jejich budoucí úlohu v proměňujícím se světě. Jednat ano, po bedlivých a spravedlivých konzultacích každé strany se svými donátory a spojenci. Kulatý stůl, a oživit istanbulský mustr. Ošidné jsou podmínky. I část významných ukrajinských politiků, kteří nejsou v opozici má za to, že desetibodový návrh prezidenta je už nerealistický. Obě strany by možná měly, samozřejmě pod tlakem spojenců, přijmout řešení i neobvyklá, a svým způsobem nová. Zejména opakovaná referenda za účasti zahraničních pozorovatelů, která by nevylučovala ani ústavní změny, jako je například federalizace. Nu a potom tu máme omezující úděl. Pro RF postupné zrušování sankcí za podmínky, že značně urychlí přijatelnou demokratizaci země a občanské společnosti v horizontu maximálně 5 let, při zachování tradic Bůh, vlast, rodina. Ukrajina pak musí nejdříve zvolit prezidenta, zapomenout na NATO a pečlivě se i za cenu tvrdých opatření připravovat na vstup do EU.

Pan profesor Válek, toho času ministr zdravotnictví, a tento článek to opět potvrzuje, patří mezi elitu českých manažerů. Je to mírný člověk, názorně poměrně plastelinový, ale neočekávejte od něho racionální a společenksy prospěšné rozhodnutí. Zhlédl se zřejmě ve Velké Británii, kde sice už není zdravotnictví na pokraji nouze ale prožívá přímo dusivý kolaps. Na druhé straně je ale třeba zase ocenit soustavnost a téměř profesionalitu pana profesora při hraní digitálních her na mobilu. A to téměř kdekoliv, Pokud jej ovšem nikdo bedlivě nepozoruje.

Pan ministr vnitra Vít Rakušan jako středoškolský učitel a na kolínsku vzděláním proslulý germanista a historik, to přece musí vědět. Je sice téměř o půl století mladší, ale já mu věřím.

Zatím to jsou první a nečekané informace. Nečekané v tom smyslu, že se s plánovanými změnámi v ukrajinském ministerském kabinetu, alespoń podle NYT, počítalo až počátkem listopadu 2024. Proč až v v listopadu a proč se tak stalo už na počátku září však nemá smysl spekulovat. Stejně tak to platí o násilně udržovaném prezidentském mandátu. Prostě, podivné věci se dějí za podivných okolností a ty se bohužel na |Ukrajině v posledních týdnech jaksi usadily. O postojích a metodách práce či komunikace toho či onoho ukrajinského ministra/yně si můžeme myslet leccos, avšak ponechme suverénní rozhodnutí i důvody proč se tak děje nyní, na ukrajinské straně. Pan prezident Zelenskyj hovoří o restartu. Ten byl a je nepochybně nutný. Už proto, že ne vždy byla komunikace s přátelským zahraničím ve všech směrech kultivovaná ( Polsko, USA). Co dodat? Ať se jim to podaří. Potřebný klid však chybí. _______________________________________________________________________

Pravda jsem trochu přezrálý ročník. Přiznám se, že pana Šídla právě nemusím. Občas se mu leccos podaří, ale nemohu se zbavit dojmu, že vždy uchopí nějaký problém a nějak jej začne formovat a nepřestane, dokud není po jeho. samozřejmě první věc, která mi velmi vadí, že má často do objektivity a nestrannosti velmi daleko.. Ano, pan Miloš Zeman rozhodně nebyl celonárodním oblíbencem, ale přiznejme mu, že to je člověk přemýšlivý, vzdělaný a svým způsobem originální. Některé jeho bonmoty, vyberu namátkou,: " ... jen blbec nemění názor", nejsou bez jisté životní moudrosti. Pan Šídlo nám ho ovšem hned na začátku představuje jako člověka, kterého bychom se měl snad i i štítit. Prosím, je to jeho názor a postoj, ale není dobré jej podsouvat i zbytku spoluobčanů jako názor obecný a společný. Udělejte si na chvíli někdy večer čas a tiše proberte všechny naše prezidenty. Každý byl nějaký. Takový či onaký. často se musím usmát, když si vzpomenu na A. Novotného, který jako jediný nikdy nepřipustil, aby sovětská vojska měla základnu v tehdejší ČSSR. Brežněv jej přímo nesnášel a proto zprvu uvítal Pražské jaro 1968. pamatujete na placku, kterou někteří spoluobčané nosili na klopě? Bylo na ní napsáno: " Sorry Tony". Buďme vždy nad věcí, promyšleně, podloženě a prevdivě.

Zcela pominu korektnost ve vyjadřování a současně budu stručný. Co je to za zvláštní, zkažený a nemorální hybrid ona

KDU-Čveskoslovenská strana lidová ? Na křesťanské ideály a vzory už zcela rezignovali, za bukem jen číhají, kam by se mohli vecpat, ať to stojí, co to stojí a ještě si to pochválí. Že je to kmenové voličstvo babiček a dědoušků, moudrých a životem zkušených občanů z jižní Moravy ještě volí. Kromě pana Čunka a dalších několika politiků nižší úrovně, není žádný respekt k tak zvané klidní síle, naprosto nutný.

R. I. P. S Alainem Delonem odešel i kus mého života. nechť odpočívá v pokoji. Jen mimochodem, možná jsem se špatně díval, ale ani jedna česká televizní stanice nepřipravila k památce francouzského umělce celovečerní vzpomínkový film. Nevím, co si mám o dramaturgii těchto médií myslet.

Jsem řadový občan České republiky. Mám sice speciální vojenský výcvik, ale někdejší pravidla bojové taktiky a strategie jsem za oněch 50 let téměř zcela zapomněl. V souvislosti s aktuálními boji na Ukrajině a nyní i na RF (Kursk) nemohu porozumět tomu, proč se ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj rozhodl pro intervenci do Ruska. Tu jsem očekával před 5 měsíci, kdy se o ní velmi často hovořilo o ukrajinské ofenzivě. Takže nevím. Lidského materiálu má UA málo, speciálně vycvičení jednotky drží své dobité pozice. Těm zbývajícím ostatním bojový výcvik zcela chybí. Zbrojní pomoc Západu sice přichází, ale jen velmi pozvolna. Navíc, některé zbrojní systémy k použití na ruské frontě jsou po dohodě s USA buď zakázány nebo nejsou vybaveny supermoderní technikou. Ukrajinské jednotky jsou teď v jakémsi pomyslném kurském pytli a útočící Rusové nejsou od nich daleko. Takže nevím, co tím má V. Z. na mysli. Překvapující územní úlovek, který by posílil ukrajinskou pozici v případném jednání z toho zřejmě nebude. Západní zdroje jsou v hodnocení situace zdrženlivé a některé dokonce protichůdné. Jisté je pouze jedno. Množství mrtvých a zmrzačených se zvýší.

Nejsem ani vojenský odborník, ani strategický analytik. Kusé informace českých médií v posledních měsících i tak naznačuji, že kondice ukrajinské armády zatím nesvědčí o možném a potřebném osvobozování území, kontrolovaného vojsky RF. Pokud navíc vezmeme v úvahu, že Kyjev má starosti s ufinancováním státu, s dostatečným množstvím vycvičených vojáků, se zpožďujícími se dodávkami zbrojních systémů, a to nikoli vždy v očekávané kvalitě, od přátel, personální problémy v kanceláři samotného prezidenta a v některých klíčových rezortech, tu a tam pronikající informace, že i vztah mezi prezidentem a starostou Kyjeva Kličkem je téměř na hraně a prudký pokles podpory prezidenta občany, pak by si asi každý odpovědný člověk na postu prezidenta vůči své zemi a občanům položil otázku, zda pokračování v bitkách (nikoliv v bitvách) má ještě smysl a zda reálně naplňuje bohulibé předsevzetí osvobodit okupované regiony. I neodborným a velmi laickým odhadem mohu předjímat, že už půjde jen o výrobu mrtvol a zmrzačených vojáků na obou stranách. I budoucnost Ukrajiny po ukončení konfliktu bude temná. Chudá, zčásti zdevastovaná země, která si ponese válečné trauma po příští generace, zcela nečekaný a postupný odklon přátel, kteří sice budou poukazovat na otevřené dveře do EU a NATO, ale mám takový pocit, že to bude pouze ošatka naleštěných těšínských jablíček. Mně by tedy svědomí spát nedalo.

V každém případě je potřeba ocenit jakési prozření prezidenta Ukrajinské republiky pana Volodymyra Zelenského. Jeho postoj k možnému řešení konfliktu mezi RF a UA, jak je z článku zřejmé, již není tak zatvrzelý, jak tomu bylo ještě třeba na jaře 2024. O důvodech a příčinách prozření je však možné jen spekulovat. Je snad UA na pokraji finančního a tím pádem i státního kolapsu? Jsou naznačená východiska z válečného konfliktu snad součástí objektivní analýzy situace ze strany zahraničních příznivců, přátel a donátorů?

Těžko říci. Žádná informace o možném intimním rozhovoru mezi USA a RA na dané téma zatím na veřejnost nepronikla. Pravda, jisté náznaky existují. Už jen skutečnost, že pan Zelenskyj připouští možnost účasti RF na společném jednání. Skutečnost, že by nastal na Ukrajině opět mír, by jistě uvítalo světové společenství. Mělo by se tak ovšem stát za podmínek rovnosti, nezpochybnitelných záruk a se souhlasem lidu. Pokud by se tak opravdu stalo či stane, stále na mne však dotírá otázka, zda bylo skutečně třeba, aby prozření, a to na obou stranách, předcházela statistika o statisících padlých a zmrzačených a prognóza více jak desetileté obnovy a modernizace země, na kterou se zatím peníze pouze hledají.

Takže vysvětlení, co je vojenský pluk Azov, jaké je jeho poslání a jaká ideologie mezi jeho příslušníky dnes převládá, se nám dostalo. Marně ale po portálech domácích i zaraničních pátrám, kdo je iniciátorem této akce obecně a kdo či, která instituce v České republice nese za tuto akci a návštěvu pluku Azov v ČR gesci a realizaci garantuje. Jsou to snad nějací aktivističtí přátelé Azovu nebo snad dokonce české rezorty ministerstva obrany a zahraničí? Ví to někdo?

Jen se stále nemohu dopátrat, kdo tuto akci zorganizoval obecně, kdo drží garanci za Českou republiku či snad dokonce rezort obrany nebo zahraničí.?

Mno, ve Spojených státech amerických se může stát kdykoliv leccos a to i nečekané. Paní Kamala Harrisová, takto bývalá státní zástupkyně v San Franciscu a po té ministryně spravedlnosti ve státu Kalifornia příznivce má. Pokud tento segment budeme analyzovat, pak se převážně jedná o barevné občany nižších vrstev. Afroameričany a Hispánce. Paní Harrisová se u nich dobře zapsala svou vstřícností. Vstřícností, které se ještě před lety říkalo pozitivní diskriminace . Například. Ve studiu, v dopravě barevných občánků školními autobusy do většinově bílých škol a vůbec mnoha dalšími aktivitami vymyšlených inženýry v laboratořích lidských duší. Joe R. Biden, ač sám progresivista, byl na počátku svého mandátu Kamalovou nekontrolovatelnou aktivitou až trochu zaskočen. Silný hlas pro paní Harrisovou zní, především v českých médiích, zatím však ani jedno neupozornilo na nepřehlédnutelnou skutečnost, že především v jižanských státech vzdělaní, mladí a státní správou prověření vysocí úřednici si nebudou chtít nechat pro vstup do politického světa ujít post viceprezidenta. Není sice pracovně lákavý, zato společensky dost prestižní. A Kamala je sice v mnoha ohledech sympatický a ohromný nadšenec, ale nikoliv nepřekonatelný soupeř. Nicméně. Jak jsem napsal na počátku v USA se může stát cokoliv, aniž víme vlastně proč.

Zdá se, že budu muset svůj názor na novou podobu obchodního domu Máj opravit a prostě si zvyknout. Nijak zvlášť nadšený jsem totiž nebyl, když jsem si jej prohlédl. Ale jako 85 letý dědek, a to uznávám, panují dnes trendy, které přísluší novým generacím.

A protože jsem ze staré školy, naivně jsem si myslel, že se Máj stane plnosortimentním obchodním domem, která podle mého Praze ostatně velmi chybí. Už mne trochu unavuje nakupovat přes eshopy. Nakupování v kamenných obchodech je samo o sobě, a to mi ženy jistě dají za pravdu, jistým způsobem relax a potěšení. Co však asi nezkousnu, to jsou ověskové lustry v podlažích. Nejen, že to je tak trocho procovské, ale ta údržba.

Nevím, jak Češi svými názory přispějí k pozitivnímu obratu ve volební kampani Joe R. Bidena, ale s prezidentovou kondicí to nebude tak jednoduché jak navrhují či soudí. Psycholog či psychiatr by zřejmě konstatoval, že J. B. netrpí stařeckou demencí. Ta má vnější znaky trochu odlišné. Klonil bych se spíše k názoru některých zahraničních lékařských kapacit, že J. B vždy byl, je a bude křehkou osobností a že je třeba situacím, které tuto křehkost navozují či nastartují cíleně předcházet. Na místě je třeba připomenout Bidenovo vlekoucí se trauma z mládí. Jako právník byl už v roce 1972 ve věku 29 let, jako šestý nejmladší v americké historii, zvolen za Demokratickou stranu senátorem Spojených států amerických za stát Delaware. Měsíc nato prožil rodinnou tragédii, kdy při autonehodě zemřela jeho manželka Neilia a dcera Naomi. Biden od té doby po téměř čtyřicet let dojížděl do Senátu vlakem, protože nechtěl používat automobil, to na jeho obhajobu. Je ovšem pravda, že bývá často společensky neukázněný, zejména při kontaktu se svými partnery či protějšky. Posledním důkazem je skutečnost, že nepodal ruku Trumpovi (i když D, T není žádný lumen) a před časem neodpověděl při video rozhovoru s Putinem na jeho poměrně vřelý pozdrav. Mávl na něho jednou rukou

a při tom si hleděl svých papírů. Rád ho mít nemusí, ale protokol je protokol. Byli už lepší i méně dobří prezidenti USA. J. B. je však pro mnohé stále OK.

Velmi odvážné požadavky i když do jisté míry oprávněné. Něco podobného zde bylo už po roce 2014. jen aby se to nakonec nepřeklopilo v nový konflikt.

Děkuji současné vládě a rezortním ministrům za cílenou aktivitu v kosmickém bádání. To je přesně ono, co potřebujeme a budeme pro rozvoj naší občanské společnosti potřebovat nejméně v příštích 30 letech. Rezorty Školství, Zdravotnictví, Zemědělství, Průmyslu a obchodu, Kultury, Práce a sociálních věcí se už nějak vzpamatují samy od sebe, že ?