Pane Brandáku, doplnil jsem si slovník. Vaše "lázeňská veverka" je skvělý vynález.

Kompletní odchod Pirátů z vlády s největší pravděpodobností zbývající část koalice ustojí. Stále budou mít většinu. Záleží ovšem na panu předsedovi vlády, jak se k tomu postaví. Pokud to začne řešit obvyklým "langsam", veřejnost bude z jeho hvězdného a nekonečného bádání zklamána. a tato zkušenost by se premérovi mohla vrátit v mizivé podpoře. V podstatě by měl mít už v této chvíli v kapse promyšlený nečistopis návrhu nových ministrů, o kterém lze alespoň diskutovat. Horkým kolem bude ovšem jmenování nového ministra zahraničních věcí. Bc. Jana Lipavského odchod z rezortu nepoškodí. Myslím, že tak dojde i na jeho tajné přání. Může být pověřen výkonem velvyslaneckého úřadu v některé z klíčových zemích světa. Třeba v Albánii, Estonsku či v lukrativním Rumunsku. Problém ovšem bude, kdo za Lipavského. Potencionální a talentovaní ministři, ke všemu stranící jsou, ale budou zbývající koalici a jejímu mainstreamovému myšlení vyhovovat? Já to kacířsky napíši, o koho by mohlo jít: Zahradil, Vondra, Svoboda, Mats Braun, Kozák a někteří osvědčení sekční šéfové MZ. Obávám se, že kolem tohoto postu budou až příliš živé diskuze. Spoléhám na prezidenta.

Skoro bych řekl, že paní Adamová - Pekarová z dobrého důvodu přispěchala obhájit stanovisko premíéra a Pirátům namočit čumáček do podělané digitalizace stavebního řízení. Co kdyby se, nedej Bože, někdo vehemntně opřel do ministra zdravotnictví, případně znovu otevřel kauzu rezortu pro vědu, výzkum a inovace? Ano, ano. Loajalita někdy stojí na podivných nohou.

Nu, jak pan Pavel Havlíček myslí. Hezky to napsal. Tím mám

na mysli jeho apologetiku Ukrajiny a její velmi rychlý vstup do EU. Pokud bychom si zaspekulovali, tak pak by naše republika byla členem už od roku 1990. Tehdejší náš společenský kredit, finanční, hospodářská a kulturní kredibilita, ať mi to Ukrajinci odpustí, byla nesrovnatelně perspektivnější než současný stav Ukrajiny. Ukrajinská finanční kredibilita se podle světových bankovních domů téměř rovná nule, že by se nějakým způsobem zásadně působilo proti navyklé korupci, tak to ani náhodou, počet občanů v produktivním věku také není příznivý a zřejmě nebude, na obnovu a modernizaci Ukrajiny bude potřeba téměř 3 biliony USD, ale kde je vzít, obilnicí Evropy Ukrajina už hned tak také nebude. A to jen velmi stručný výčet postřehů, který tak trochu kalí autorovo vyznání vstupu UA do EU za každou cenu. Každému Ukrajinci by spíše naskočila husí kůže, kdyby přečetl Kodaňská kritéria, podle kterých se měří začlenění. A pak tady máme ještě členské státy a jejich zatím neznámý postoj (po zkušenostech s Řeckem a Španělskem) k členství Ukrajiny. No, nebudeme do toho moc šťourat. Ale pokud budou ostatní členské státy ochotny případné kolapsy řešit i na úkor svého životního standardu, proč ne? Nevzpomínám si však, že by cílem ustavení EU byla prvořadá charita.

Není třeba se ukvapovat. V posledních týdnech se v diplomatických kuolárech kolektivního Západu řešily i jiné možnosti, o kterých se zatím na veřejnosti nemluvilo. Hovoři se totiž o federalizaci UA. Podmínkou je ovšem vytvoření takového stavu, který by umožnil ukončit na Ukrajině výjimečný stav a zahájit přípravu prezidentských voleb. Dá rozum, že postoj nového prezidenta a celé jeho administrativy se nebude už krýt s ideologií pana Volodymyra Zelenského.

Pan prezident Volodymyr Zelenskyj bude s úctou přijat v Bílém domě, ale úplně spokojen odcházet nebude.

Zajímavá úvaha a v jistém smyslu a za jistých, ovšem zcela jiných okolností, by mohla být i pravděpodobná. Ovšem nečetl jste zřejmě rozhovor našeho prezidenta při návštěvě USA s deníkem NYT. Prezident jej deníku udělil zcela jistě po konzultaci s vedením americké administrativy, Učinil totiž něco, o čem vlivní Američané intenzivně sice přemýšlejí, avšak zatím o tom hovoří tak říkajíc jen pod peřinou. Rozhovor s Petrem Pavlem je jakýsi vypuštěný pátrací balónek co se bude dít. Pan prezident Volodymyr Zelenskyj bude s úctou přijat v Bílém domě, ale úplně spokojen odcházet nebude.

Zdá se pane Jeřábku, že jste dosah článku vůbec nepochopil. Prezident Petr Pavel je momentálně v USA a odpovídal na dotazy New York Times. NYT není lecjaký plátek. je velmi pevně svázán s vlivnými kruhy kolem administrativy USA. Pokud se Petr Pavel vyslovil tak jak se vyslovil, tak to není jen tak. Uvědomte si, že nejen že zná aktuální situaci v USA, současné úvahy americké strany o pravděpodobném vývoji konfliktu UA x RF a má stálé blízké kontakty na vedení NATO, ale prohlásil to s plným vědomím, že tak činí sice jako český prezident a český generál, ale především, že tak činí zástupně za americkou stranu. To byl totiž cíleně vypuštěný balónek s očekáváním na možné reakce. Nic totiž není náhoda.

Plán vítezství, který chce pan ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskij představit prezidentovi USA Joemu R. Bidenovi bude stát v každém případě za pozornost Loňský desetibodový desetibodový plán, který je do jisté míry už neaktuální se však i tak svým jádrem do plánu vítezství promítne. Moc toho zatím nevíme. Ale Zelenského odmítavý postoj k jakému si dočasnému příměří, k vytvoření nárazníkového či demilitarizovaného pásma na frontové linii je správný. A to ze strategických důvodů a to dokonce i pro obě strany (UA, RF). Takových primitivních a nestabilních řešení zná poválečná historie celou řadu.. Nikam nikdy nevedly, nikdy nebyly úspěšné, svým provizorním charakterem jen vždy navozovaly drobné a nekončící konflikty. Takže to je velmi pozitivní informace. Nebudu dále spekulovat. Jen doufám, že pan prezident Zelenskij nezakomponuje do plánu vítězství co nejrychlejší vstup do NATO, Haag pro Putina a totální nikdy nekončící ostrakizaci RF. Nesmí totiž zapomenout, že USA jsou stále velmoc a ta nemívá zase až tak přátele, má ale vždy a především své zájmy. A RF je předmětem jejich zájmu už bohatost surovin. To už prokázaly Jelcinovy devadesátky

Pane Jahne, je zřejmé, že máte s největší pravděpodobností detailnější znalosti a informace o postavení a působnosti rezortu ministerstva zahraničních věcí a můžete srovnávat úroveň, vzdělání vhled do problematiky a osobitost jeho dřívějších i současných představitelů. Já si rád vzpomenu na ministry Jiřího Dienstbiera, Jaroslava Šedivého i na Jana Kohouta či Karla Schwarzenberga. Vzdělaní, zkušení a hlavně znalí problematiky se zajímavými a mnohdy i novými postřehy. Po odborné, znalostní stránce je podle mého soudu pan Bc Jan Lipavský ten nejslabší. Ještě jsem neslyšel od něho jeho promyšlený pohled na jednotlivé zahraničně politické problémy. Ano, vyjadřoval se k nim, ale totéž, co říkal nebo říká on, si o několik dnů dříve přečtu ve veřejně přístupných materiálech americké státní administrativy. Takže v čem je podle vás nejlepší?

Velké díky hned zítra to zkusím. Angličtina není překážkou.

Ruská federace odmítla se zúčastnit z důvodů, které jsou na snadě. Poslední mírová konference ve Švýcarsku sice deklarovala hodnoty, které je třeba respektovat, avšak náznak nějakých konkrétních kroků, jejich vymahatelnost, podmínky, termín, atd. atd,, ani nenaznačila. Mnozí delegáti dokonce komuniké nepodepsali. Posun ani o krůček. Proto považuji konference za nezáživné, neproduktivní a za žvanírny. Rusové se zřejmě správně domnívají, že by na ně bylo pochopitelné, jako na oponenty, ukazováno z celé Zeměkoule.

Ať se vám pane Horáku po všech stránkách daří.

Že je nutno dospět k míru mezi UA a RF, tak o tom alespoň doufám, nikdo nepochybuje. Jsou tu však stále 3 otázky. 1. Jakou cestou, 2. Za jakých podmínek 3. Jaký omezující úděl si budou do budoucna muset nést obě strany, pokud skutečně k ukončení válečných skutečně dojde a to s perspektivou příštích desetiletí. Ukrajinský prezident Zelenskij to myslí dobře, když volí opět cestu jakési mírové konference. Ale tudy cesta nevede, byť s účastí RF. Jako vždy by se totiž ukázalo, že jde pouze o bohulibou žvanírrnu, bez garantovaných a vymahatelných závěrů. Jakási " Miss Peace". I když jde o konflikt dvou zemí, že klíčovým hráčem jsou tady USA s ohledem na jejich budoucí úlohu v proměňujícím se světě. Jednat ano, po bedlivých a spravedlivých konzultacích každé strany se svými donátory a spojenci. Kulatý stůl, a oživit istanbulský mustr. Ošidné jsou podmínky. I část významných ukrajinských politiků, kteří nejsou v opozici má za to, že desetibodový návrh prezidenta je už nerealistický. Obě strany by možná měly, samozřejmě pod tlakem spojenců, přijmout řešení i neobvyklá, a svým způsobem nová. Zejména opakovaná referenda za účasti zahraničních pozorovatelů, která by nevylučovala ani ústavní změny, jako je například federalizace. Nu a potom tu máme omezující úděl. Pro RF postupné zrušování sankcí za podmínky, že značně urychlí přijatelnou demokratizaci země a občanské společnosti v horizontu maximálně 5 let, při zachování tradic Bůh, vlast, rodina. Ukrajina pak musí nejdříve zvolit prezidenta, zapomenout na NATO a pečlivě se i za cenu tvrdých opatření připravovat na vstup do EU.

Prostřednictvím dotykového mobilního telefonu, pokud nezbytně nemusím, nikdy nekoresponduji a s nikým. Není to pro mne zrovna komfortní způsob. Zestárnul jsem totiž u stolního počítače. Pokud jsem někde v terénu, pak použiji svůj laptop, který jsem si před 6 lety zakoupil v Oslo. Teď aktuálně řeším, kdy nasadit Win 11. Zda už letos nebo až na jaře příštího roku. Ale přiznám se, moje vnučka, které je 14 let, ovládá digitální techniku s větším přehledem, než já. Nejen že si umí sama poradit s různými záludnostmi, po kterých já musím pátrat v manuálech, ale začala se tvrdošíjně zajímat o AI. Tak touto cestou se já už nevydám. Vím jen jedno. Z vnučky rozhodně vynikající kuchařka nebude.

Ne, ne příteli, taková je skutečnost.

To máte pravdu. Z tohoto světa jistě odejdu s největší pravděpodobností dříve než vy. Bude mi totiž 90 let.. A na klávesnici už asi nedosáhnu. Nevím nač bych si měl vzpomínat. Já jsem se se z mrtvých vojáků, mladých mužů, byť Rusů, neradoval. Skrze takovouto zvrácenost, kterou chcete u šampáňa projevit, cesta k míru nevede.

Hele, víte co? Mějte se a užijte si zbývající teplé dny. Po 27. září už počasí nebude stát za mnoho.

Naprosto přesně pane Hrachovče, trefil jste se do černého. Byl by to pochopitelně Island, samozřejmě za účasti velrybích odborníků z USA. Já měl nejdříve obavy, že napíšete, že by se do přístavišť na Krymu nastěhovala nějaká menší námořní flotila USA, aby to měla blíže ke svým ruským přátelům a na dostřel. Nu a pokud jde o J. Č., tak ta by se tam mohla po pláži promenovat v plavkách. Doufám, že by to americké námořníky neodradilo a nepožadovali by, vrátit se z takového malicherného důvodu domů.

Ne, nechladím. Mám čerstvý zelený čaj. Vám to pane Netolický nepřipadá nemístné, vulgární a z podstaty naprosto nelidské zapíjet šampaňským zvyšující se počet mrtvol ? Hluboce lituji mrtvých bojovníků na obou stranách. Lituji i jejich matky a otce, bratry a sestry a s největší pravděpodobností i manželky a děti. To není válka padlých vojáků. To je válka zvrácených politiků. Ovšem pokud by si to chtěl pan Horák hodně užít, pak ať požádá našeho presidenta o souhlas k účasti v bojových ukrajinských formacích a když bude mít zrovna chvilku klid, může si přihnout z lahve a jen tak pro rozptýlení se pokochat mrtvolami kolem sebe. Doufám, že jste si všiml, že jsem vás oslovil pane a dokonce jsem vám ani netykal.