O část zraku přišla v inkubátoru. V šestnácti prodělala šedý zákal a o rok později podstoupila transplantaci obou očí. „Nejhorší bylo vzít do ruky bílou slepeckou hůl. Styděla jsem se za ni a říkala si, to je super, teď všichni uvidí, že jsem slepá,“ vzpomíná v rozhovoru nevidomá Alena Terezie Vítek, která o pár let později musela po porodu císařským řezem bojovat i o své vlastní dítě.