Naštěstí až po narození našich dětí jsem zjistil, že se vlastně jedná o výkon trestu odnětí osobní svobody v délce dvaceti let. Ale i ve výkonu trestu si člověk užije nějakou tu srandu, to zas jo.
Ale určitě je otázka, jestli bych do toho šel znovu, kdybych věděl, co už vím teď.
A to jste chlap, u žen je ta změna ještě horší...
Tu otázku, co jste vyslovil, si pokládám také. Odpověď ale vím.....
U mě je to ale i dost o tom, že jedno dítě není zdravé.
Naštěstí jsem aspoň měla děti až později, takže jsem si aspoň něco uzila, než mi skončil život.
Ta Bára je opravdu tragická a to většinu roku.Vůbec nechápu jak mohla vyhrát Wimbledon. Samozřejmě jí to přeju,ale měla by se nějak vzpamatovat. Co bude dělat na turnaji mistryň?
Já se taky bojím, že to bude jedna velká ostuda. Když předvádí tohle s hračkou z konce 3.stovky.
Vůbec nechápu, v čem to vězi. Kdyby neuměla hrát tenis, nevyhraje nikdy dva grand slamy. Takže tenis hrát umí. A dobře. Pak by se to chtělo asi zaměřit na hlavu, protože ta podle mě brutálně nefunguje.
Včera jsme přiletěli na dovolenou do CR, přistáli jsme ve 21:00 a když jsme došli k pásu, už tam jezdily kufry. Letěli jsme teda běžnou linkou.
Podle mě je problém u charterových letů, který lítají hlavně pozdě v noci a ráno a každej má kufr na odbavení. U těch běžných linek většina lidí kufr na odbavení ani nemá. Teda kromě nás, s dvouma dětma na dva měsíce to jinak nejde. 😄
Jinak měli jsme zpoždění asi hodinu a půl na příletu, ale to byla chyba na straně letecké společnosti, ne letiště. Letadlo přiletělo později a i odletělo....
Je půlka čevna a je zima jak v dubnu. Kde jsou sakra ty slibované letní dny? A po středě mají spadnout teploty pod dvacet! To globální oteplování mne zklamalo, rok od roku jsou chladnější léta! Já chci teploooo! Apoň 35!!!
Vy máte v ČR ještě krásný počasí letos. 😄 Na bydlim na západě Fr. a letos je tu extrémně hnusně. Jako jsem zvyklá, že tu je zhruba od listopadu do března takový český podzim: fouká, prší, teploty 5-10C, ale od dubna už bývá pěkně. Letos hrůza. Téměř celý květen (až na 4 dny) pršelo, foukalo, teploty ani ne 15C. Teď jsme tu měli asi 10 dní docela pěkně, dokonce 2 dny i na kraťasy, ale teď už se zas ochlazuje a od noci má zas začít pršet na bůhvíjak dlouho, a teploty zas max 18. Všichni jsou z toho tady otrávení a nikdo si nepamatuje tak hnusny počasí v květnu/červnu.
Na jednu stranu je obdivuju, jejich psychika a nezměrná péče je neskutečná. Na druhou stranu si říkám, že jsou to děsní blázni - mít doma dítě, které má nespočet záchvatů denně a pořídit si ještě další 2 děti, to je šílenství. Vědí, jak náročná je péče o Lauru (jak fyzicky, tak psychicky a neméně i finančně) a jsou do dalšího a ještě jednoho dítěte? Každopádně bych jim moc přála, aby se našla nějaká léčba, která by mohla holčičce pomoct a zmírnit její trápení. Myslím, že ty záchvaty pro ni musí být hrozné a nejspíš i bolestivé... 🙁
Já vás chápu, jak to myslíte. Ono to takhle zní zcela logicky z pohledu člověka, co má děti zdravé. Taky bych asi takhle uvažovala. Kdysi. Až se narodil syn. Já chtěla vždy jen jedno dítě. Jenže syn se narodil s genetickou mutací, handicap tělesný i neurologicky. A já v podstatě pár týdnů po porodu věděla, že chci ještě jedno dítě. Zdravé. A zažít normální vývoj, normální starosti... prostě normální život. Ono je hrozně těžké, kdyby měl rodič jen jedno nemocné dítě. A nikdy nezažil a nevěděl, jaké je to mít zdravé. Nehledě na to, že zdravá dcera hrozně pomáhá tomu staršímu. :)
Je to velice smutné, ale ač si tím asi vysloužím řadu nesouhlasů, POKUD by se dítě narodilo resuscitovatelné (jak zmiňují v článku), je možná dobře, že se stalo, jak se stalo - jestli spravne rozumim, že by se dalo resuscitovat, ale bylo by to vlastně zapotřebí. Protože nic není horší, než když je pak dítě postižené. Smrt je příšerná, ale dá se s tím "smířit", resp. ta bolest se jakoby otupí. S postiženým dítětem, pokud je to opravdu vážné, je to jen a jen trápení pro úplně celou rodinu.
Nicméně POKUD by to dítě se narodilo včasným zásahem v pořádku, je to prostě neodpustitelná chyba!
Částečně souhlasím. Částečně. Nicméně to, že se dítě musí po porodu resuscitovat neznamená, že bude těžce postižené. Už jen ve svém okolí znám ženy, jejichž děti po porodu nedychaly a musely být resuscitovány a jsou zcela zdravé a v pořádku. Těžko říct, jak by to bylo v tomto případě. Ale rodiče v naprosto chápu a souhlasím.
Syn taky nedýchal, když se narodil. On se teda narodil s handicapem, ale ten nemá nic společného s rozdychanim. V tohle ohledu bylo vše v pořádku.
V autobusu a ve vlaku se ale nemění tlak jako v letadle. Z 90% děti do dvou let nepláčou PROTOŽE "nejsou vychované", ale protože nedokáží korigovat změny tlaku a "bolí je ouška". Tak je to opravdu v naprosté většině případů, zkuste se poptat na ORL, co Vám doporučí pro dítě 0-2 roky...
Malému capartovi nedáte bonbón ani žvýkačku a pokud se "zadaří" tak dítě dokáže proplakat a prosténat celý transatlantický let.
Pokud byla maminka vyřízená, tak snad "jen" letem na dovolenou už nebude mrňouse "úplně zbytečně" trápit. Buď zvolí k moři jinou dopravu a nebo pojedou někam "na Mácháč" a létat začnou, až dítě malinko povyroste.
Od čtyř do pěti tohle už bývá v pohodě a TEPRVE tady jde o to, jak je dítě vychované, zda se nudí, zda kope do sedačky před sebou atd., atd... 🙂
Vy jste měla štěstí, že Vaše děti to zvládaly. Bohužel většinou malé děti let propláčou a nebo doslavo prořvou.
Ostatně zcela jistě to věděl i personál v letadle ale i na letišti, protože když tomu chlapovi ujely nervy, "tak ho jen vyvedli", i když ho mohli pořádně a exemlárně osolit. Oni také dobře vědí, že někteří rodiče jsou "magoři" a nemají rozum. Stačilo, aby matka zjevně letěla "jen" na dovolenou a byla ostentativně spokojená, že "už má svůj klid" a dítě jí bylo šumák...
Takže pak mohou někde i bouchnout saze... 🙁
samozřejmě z technického hlediska je letadlo vs autobus/vlak něco jiného, ale pořád je to hromadný dopravní prostředek na přepravu lidí z bodu A do bodu B. Jasně, ročnímu dítěti bonbon nedám, ale třeba já jsem oba kojila do roku a vzdy hlavně pri přistání jsem kojila, takže polykali a rovnal se tlak. Později jsem dávala pití, jídlo, krupky, kapsičku...a nebo i blbej dudlík pomůže. Ten chlapecek v pondělí řval proto, že prostě chtěl chodil a nechápal, že musí sedět na místě.
A paní stejně jako já žije v zahraničí a letěla prostě na prázdniny za rodinou do ČR.
Já bohužel vím, že někteří rodiče nechají svoje děti dělat všechno možný a neřeší nic, ale věřím, že většina z nich taková není. Jen ne vždy se daří dítě uklidnit.
Mě se teda jednou povedlo, že starší měl 2,5 roku a vraceli jsme se z ČR domu a on přesně v letadle dostal šílenou horečku, zánět středního ucha. Takže dvě hodiny trpěl, plakal....mladsi měla rok a čtvrt, průjem a opruzeniny. To bylo jedinkrát, kdy oba plakali, já na ně sama a nemohla jsem udělat nic.
V diskuzích na téma děti v letadle mě neustále překvapuje ta česká omezenost, kdy si většina Čechů myslí, že se létá jen na dovolenou.
Letadlo je normální dopravní prostředek jako třeba autobus, vlak....I tam děti brečí že. Ještě jsem neviděla, že by někdo vyhazoval děti z autobusu třeba.
Já s dětma létám do ČR za rodinou od jejich cca 8 měsíců. Mám štěstí, že obě jsou v letadle od začátku v pohodě a nikdy nebrečeli a nikoho neobtěžovali.
Ale každé dítě je jiné. Někdy se třeba můžete na hlavu stavět a neuděláte nic.
Zrovna včera jsme letěli do Prahy. Za mnou seděla maminka se dvěma dětma: ten mladší rok a půl a asi 40 min hystericky řval, protože musel sedět a nemohl aspoň stát v uličce. Ano, nebylo to příjemné, ale je to dítě, které prostě ještě nechápe, že musí sedět. Není to nic, co bych já nebo někdo jiný nepřežil. Ostatní kolem měli sluchátka a v pohodě.
Mě jen bylo líto maminky, která byla úplně vyřízená a bylo na ní vidět, jak je jí to nepříjemné. A přitom úplně zbytečně.
Žila jsem v cizině, jedno dítě, pomoc žádná, práce na plný úvazek (chůva), manžel bez práce. Na pocit vyhoření nebyl čas, do toho mi ještě umřela maminka. Věděla jsem, že kdybych vypla, tak se o mě vůbec nikdo nepostará. Bylo to tvrdý, ale nic netrvá věčně. Naopak, teď když je teenager, tak mám někdy pocit, že žiju na úplně jiný planetě, než moje dcera :)
V cizině žiju, děti dvě rok a čtvrt od sebe (neplánovaně), starší syn se středně vážným handicapem: zatím nevím, kdy budu moct pracovat. Přítelova rodina 150km, přítel zaměstnání, kdy byva skoro celý týden v kuse pryč, moje rodina a všichni kamarádi v ČR. Nemám tu nic a nikoho. Aktivity pro děti 0 (žádný herničky a akce jako u nás). Jsem vyhořelá už strašně dlouho, ale nemám na výběr.... neskutečně se těším, až budou moct být oba ve školce celý den a já začnu pracovat.
Myslím, že paní Fritzová určitě ví své, ale bylo by fajn ji příště neděsit Vašimi dobře míněnými “profesionálními” doporučeními.
Hlavně my to máme do Prahy 2h letadlem, takže to není žádný dálkový let. 😄 Upřímně nějakou větší štreku bych dobrovolně zatím nedala, až budou starší. Ale zase kdybychom bydleli někde dál, nedalo by se nic dělat.... Nicméně to bychom létali asi daleko méně častěji, teď to dáváme 2-3x ročně.
Já bych hlavně zakázala lítat dětem pod 2 roky! Pro zbytek cestujících je to očistec a ty děti z dovolené u moře nic nemají. Poslouchat několik hodin letu řvoucího kojence pipiny, která si nedokáže kvůli fotkám na IG odpustit pár let u moře je fakt super. A ano, mám děti. A ne, do 4 let, kdy byly schopné vycucat lízátko kvůli srovnání tlaků v uších jsme jezdili na dovču jen po ČR
Zkuste se povznést nad svůj omezený pohled a představte si, že lidé létají i z jiných důvodů než na dovolenou. Třeba my nežijeme v ČR a litame do ČR za rodinou. Poprvé jsem letěla, když bylo synovi 8 měsíců. Dcera měla 7 měsíců poprvé. Ani jedno dítě v letadle nikdy nebrecelo. Když jsem kojila, tak jsem při vzletu/přistání kojila, později jsem to nahradila mlíkem v lahvičce, ovocnou kapsičkou, dudlíkem... Děti během letu často spaly, když ne, tak jsme prohlíželi knížky, koukali na pohádky v mobilu, nechala jsem je chvíli stát a chodit kousek uličkou, kdyz bylo volno.... Poprvé jsem s oběma letěla sama, když bylo staršímu necelých 2,5 měsíce a mladsi skoro 15 měsíců. Oba v té době udělali teprve pár krůčků, takže vlastně nechodíci. A stejne jsme nikoho neobtěžovali. Takže asi tak
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Paní Vallova. ❤️ Ta ženská si zaslouží všechno. My bydlíme mimo ČR, ale mám syna s handicapem a jakmile jsme se dostali poprvé do ČR, šla jsem k ní na konzultaci. Díky ní syn zvládl všechno. Byly jsme u ní celkem asi 5x a nikdy po mě nechtěla ani korunu, nemáme pojištění v ČR. Tak jsem ji aspoň dovezla nějaké naturálie od nás. Ona je fakt anděl.