Bohužel, nepedagogičtí pracovníci žádné prázdniny nemají, mají stejně jako většina zaměstnanců 25 dnů dovolené ročně a prázdninových dnů je cca 56. Opravy a údržba se provádí právě o prázdninách a účetní musí i o prázdninách zpracovat mzdy a účetní závěrky.
Autor článku by se měl zamyslet nad tím, co píše. Přesně jak píšete, nepedagogové žádné prázdniny nemají. Mají 25 dní dovolené a z toho si musí nechat týden na vánoce, tak kolik jí budou o těch prázdninách čerpat? Ale hlavně, že se napíše. že budou mít prázdniny
Protože mají učitelé i nepadagogičtí pracovníci cca 12 týdnů placeného volna, je nutno k vyplaceným mzdám - oproti všem ostatním zaměstnacům - připočíst mzdu za cca 6 týdnů nad rámec obvyklé placené dovolené a placeného volna.
Učitelé a nepedagogové měli historicky nižší mzdy, protože 3 měsíce nepracovali a měli tuto dobu v plné výši proplacenu.
Pane Chalupa, nepedagogičtí pracovníci mají 25 dnů dovolené. Týden je na vánoce a zbytek prázdnin se dělá ve školách úklid nebo opravy. Ve školkách je běžně provoz 3-4 týdny o prázdninách a ještě se musí stihnout uklidit. Pořád ještě máte pocit, že 3 měsíce nepedagogové nepracují??? Nemluvím už vůbec o tom, za jaké peníze....
Pominu-li všechna neoddiskutovatelná práva, dovolím si přeci jen jako dlouholetý předškolní pedagog, matka a babička drobný dodatek. Sama pisatelka uvádí, že si pro dítě do mateřské školy chodí až odpoledne! Hovoří o rovnosti lásky pro obě děti (nechápu, ale asi nemusím chápat všechno). A teď ten dodatek. Je si autorka jistá, že celodenním oddělením sourozenců buduje kvalitní a hluboké sourozenecké vztahy? Sounáležitost s rodinou? Vždyť spolu tráví minimum času! Starší sourozenec by měl být přeci ten, který cítí, jak je jeho přítomnost potřebná, že je součástí rodiny, že může mamince pomáhat...A ten mladší prostě vnímá, že není středobodem vesmíru a že jeho matka dělí svoji lásku rovným dílem. Ale opravdu nemám nic proti docházce staršího dítěte do školky, ale PO OBĚDĚ DOMŮ za mámou a bráškou (sestřičkou), ne? Pohraje si, socializuje se, dozví se spoustu nových věcí. Může si hrát s hračkami, se kterými doma kvůli všude přítomnému miminu nemůže...Proč ale trávit čas ve školce i odpoledne? Víte, já za ta léta těch dětí odloučených od matky a sourozence, nechápajících a plačících fakt zažila dost. Za mě je to skutečně o pohodlí. Jedno je přeci jen méně, než dvě...S celodenní docházkou dítěte, jehož matka je doma (a nepracuje) prostě nesouzním. A že to napříč republikou neumí pedagogové překousnout? Možná proto, že s dětmi tráví převážnou část dne za jejich matku a vnímají jejich potřeby a nespokojenost?
Praxe je bohužel taková, že maminky na mateřské dovedou dítě do školky ve většině případů hned po otevření školy, tzn. třeba 6,15. A vyzvedávají si je nejraději 15,59, když je provoz školky do 16,00. A opravdu to tak je. Na rozdíl od maminek, které letí z práce a děti si vyzvednou 14,30, aby spolu mohli trávit volný čas. Další problém nastává při prázdninovém provozu, kdy jsou otevřeny třeba jen dvě třídy z důvodu úklidu a čerpání dovolené, tak matky na mateřské nechápou, že prázdninový provoz je jen pro pracující rodiče. Je to hrozně individuální a ze zkušenosti musím bohužel napsat, že lepší domluva je většinou s maminkama pracujícíma než s těma na mateřské.
A kde je provoz těch škol? Jinak jestli si myslíte že asistent má stejný peníze jako učitel tak se mýlíte
Proč by měl mít asistent stejné peníze jako učitel? Většinou mají střední školu (většinou nepedagogickou) a na starosti jen jednoho žáka. Ale i přesto, si myslím, že bych jich stačila jen třetina a to hlavně k tělesně postiženým. Jinak jejich význam moc neuznávám.
Paní doktorko, já chápu, že se požaduje, aby děti s rýmou nechodily do školky. Jenže, pak jdou do první třídy a se stejnou rýmou chodí do školy. Dokonce i s kašlem, pokud nemají horečku. Protože by zameškaly učení a později to těžko doháněly. Takže nevidím rozdíl mezi dítětem s rýmou ve školce nebo ve škole. Také by mne zajímalo, zda jste bez řeči psala několikrát během sezóny případný paragraf pro matku, která ho požadovala do práce, aby tedy mohla zůstat doma s děckem s rýmou.
Dítě ve škole se umí vysmrkat. Právě z toho, že děti neumí smrkat a že mají špinavé ruce, jak si utírají nos a sahají na hračky, z toho se ta rýma šíří právě tak rychle v kolektivu malých dětí. Školáci už se o sebe v tomto směru dokáží spíš postarat. (aspoň by měli). A taky si prošli již několik rým, aby byli odolnější než tříleté dítě ve školce. Nemůžeme srovnávat nesrovnatelné.
Ano, dítě ve školce buduje imunitu, ale je nutné si uvědomit, jak velké (nebo spíše malé děti) do školky chodí. Mnohdy se neumí ani samy vysmrkat a z běžné rýmy jsou nakonec celkem vážné nemoci. Na druhou stranu si musíme uvědomit, že učitelka má ve třídě třeba 28 dětí a kdyby měla všechny dávat vysmrkat, tak by nedělala nic jiného. A v dětském kolektivu se nemocni šíří opravdu rychle. Z vlastní zkušenosti, ale vím, že rodiče, kteří se snaží ať už rýmu nebo jiné nemoci zamaskovat tím, že dítě nacpou kapkama nebo lékama, na to vždy doplatí. Ono to párkrát třeba zabere a vyjde, ale nakonec jsou děti natolik oslabené, že skončí doma třeba na měsíc nebo na dva a ještě jedou třeba do lázní. Je opravdu nutné ale rozeznávat, jaká ta rýma je a taky pozorovat dítě a správně vyhodnotit, kdy kolektivu ano a kdy ne.
V naší školní jídelně nevaříme ze žádných polotovarů, všechna jídla jsou čerstvá a brambory taky škrábeme ráno před vařením. Vaříme pro školku i pro školu. Ve školce si děti chodí přidávat a jakmile přejdou do školy, tak obědy vyhazují. Je to vlivem kolektivu, stačí aby jeden u stolu řekl, že je to hnusné, tak ostatní už to ze strachu, že se jim ostatní vysmějí, že to jedli, nejí. Ve škole už si starší děti kupují svačiny samy, takže jsou od rána najezené rohlíků, brambůrek a podobných potravin. Je to moc těžké vyhovět všem a opravdu bych vás chtěla vidět, jak sestavujete jídelníček, který musí vyhovět spotřebnímu koši, musíte zařadit ovoce (které většinou vidíte poházené kolem školy), musíte vymyslet jídla, aby se neopakovaly, my taky hledíme na to, aby nebylo jídlo stejně barevné (třeba 2 x týdně červené). A další zkušenost je ta, že co chutná dospělým, nechutná dětem. Než začnete kritizovat školní jídelny, zkuste si sestavit jídelníček na celý měsíc, aby jste neopakovali jídla, splnili ovoce, zeleninu, luštěniny, mléko a mléčné výrobky, ryby, nepřekročili tuky, cukry ap. A to se nebavíme vůbec o tom, že velká většina rodičů ani vařit neumí. Přetrvávající kritika, kdy dětem vlastně podsouváte, že se v jídelně vaří špatně, nevede určitě k ničemu dobrému. Každý by si měl sáhnout do svědomí a uvědomit si, že kritizujete něco, o čem vůbec nic nevíte.
Ona asi paní prezentuje čistý plat. To by potom vycházelo. A přesně, jak píšete, nemůže porovnávat celý a částečný úvazek. Ale článek byl o nepedagogických pracovnících. Myslím, že družinářky se střední školou mají odpovídající ohodnocení, vzhledem ke vzdělání. Kuchařky a uklizečky, které pracují 8 hodin a opravdu jejich práce je těžká, tak jsou silně podhodnoceny. Není divu, že tito lidé odcházejí. Zůstávají jen srdcaři, kteří to dělají kvůli dětem a proto, že mají tuto práci rádi. Ale těchto lidí už moc není.
Taky jsem si to zažila a vůbec bych nikoho neodsuzovala za to, že dá svého rodiče do domova důchodců. Starala jsem se dva roky o maminku s demencí a poslední rok a půl byla upoutána na lůžko. Pochopitelně na plenách, navíc po rakovině, takže všechno šlo do plen a bylo to hrozně náročné. Nikdy bych nevěřila, že to zvládnu, ale šlo to prostě samo. Chodila jsem při tom do práce, protože děti ještě studují, tak jsem si nemohla dovolit nepracovat. Vyřídila jsem si příspěvek na péči, najala Charitu, která mě ráno dala maminku do pořádku, léky + snídaně. Celou dobu jsem ji měla pod kontrolou na kameře. V poledne jsem jí jezdila dávat oběd a přebalovat. Po práci zase přebalit, umýt, všechno vyprat, uvařit oběd na další den, večer umýt a pak jsem padala vyčerpáním, ale s pocitem, že je to dělám dobře a dělám všechno proto, aby byl její konec života důstojný. Ale je pravda, že kdyby mě nevyšli vstříc v práci a neměla bych podporu rodiny, tak bych to nikdy nezvládla. Maminka už bohužel nežije, ale byla doma mezi svými až do konce. Ale ne každý by to zvládl. Bylo to nejtěžší období v mém životě. Ale to si každý musí rozhodnout sám.
...Vaší paní matce gratuluji k tomu,že se dožívá krásného věku v plné svěžesti. Nemusí onemocnět každý. Ale kdo si to prožil s někým blízkým, tak mi potvrdí,že ty konce bývají smutné, až nedůstojné..
Ano, můžu Vám dát za pravdu, Prožíváme to už rok a půl a opravdu je to pro nemocného nedůstojné a pro pečující psychicky i fyzicky vyčerpávající. Maminka do 80 let luštila křížovky, četla, zajímala se o veškeré dění, včetně hokeje a fotbalu. Potom se to během pár měsíců všechno změnilo a teď ani neví, který je rok, jaké je roční období, jestli jedla nebo ne, jestli má plnou plínku.... Kdo toto neprožil, nikdy nepochopí..
Budete se divit, ale zaměstnanci chodili do práce. Ti zdraví. Ve školce je mnohem víc práce než si myslíte. Aano, abychom ušetřili, tak učitelky brousily a natíraly lavičky, malovalo se, dezinikovalo...takže nevíte o čem tu píšete.
Přesně tak to bylo i u nás. Toto mohou napsat jen lidi, kteří vůbec neví o čem práce ve školce je.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Tak je to asi nejlehčí profese, kterou může dělat úplně každý. Nulová konkurenční výhoda a tak je plat nejmenší možný.
Taky to nedělaj 12 hodin denně ale uklízej většinou jen pár hodin denně.
18 odpovědí
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Tak nepedagogové nejsou jen uklízečky, ale třeba i účetní nebo IT. A to si myslíte, že je to nejlehčí profese, kterou může dělat každý??? .Asi o tom moc představu nemáte, že?