Máme u nás na vesnici sousedy, moje děti jsou vedeny k tomu aby zdravili, zásadně jim neodpovídají,tak jsem jim řekla ať je nezdraví. A hle nastal problém. Naše děti neumí zdravit. Tak jsem milým sousedům řekla že když neodpovídají tak není důvod je zdravit. Odpovědět na pozdrav je slušnost,jak to mají ty děti pochopit, když jim neodpovídají. Takže takové výchovné poradenství provozují většinou ti co mají máslo na hlavě a nejlepší je si z nich nic nedělat.

Děti už jsou dnes dospělé, vždy jedli luštěniny, dodnes je máme v jídelníčku dvakrát týdně, jednou jako hlavní jídlo, podruhé jako polévku. Nevidím problém, ale když to neznají z domu tak to jíst nebudou.

Pán Bůh s námi a zlý pryč.

Strašně se mi líbí ta hranice od které to zhruba počítají, jsou lidé kteří mají daleko méně a stejně jim i to minimum oklesti.

Pracuji celý život, manžel taktéž, dvě děti dům musíte udržovat co dál, poradíte? Máme krást? Na dávky nemáme nárok, nebo v tom neumíme chodit.

Takže,je mi padesát, celý život pracuji, vychovali jsme s manželem dva syny, jeden pracuje, druhý ještě studuje od patnácti má brigády, děsí mě důchodová reforma. Jsem hladolet? Nemáme dluhy, ale vyjdeme tak akorát.

Ok